Řekl jsem, že pro mě náhodné poznání pravdy bylo kruté? Ne, bylo daleko horší. Pohled na Kristýnu mě zabíjel. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, jaká je opravdu má láska ke vznešené Ariadně. A nebyl to nikdo jiný než právě ona, úchvatná kněžka tajemné Luny, již jsem miloval. Až na to, že opuštěný na bájném ostrově dionýsovských slavností jsem zůstal já. Já měl podstoupit oběť jednoročního krále, jehož období vlády právě končí: Tvé božské právo, Ariadno.
A já se podřizuji a pokládám své srdce k tvým nohám bez výčitky. Naše láska byla příliš nadpozemská na to, aby se mohla nasytit všedním soužitím plynoucích let. Budiž tímto vědomím zmírněna bolest, kterou mi působí obětní nůž pronikající hrudí, zatímco Tvá ruka mne zbavuje mužství. Sbohem má Ariadno, má sladká a nedotknutelná Bohyně! Opouštíš mne trpícího, ale Tvá duše je lehká, protože jsi uposlechla posvátného hlasu Luny a kráčíš vstříc budoucnosti nezávisle na obětech, které byly nutné pro usmíření marnotratných bohů.
Hlasité předčítání