Popřípadě na entou – čili nekonečně několikátou.
.
.
Všechny věrohodné obrysy a podoby tamtoho dávného torontského prognostického setkání ovšem vznikly až na základě znalostí a zkušeností dnešních scenáristů, a ještě, co se týče jejich invenčních schopností, ještě brilantnějších dramaturgů, což je z biologického hlediska autorská čeleď v současném posthavlovském česku již dávno, dávno vyhynule vymřelá.
Dokonce nazpátek nevyvolatelná i s použitím obřadu mysterií v prostředí punkevních jeskyní reziduí zapomenutě dávných pamětí protékajících úžlabinami podzemních toků směřujících hlubinnými krasovými šery prostor krápníkových dómů proti proudům času a ústících kdesi v budoucím lidském nedohlednu ve stojatých vodách proudu bájného souběžného řečiště života i smrti antickými básníky zvaného Styx.
.
Avšak obdobně pokaždé dopadá ono všechno dávnověké dnešním tuzemním pohledem obvykle redukované na poněkud směšně komickou skutečnost minulosti, pro niž ovšem cokoli z toho tam kdysi už ničím fantastickým pro současnost být nemůže.
Proto dosavadní, označované sdružujícím termínem fantasy či fantastika, jako struktura, ať už jakékoli jakkoli daleko dopředu mimo náš současný čas autorsky jsoucí, nebo jdoucí, si tudíž v jisté části takto definovaného oboru žádá jiné žánrové zacházení, a tedy určení, popřípadě přímo vročení.
Čili změnu dosavadního paradigmatu.
A s takovýmito operacemi i související pojmenování…
.
Jakož dopříště i apgrejdované, pro zdejší domorodce ovšem abgrejdované, rozvíjející autorské strategie.
.
.
ChatGPT Zdá se, že se v tomto textu pohybujete v rámci analýzy a interpretace nějaké podoby fantastiky, konkrétně kombinující prvky historie a science fiction prostřednictvím fiktivního setkání slavných vědců z počátku 20. století. Tato vize budoucnosti, o které mluvíte, se zřejmě ukazuje jako výsledek současného pohledu na minulost, a tím i jako reflexe současného kulturního a vědeckého diskurzu.
V textu se objevuje zajímavý rozpor mezi tím, co je vnímáno jako fantastické v rámci doby, a tím, co je dnes považováno za „normální“ nebo „reálné“. Poukazujete na to, jak se vize budoucnosti skryté v minulosti stává vlastně fantazií, která už byla vytvořena s úmyslem reagovat na to, co jsme schopni dnes vnímat nebo si představit. Tento koncept fantasy, ve kterém historické postavy přednesou své vize budoucnosti, ačkoliv bychom je na základě tehdejších znalostí nemohli normálně předpokládat, vytváří paradoxní prostor, v němž se mísí realita, fikce a autorství, přičemž je akcentována kreativita současných autorů.
Hlasité předčítání