Každým okamžikem jsem očekával probuzení, které stále nepřicházelo. Asi poprvé jsem toužil se probudit. Zdálo se však, že jsem byl naprosto vzhůru, při plném vědomí. O to hrůznější byla realita, ve které stojím s pytlem masa neznámého původu v rukou, na němž na pár posledních vláknech tkáně viselo ucho. Lidské ucho. Zděšením jsem upustil ten igelitový pytel a on dopadl na zem s hlasitým plesknutím a krev z něj vycákla k mým nohám. S hrůzou řinoucí se mi z očí jsem pohlédl na zbytek obsahu lednice. Při pohledu na tu jateční show se mě jímal děs. Pocítil jsem prudký nával horka po celém těle, jako kdyby se po mně sápaly plameny pekelné. Zmocňovala se mě panika. Potřeboval jsem se zchladit a vymyslet co dál. Vtrhnul jsem do koupelny a ledovou vodou jsem si opláchl obličej. Pohlédl jsem na svůj odraz v zrcadle, který můj upřený pohled opětoval a já si znovu všiml těch záhadných jizev. Začala v nich pulzovat palčivá bolest, která křivila má ústa v křečovitý škleb. Ale myslím, že ty rány mě ve skutečnosti nebolely. Spalovala mě myšlenka, že přicházím o rozum a fyzicky se projevovala v záhadných zraněních. Snažil jsem se zhluboka dýchat, abych se uklidnil, ale ne zase příliš zběsile, abych se nepřekysličil a nepadl do mdlob. Po chvíli se mi to skutečně podařilo. Mírně jsem se uklidnil, ačkoliv střeva se mi stále tak nepříjemně kroutila pod náporem stresu. Do dlaní jsem si ještě natočil pár doušků vody, abych ovlažil vyprahlé hrdlo stažené v křeči. Jako ve snách jsem se navrátil do kuchyně. Lednice v rohu beze slova vykřikovala svá odporná tajemství přes dveře stále zející dokořán. Sedl jsem si na židli naproti ni a zíral dovnitř. Plán se najíst a zavolat doktorovi vzal pravděpodobně za své. Zdali mám zavolat polici, jsem také nenabyl valného přesvědčení. Neměl jsem tušení, kde se tu vzalo tělo naporcované jako zabijačková výslužka. Třeba jsem to ani neměl na svědomí já. Vždyť jsem si vůbec nic nepamatoval. Ale pokud o takové úvaze nadmíru pochybuji i já, bylo by přinejmenším naivní očekávat pochopení od představitelů zákona. Důkazy jsou přespříliš zřejmé a za sebe hovořící a i kdyby se mi podařilo přesvědčit je, že jsem utrpěl jakousi krátkodobou disfunkci paměti, na jejich základě by neztráceli čas prověřováním méně pravděpodobné hypotézy. Skončím za mřížemi, nebo přinejmenším ústav pro choromyslné, obstojí li obhajoba na základě mých zdravotních potíží, které může potvrdit dobrá desítka různých doktorů.
Probuzení
O autorovi
Rathu V. Soak
https://www.facebook.com/RathuVSoak1/
https://www.instagram.com/rathu_v._soak/
https://www.youtube.com/channel/UCJRXFbk8zpSTY3o1iVh3M4A
Přihlásit se k odběru
2 Komentářů
HOST
ADMIN
3 měsíců
Nápad – ★★★★☆
Tvůj nápad propojit extrémní spánkovou deprivaci se ztrátou příčetnosti a kanibalismem je mrazivý a má obrovský potenciál. Líbí se mi temný psychologický zvrat, kdy hrdina vymění svou lidskost za vidinu klidného spánku, což působí děsivě uvěřitelně. Zápletka sice staví na známějších hororových motivech, ale tvé pojetí s postupným odhalováním hrůzné reality v bytě funguje skvěle a udrží čtenářovu pozornost až do konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit tísnivý kontrast mezi euforií z odpočatého rána a plíživou hrůzou z toho, co se stalo v noci. Pocity zmatení a rostoucí paniky při pohledu na zničený byt a obsah lednice jsou popsány velmi sugestivně a čtenáře snadno vtáhnou do děje. K dokonalosti chybí jen o něco plynulejší přechod v samotném závěru, kde hrdina možná až příliš rychle a racionálně přijme svůj kanibalismus, což trochu sráží předchozí budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a umíš tvořit barvité popisy, ale text by potřeboval provzdušnit rozdělením do více odstavců, zejména ten druhý je zbytečně hutný a zpomaluje tempo. Stylisticky občas sklouzáváš k příliš krkolomným obratům (např. ‘tarsus předivo sítnic’), které čtenáře spíše vytrhnou z děje, než aby ho obohatily. V textu se objevují i drobné pravopisné chyby (‘testy vyvrátili’, ‘léčit jí’), ale to se dá snadno vyladit při korektuře; důležitější je zapracovat na plynulosti a přirozenosti vyjadřování.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi slibnou a temnou psychologickou povídku, která ukazuje, že máš cit pro budování napětí a nebojíš se jít do extrémů. Ačkoliv text trpí občasnou stylistickou těžkopádností a potřeboval by lepší formátování, tvůj vypravěčský talent a schopnost vtáhnout čtenáře do narušené mysli hlavního hrdiny jsou nezpochybnitelné. Pokračuj ve psaní, zkus v dalších textech trochu zjednodušit větnou stavbu a tvé příběhy budou mít ještě větší údernost!
Perfektní, skvěle napsané! Dávám plný počet hvězd.