Povídka

Příběhy s černé propasti
Četba díla zabere cca 18 min.

„A proč bych si měla připomínat minulost, která je pryč? K čemu mi to bude?“

„Kdyby na tom nezáleželo, nebyla bys tady,“

,,Dobře, tak mi teda všechno prozraď!“

Hlas začal cosi nesrozumitelně šeptat, dokonce tu bylo víc hlasů, společně do tmy šeptaly, až kolem mě udělali průvan, nebo takový vír! Znělo to jako zaříkání a na konci pořád opakovali ,,Tou sí,tou sí,tousí..!“

S toho jsem se probudila ochromená strachem a nešlo mě se pohnout ani vůbec vstát! Co to asi znamená? A co se asi dozvím dál?


Přátelé z domu prokletých duší 2

Odhalení minulosti

V dalším podivným snu v tom domě mi stín postupně ukazoval a prozrazoval některý události, který se odehrály kdysi v tomto domě a já viděla v zamlžených obrazech samu sebe i své přátelé s toho domu jinak! Byla jsem Ta z minula, byla přivezena svým nevlastním bratrem, který mi připomínal Roga do tohoto domu, ve kterým žila rodina jeho ženy a on se sem přiženil, přivezl mě ze statku od své babičky u které jsem vyrůstala a on o mě nevěděl vůbec nic nevěděl, až když otec umíral, prozradil mu, že má nevlastní sestru, která žije na statku u jeho nemocné staré matky, která na moji výchovu brzo nebude stačit, proto mu dává za úkol se o mě řádně postarat, protože vše co má přenechává mě! Když otec zemřel v podkroví tohoto domu, jeho duši pohltil černý stín!

Tak jsem se stala nežádoucím hostem v domě, kde jsem byla cizinkou…

Od té doby jsem byla svědkem nejen tajemství minulosti, ale i vlastních pocitů vzdoru. Nepřijímala jsem pravidla domu ani rozkazy rodiny. Pobíhala jsem po chodbách, zlobila svého bratra i jeho ženu i všechny v tom domě a odmítala se podřídit společenským konvencím, vzdorovala jsem proti řádu, všem zákazům, příkazům a nařízení, který se mi zdály přehnané a tak jsem si tím všechny znepřátelila.


Zakázaná láska a deník tajemství

Jednou se v domě připravovali na příjezd mladšího syna pána domu, chystali velkou oslavu,na kterou jsem se těšila a taky na to že se konečně seznámím s tím o kom se v domě pořád nejvíc mluvilo. Když jsem ho poprvé uviděla, jak hraje na piano tak moc krásnou melodii, zamilovala jsem se do něho! Připomínal mi Alexe, možná to byl on z minula i tenkrát to byl syn pána domu, který byl také bratrem mé švagrové. Jezdíval domů ze svých obchodních cest a nikdy se v domě moc dlouho nezdržel. On byl mou jedinou nadějí na únik. Moje láska však byla nešťastná – Alex se na mě sotva podíval, a já se cítila odcizená ve světě dlouhých šatů, elegantních klobouků a přísné etikety.

Vzpomínám, jak se ostatní ženy pohoršovaly nad mým oblečením. Nosila jsem jen jednoduché bílé šaty, které ostatní považovaly za nedůstojné, skoro jako spodní prádlo. Jejich odsuzující pohledy mě však nezlomily. I Tony tam byl, poznala jsem ho i když byl už starý, byl bratrem pána domu, měl jedinou dceru, která i se svou matkou, Tonyho ženou nesnesli moji přítomnost a odjely na pobyt do lázní a chtěli, aby mě bratr poslal někam do kláštera, nebo provdal, hlavně, abych byla už pryč s jejich domu! Ani nevím co to bylo za dobu, ale všechny ženy nosili dlouhé šaty, vázali si roztomilý kloboučky a páni chodili v oblecích, na hlavě nosili klobouky a cylindry a vycházkové hole.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
0