Obrovo běsnění
Obr se dozvěděl, že jsem pomohla Bojkovi utéct a že jsem si na pomoc přivedla Silvera! Bylo to pro něj nepředstavitelné zklamání a zuřil tak, že jsme to schytaly jak já, tak i Ohyn! Obr svým běsněním zničil věž a málem i celé hradní vězení – to bylo poslední kapkou v jeho hradě! Chytl nás oba a zmizel s námi do tajemného vodního paláce, ve kterém žije zlá Královna Pijavic. Hlavní vstup do paláce i sál byly skryté za vodopádem a uvnitř sahala voda až po kolena. Královna Pijavic byla obří, černá, slizká a děsivá bytost, a když nás obr přivedl, přijal její klidný pohled. Pozvala nás k sobě ke stolu, kde jsme si připili. Po přípitku si vyslechla obrovy stížnosti, ale i jeho návrh na spojenectví proti Silverovi. Pijavice si na to s obrem připíjela, a musím říct, že vypadala ještě děsivěji než obr. Slíbila, že pro něj brzy znovu zajme Bojku Rybáka a že spolu pak vymyslí plán na Silvera. A pak se podívala na mě: „Ona by u toho ale rozhodně být neměla!” Obr na to tiše přikývl: „Plánuji ji v nejbližší době nechat pověsit na hradby, aby ostatní viděli, jak dopadne každý,kdo mě jakkoliv zradí!A teď právě slyší,co chystám a co její zrada všechno způsobí!“
Bylo mi z toho strašně těžko!
Obr se u Pijavice trochu uklidnil a vzal nás zpět do Temnoviště. Tam povolal všechny vazouny a přikázal, aby obnovili věž a upravili hradní vězení, aby bylo těžší se z něj dostat. Vůdce vazounů už pro obra připravil plán na opravu, zatímco my s Ohynem seděli u jeho nohou, a on byl usazen na svém obřím trůnu, diskutujíc o všech úpravách.
Byla jsem tam nešťastná, dívala jsem se nenápadně na Ohyna a na jeho zarudlé oči, protože se na mě taky díval.
Přemýšlela jsem, jak bych mohla od obra utéct k Silverovi a varovat ho před Pijavicí, ale bála jsem se pohnout. Nejvíc jsem se bála, že když mě chytí, splní svůj slib a pověsí mě na hradby, jak to říkal u Pijavice.
Vysílala jsem k obrovi ze své nešťastné mysli velké prosby, ať už přestane s tou pomstou, ať upustí od všech těch hrozných plánů s Pijavicí. Klidně bych se mu poklonila a do nekonečna prosila za odpuštění,jen aby nechal Bojku a Silvera na pokoji!
Obr se najednou sklonil ke mně a zvedl mě na svůj klín. Potichu mi zašeptal:
„Přestaneš s tím už? Vybouchne mi z tebe hlava, to chceš?”
Dívat se takhle zblízka do jeho temných očí a vidět v nich to zábleskové jiskření, bylo neuvěřitelně silné. Obr se na mě podíval, před chvílí zamračený, a uprostřed vazounovy řeči ho najednou přerušil. Vstal se mnou v náručí, řekl, že to dořeší později, a zmizel se mnou do své komnaty…
Hlasité předčítání