5. Smím si dělat, co chci?🥹

Ínemak zmizel.
Přestala jsem brečet. Řekl, že si můžu dělat, co chci? To mě jakoby probralo ze smutku, cosi mě přitáhlo k zrcadlu, abych se upravila. Půjdu najít Ohyna, rozhodla jsem se. Zavolala jsem na stín.

Když se tu objevil, měla jsem radost, zeptala se ho:

,,Pomůžeš mi najít Ohyna?”

Stín se potichu zasmál a zašeptal:

,,Cítím s tebe velkou vzpouru proti obrovi, dobře, vezmu tě k Ohynovi.”

Stín mě přenesl na místo, kde Ohyn čistil obrovy boty. Stín hned zmizel. Ohyn si mě napřed nevšímal, seděl u krbu na zemi, měl před sebou několik párů obřích těžkých bot a leštil je. Byla to velká obří šatna, bylo tu rozvěšených několik obřích černých plášťů a jiné obrovo oblečení, všechno černé, temné, jako sám obr.

Zašeptala jsem:

,,Ohy můžu s tebou mluvit?”

Ohyn se na mě zadíval a překvapeně se zeptal:

,,Co tu děláš?”

Podřepla jsem k němu:

,,Ínemak mi řekl, že si můžu dělat co chci!”

Ohyn se na to zasmál a zakroutil hlavou, nevěřícně zasyčel:

,,To určitě neřekl! Nebo to tak nemyslel…!”

Tak jsem vážně kývla:

,,Ale jo, opravdu to řekl a pak zmizel, taky řekl, že mě má dost, asi odešel na oslavu k Rohejšovi!”

Ohyn přestal leštit botu a syčivě se zasmál:

,,Neodešel na oslavu, teprve se tam chystá, vidíš, leštím mu boty!”

Kývla jsem a zeptala se:

,, A vezme tě sebou?”

Ohyn se ke mně naklonil a zašeptal:

,,Nevím, zatím nic neříkal, ale když nevezme tebe, tak možná vezme mě!”

Objala jsem Ohyna a zaprosila:

,,Co když obrovi utečeme?”

Ohyn na mě povzdechl, smutně zakroutil hlavou:

,,Ne! Víš moc dobře, jak moc zle to vždycky dopadlo! Vzpamatuj se a zbytečně obra nezlob! Schytal bych to od obra i za tebe… máme pořád zákaz! Snaž se ho neporušovat! Mysli na to, že budu od obra za tebe bit!”

Ohyn mi pomalu sundal se svého krku ruce a smutně pokývl:

,,Já vím, je to moc těžké, věř že bych taky už raději nebyl!”