4. Ínemak je protivný 👹

Zahučel na mě:

„Napřed se směješ, hned na to zase brečíš…!”

Tak jsem se mu pověsila na krk a žadonila:

,,Ínemaku prosím, vezmeš na oslavu i Ohyna?”

Ínemak mě naštvaně odstrčil, vstal a začal se procházet s rukama za zády. Když se otočil ke mě, kývl a zavrčel:

,,Žádný Ohyn a nechci už nic slyšet!”

Vstala jsem a mračivě se na obra podívala,naštvaně mu vyčetla:

,,Kdyby to chtěla paní Karmína, tak bys jí neodmítl! Mám od ní kouzelné šaty, mohl by sis třeba představit, že tě o to žádá sama paní Karmína a splnit ji přání?”

Ínemak se přede mnou zastavil, trochu se pousmál, ale pak zakroutil hlavou:

,,Paní Karmína na Ohyna nezírá, jak na Boha! Ale ty, sotva se objeví Ohyn…celý svět kolem přestane pro tebe existovat, je jen Ohyn! Kdybys mohla, tak mu skočíš po krku a nepustíš…To nikdy nedovolím, máš zákaz, žádný Ohyn!”

Nešťastně jsem se zhroutila na zem a rozbrečela se. Najednou se mi chtělo zase umřít. Ínemak nade mnou kroutil hlavou, napomenul mě:

,,Nechovej se jak rozmazlené děcko! Víš, že to nesnáším, neštvi mě, nebo nevezmu na oslavu ani tebe!”

Vyzvedl mě do náruče a zašeptal:

,,Když věříš, že jsou ty šaty kouzelné, tak třeba ti to přání nakonec splní!”

Postavil mě před zrcadlo, zavrčel:,,Vidíš, jak vypadáš, když brečíš? Tak toho nech!”

Ale ten pláč nešel hned zastavit. Brečela jsem dál, utekla od zrcadla, padla do postele a otočila se k obrovi zády. Je protivný. Nikam na oslavu se mi nechce. Brečela jsem do polštáře a nic mě už nezajímalo…

Ínemak se rozčílil a zahučel:

,,Jsi stejně uřvaná, jako ten mizerný Marmond! Mám tě dost! Odcházím a ty si tu dělej, co chceš! Klidně si řvi dál, když tě to baví…”