Chtěl křičet, chtěl utéct, chtěl na starce podat hlášení. Místo toho položil svou dřevěnou desku s lejstry na malý stolek. Zvedl hrnek s chladnoucím čajem a napil se.
„Tři dny a čtyři hodiny, říkáte?“ zeptal se tiše Felix, sledujíc okraj hrnku.
„Zhruba,“ přikývl Ignác.
Mladý revizor si povzdechl, vzal do ruky pero a na vrchní formulář napsal velkými písmeny: ODCHYLKA NENALEZENA. MECHANISMUS PRACUJE V SOULADU S MÍSTNÍ GRAVITACÍ.
„Víte, pane Rubeši,“ řekl Felix a poprvé od svého příchodu se slabě usmál. „Možná bych se tu na ten víkend, který jsme ztratili, zdržel. Jestli by to nevadilo.“
Ignác se vrátil ke svým štaflím a zvedl lešticí hadřík. „Nevadilo, chlapče. Máme tu spoustu času. A i když nemáme, tak si ho prostě vyrobíme.“
