Přistoupil k němu. Bylo zvláštní, že na rozdíl od jiných ohnišť, tohle nevydávalo vůbec žádný zvuk. Jako by bylo němé. Viktor nedokázal pochopit, jak je tohle možné. Za normálních okolností by se přece mravenci v ohni spálili. Těmhle tyhle plameny však nedělaly vůbec žádný problém, byť byl žár cítit na kůži už dva metry před ním.
„Asi tě zajímá, jak je možné, že vystupují přímo z ohně, že?“ ozval se hlas starého muže přímo zpoza Viktora.
Otočil se a napřáhl svou lupu směrem k vycházejícímu zvuku. Spatřil stát siluetu postavy opřenou o zeď se založenýma rukama.
„Kdo jste?“ řekl Viktor. Hlas se mu třásl strachy.
„Kdo jsem?“ zasmál se muž a odrazil od zdi. Světlo mu proniklo až do obličeje. „Jsem ten, který hlídá tuhle jeskyni,“ dodal naopak zcela vážně.
„Pomůžete mi pryč?“
„Oh samozřejmě! Od toho jsem tady!“ Rozpažil muž ruce dlaněmi vzhůru.
Měl na sobě námořnickou čepici a tričko. Oblečení na něm viselo jako na věšáku, jak byl ten muž hubený. Krokem, který vypadal, že se snad chystá tancovat se přiblížil k Viktorovi. Ten ustoupil dozadu až ucítil žár.
„Snad jsem tě nevylekal hošíčku. Co? Nemyslíš si snad, že je tahle jeskyně poněkud nebezpečná pro tebe? Samá tma. Samý netopýr. Co?“ říkal podezřívavě.
„Netopýry jsem zde neviděl.“
„Takže netopýry jsi zde neviděl! Aha!“ rozesmál se muž. „Ale určitě jsi viděl tyhle moje malé pomocníky, že jo?!“
„Myslíte mravence?“
„Ano, přesně tak!“ ozýval se mužův hlas několika ozvěnami ze všech chodeb. To už stál kousek od Viktora. Napřímil k němu ruku, po které lezli jeden přes druhého přesně takoví, kteří sem Viktora dovedli. „Ty jsi je přišel zneškodnit, je tomu tak?“
„Jen jsem chtěl zamezit tomu, aby nám nechodili do domu.“
„Ahahahahahaaaa!“ zazněl hrůzný smích tající dech.
„Pomůžete mi ven? Chci za babičkou.“
„Tak za babičkou říkáš?“
„Ano, pane.“
„Ale to já ti milé rád pomůžu!“ otočil se k Viktorovi zády, přispěchal ke zdi, chytil do ruky obřího pavouka a přizvedl ho ke světlu ohni. „Víš co se říká o pavoucích?“
„Nevím, pane.“
„Že přinášejí štěstí. Ale já si myslím, že jsou spíše jen vábivou potravou,“ dořekl a pavouka mlátícího kolem sebe svými kusadly pozřel, až to zakřupalo.
„Pomůžete mi prosím ven?“ naléhal Viktor.
„Ale snad se mi tady nechceš rozplakat, hošíčku! To by bylo hodně nemístné, co vy na to?“ pozvedl ruku plnou mravenců dlaní vzhůru a zadíval se na ně.
Viktor na to neřekl nic. Dělal všechno pro to, aby nepropadl panice. Tenhle malý kluk měl pro strach uděláno. Potýkal se však s výzvou, na kterou se připravit nedalo.
„Pomůže ti jen, když uděláš jednu věc. Souhlasíš s uděláním jedné věci?“
„Ano,“ řekl Viktor zoufale.
„Výborně! Odejdu z téhle jeskyně do širého světa. Řekněme, že jsi mi v tom právě pomohl. Přímo tam tím východem,“ ukázal prstem plným mravenců na jednu z chodeb. „Pokud se tím východem ale vydáš ty, dojdeš zase zpátky sem. A to platí pro všechny chodby. Taková jsou tady už pravidla. Chápeš to?“
„Nechápu,“ začínal se Viktor třást.
„Teď ti řeknu tajemství, na které jsem zde přišel,“ vycenil nechutně zčernalé zuby. „Tahle jeskyně tě osvobodí pouze tehdy, když tu sám za sebe někoho necháš.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh pracuje s klasickým, ale velmi vděčným motivem pohádkové zkoušky charakteru a tajemného místa, ze kterého není úniku. Líbí se mi plynulý přechod z obyčejného dětského dobrodružství při sledování mravenců do temné, až hororové fantasy. Závěrečné probuzení v posteli je sice trochu ohrané klišé, ale díky babiččině vysvětlení dává v kontextu příběhu smysl a pointa o nesobeckosti krásně vynikne.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, dokážeš čtenáře skvěle vtáhnout do děje. Zpočátku dýchá z řádků prosluněná venkovská idyla, která se v jeskyni mistrně láme do stísněného, klaustrofobického pocitu zmaru a strachu. Setkání s podivným mužem i následná izolace s pavouky vyvolávají silné emoce a mrazení v zádech, což svědčí o tvém výborném citu pro budování napětí.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což udržuje čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Občas ale narazíš na stylisticky neobratná spojení (např. “rozhostilo temno”, “došel přesvědčení”) a zbytečně se opakující slova, na kterých by stálo za to ještě zapracovat. Dej si také pozor na chybějící čárky a drobné překlepy (např. “milé rád” místo “milerád”), ale nenech se tím odradit, tvůj vypravěčský styl je jinak velmi slibný.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a emotivní příběh s krásným morálním poselstvím, který balancuje na pomezí pohádky a temného fantasy. Máš nesporný talent pro budování atmosféry a vedení děje tak, aby čtenář hltal každé další slovo. Pokud v budoucnu text po sobě ještě párkrát přečteš a uhladíš drobné stylistické nedokonalosti, budou tvá díla působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš skvěle nakročeno!