Zarazila jsem se. „Jak mám zmizet domů?”
„Použij znamení, které máš v levé dlani,” řekl.
Podívala jsem se na svou ruku, ale nic zvláštního jsem neviděla. „Ale jak? Co když místo doma skončím u Silvera? Obr by se strašně naštval…”
Stín netrpělivě zavrčel. „Přej si být doma a uvolni tu myšlenku do dlaně.”
Zkusila jsem to, ale než se něco stalo, stín zmizel a já se probudila.
Ležela jsem v obrovské posteli. Ínemak byl vedle mě a Ohyn právě skládal ze stolu poháry. Obr do mě drsně šťouchl.
„Vidím, že nespíš,” zavrčel.
„Měla by ses aspoň napít. Ohyne, podej jí pohár!”
Ohyn ke mně přistoupil s pohárem plným tmavé tekutiny. Obr se zle usmál a zavrčel:
„Jestli se nenapiješ, Ohyn tě praští.”
Vzala jsem pohár a s odporem se napila. Hořkost se mi rozlila po jazyku a měla jsem co dělat, abych to nevyprskla. Nejradši bych ten pohár vylila obrovi do tváře a zmizela domů.
Ale než jsem se stačila vzpamatovat, obr mi pevně sevřel zápěstí i hlavu a přinutil mě napít se znovu. Cítila jsem, jak mi tělem prochází těžká, omamná tíseň. Ohyn ode mě neodcházel, stál blízko a díval se.
Obraz přede mnou se začal mlžit. Poslední, co si pamatuju, je, jak Ohyn odnáší pohár pryč…
Ráno mě bolela hlava a bylo mi zvláštně. Celý den jsem nedokázala přestat myslet na ten sen.
Hlasité předčítání
