Povídka

Trampoty nepovolaného dělníka
Četba díla zabere cca 39 min.

Po dvou hodinách Vojtova chlapského koncertu chodil stále rychlejším krokem z místnosti do místnosti a s hrůzou počítal podlahová propadliště zvící otvory po dělostřeleckých granátech. Jistou dobu přemýšlel, jak Vojtu citlivě omezit v jeho rozletu, aby neztratil jediného dělníka, který je ochoten takovou práci dělat. V prvním patře hned u vstupní předsíňky nového bytu mu však ruply nervy, když spatřil Vojtův rozjařený obličej ve stropním průzoru nad sebou čítajícím tři zubaté díry vedle sebe, jimiž pronikala do předsíně jasná záře červnového dne.

„Ty imbecile,“ zaječel, „Dyť jsi z toho stropu udělal hotový řešeto!“

„Vojta se zazubil: „Čap, čap, teď už to sedí.“

„Ježíšimarjá, běž vod toho, nebo mě, přísahámbůh, trefí šlak!“ Mistr Kotek připravil Vojtu o práci bez špetky dalšího soucitu a pochopení pro Vojtovu snahu odvést dílo podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Neměl totiž ani tušení o nedávném Vojtově zármutku, který prožil poté, co si nahoře poctivě odkrokoval z rohu do rohu střed místnosti, jejíž půdorys tentokrát bohužel neodpovídal půdorysu předsíně o patro níž. A zkuste se hned napodruhé trefit, když si dole uložíte do hlavy dvacet cenťáků doleva a po schodech nahoru se dvakrát otočíte doprava a jednou doleva.

Žel, mistr Kotek měl jeden ze svých smolných dnů v týdnu, nervy v kýblu a daleko k tomu, aby viděl za každým problémem člověka. Jen tak se mohlo stát, že se rozčilením a nedostatečným prokrvením hlavy zvrácené ke stropu zamotal a opřel o cihlovou příčku dělící toaletu od předsíňky tak nešetrně, že ji probořil. Tehdy na něj padla opravdová slabost. Celý bez sebe se odpotácel po schodech dolů na chodník, poprvé rozhodnut strhnout zedníkovi Urbanovi prémie, ať to stojí, co to stojí.

Jeho přesvědčení však zůstalo posvátné pouze do chvíle, než vedle své kanceláře na horním konci stavby zmerčil zaparkované auto stavbyvedoucího. Tak ten mi tu ještě scházel, zahořekoval v duchu a přidal do kroku. Jen aby ten všivák nekápnul na nějakýho místního šťourala, zatímco on, mistr, tady pobíhá po stavbě jako pominutý.

 

Emil Žáček stál rozkročen u hromady písku. Dostal za úkol ji přemístit o pět metrů dál od baráku. Pomalu si zvykl na to, že určité práce je nutno vykonávat bez přemýšlení o jejich pravém účelu. V případě písečné kupy se přesto neubránil dojmu, že jde o pouhou imitaci velkých přesýpacích hodin odměřujících čas bůhví komu, a bůhví za jakým účelem. Nebylo těžké se dovtípit, že hromada písku přede dveřmi do domu nemá co dělat. Proč ale nemá být přemístěna rovnou tam, kde je jí třeba, tedy k míchačce, to pochopit nedokázal. Tady člověk teprve pozná hodnotu času, napadlo ho. Třeba jde o nějaký vyšší záměr, řekl si.

Ke svému úkolu dostal přiděleného pomocníka. (Nebo byl pomocníkem on sám? To se nedalo určit.) Byl jím Ferko Pagáč. Emil byl uchvácen způsobem Ferkovy práce. Mistr jej přivedl k hromadě a názornými posunky mu vysvětlil odkud a kam bude házet. Chybělo jen málo, aby Ferka nastavil do pohotovostní polohy a zapnul. Ferko od té chvíle házel pomalými ale dokonale uspořádanými pohyby mnohem dokonalejšími než robot, protože byly nehlučné a měly cit pro situaci a prostor. Emil se pokusil Ferka napodobit. Výsledek byl překvapující. Po několika minutách pochopil, že se jedná o geniální způsob, jak vynaložit při zdánlivě jednoduchém úkonu minimální nasazení sil, a přitom docílit maximálního výkonu.

O autorovi

Zoroaster

Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
man, elderly, stress
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

aneb o komunikaci ...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Dálnice
Ráno na počátku léta byl provoz na příjezdu k dálnici hustý a vcelku plynulý, jak bývá obvykl...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
man, elderly, stress
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Večerní vlak
Bylo sobotní odpoledne a Jiří Sokol hodlal celý dlouhý zbytek dne strávit toulkami starou Prahou, a...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
beer dispensers
Klípek barový. ….jakmile jsem do baru vešel, bylo mi jasný, že dnešní relaxační pivko na do...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku