6. Ínemak mě potěší 🖤

Zařval na nás:
„Co vy dva tu spolu zase děláte?”

Stoupla jsem si před obra a vzlykla:

,,Řekl jsi, že si můžu dělat, co chci, tak jsem šla za Ohynem!”

Ohyn padl před obra na kolena…prosil:

,,Můj pane odpusť mi prosím, hned jak sem přišla, poslal jsem ji pryč.

Ínemak na Ohyna kývl a na mě se tak zvláštně podíval, zašklebil se, zavrčel:

,,Tak to vypadá, že ti přeci jen dneska tvoje přání splním, i když si to vůbec nezasloužíš!”

Překvapeně jsem na obra vytřeštila oči, zvědavě se zeptala:

,,A jaký mi splníš přání?”

Obr mě k sobě vyzvedl, zblízka se na mě zadíval, až mu v očích zajiskřilo, pronesl:

,,Vezmu Ohyna i tebe sebou k Rohejšovi na oslavu…”, pokývl a dodal:

,,Taky Marmonda i Normana…”

Dívala jsem se Ínemakovy zblízka do očí a nemohla tomu uvěřit, čekala pořád nějaký jeho–ale!… –hrození, příkazy, zákazy, nařízení.. !

Ínemak mě postavil na zem. Usmál se, pokýval na mě:

,,Máš přeci na sobě kouzelné šaty!”

Byla jsem tak překvapená, že jsem se nezmohla na jediný slovo. Ohyn pomohl obrovy do bot, taky ho upravoval. Pak jsme šli do sálu.

U stolu seděl Marmond s Normanem. Vypadali oba dost zničeně. Když jsme přicházeli blíž k nim, oba vstali od stolu a šli se poklonit obrovi. Ínemak na ně zavrčel:

,,Chci,aby jste mi oba něco slíbili!”

Marmond na obra kývl:

,,Slíbím ti cokoliv můj pane, jen když nebudu muset zpátky do vězení!”

I Norman unaveně zabručel tak stejně, jako Marmond.

Ínemak ukázal na Ohyna přísně na ně zahučel:

,, Vy dva mi slibte i tady Ohynovi, že ani jeden z vás na něho nevztáhne ruku, neřekne proti němu křivé slovo, nebude ho provokovat a navádět ho do souboje!”

Když to slíbili, Ínemak hrozivě pokračoval:

,,Marmonde! Tobě nařizuji hlídat Normana, aby se neopíjel! Normane, tobě nařizuju zdržovat se po oslavě hlavně ve tvém hradě! Žádné opíjení, výtržnosti, rvačky, vraždy a jiné tvoje výpady! Oba dva se budete držet dál od krále Morana a od jeho lodí, jasný?”

Oba to obrovi slíbili. Ínemak šel ke stolu, vzal pohár a pokývl:

,,Připijeme si na vaše polepšení…snad mě nikdo z vás nenaštve, jinak je konec!”

Připili si, všichni vypadali jako dávní přátelé, kteří se po dlouhé době odloučení zase sešli. Byl na ně hezký pohled.