Zasmál se. Ale hned na to se zatvářil smutně:
„Takže o Ohynovi nevíš nic… Měl by tu být se mnou. Sice nemáme narozeniny ve stejný den, ale slavili jsme je vždycky spolu. Jako dva nerozluční lvi. A vidíš — obr nás od sebe odloučil. Brečel bych pro Ohyna. A pro naše společné chvíle. Tolik moc bych ho chtěl zpátky.”
Vzlykla jsem: „Já taky.”
Objali jsme se. Brečeli jsme spolu — pro Ohyna.
Když jsme se vybrečeli, Silver si povzdechl: „No nic. Jdeme z lázně ven.”
Nejdřív to vypadalo, že mě chce mít chvilku jen pro sebe. Ale nakonec zavolal služebnictvo, které mi přineslo nové šaty. Pomohl mi je obléct a pak mě vzal do zahrady. Sedli jsme si na houpačku.
Objala jsem ho.
„Jsi můj nejmilejší přítel všech dob,” zašeptala jsem.
Silver se usmál. Chvíli jsme se pohupovali v tichu, v objetí. A pak se zamyslel.
„Víš, stejně by mě zajímalo… proč tě to znamení pokaždé přivede zrovna ke mně?”
Vzal moji levou ruku. Znamení v dlani pulzovalo, jemně svítilo.
A pak — objevil se Ínemak.
Silver leknutím málem spadl z houpačky. Neměl u sebe kouzelné žezlo. Nemohl obra ozářit ani oslabit. Rozloučila jsem se se Silverem. Šla k obrovi.
Silver si oddechl. Zamával mi. Řekl: „Tak snad to všechno dobře dopadne.”
Ínemak zavrčel: „Záleží, co je dobře.”
Pak mávl na Silvera: „No nic. Mizíme.”
6. ZPÁTKY U OBRA VE VĚŽI🕯️
Ínemak mě odnesl zpět do svého hradu v Temnovišti. Ve věži mě hodil na zem a zařval:
„Cos to zase prováděla?!”
Chtělo se mi zasmát, i když nic k smíchu nebylo. Pohla jsem ramenem a vyhrkla:
„Tak promiň. Asi jsem tě zase zklamala. Ale jinak to nešlo. Norman padl pod vlivem Marmondova kouzla. Marmond mi znovu probudil znamení. A pak jsem zmizela k Silverovi — a vyděsila ho. Jako vždycky ho děsíš ty.”
Obr se chytl za čelo. Zakroutil hlavou. Ztěžka povzdechl:
„Jsi šílená. To je fakt…”
Zeptala jsem se: „Víš, co je s Normanem a Marmondem?”
Ínemak se na mě podíval zvláštně:
„Odnesl jsem je oba do léčírny. Byli v bezvědomí. Ale aspoň je tu klid. Nikdo z nich neřve. To se ti povedlo. Ale Silvera ti neodpustím.”
Naštvaně mi roztrhl nové šaty od Silvera. Hodil po mně jiné šaty,černé.
Přísně poručil: „Převleč se! Nebo ti mám pomoct?”
Vtom někdo zatroubil od brány. Ínemak na mě houkl:
„Buď tu v klidu. Už nic nevyváděj.Převleč si šaty… Hned jak se vrátím, tak si promluvíme. Tak mi nikam nezmiz!”
Když odešel, osaměla jsem. Zesmutněla. Bylo mi líto krásných šatů od Silvera. Obr je zničil. Převlékla jsem se do těch černých. Chtělo se mi brečet. A byla jsem zvědavá — kdo asi troubí? Proč mě nevzal s sebou? Šla jsem se hodit na postel a ve vteřině zaspala…
7.ZE STÍNEM K MARMONDOVI
Probudilo mě, jak mi někdo chytil ruku. Rozespale jsem zašeptala: „Ínemaku… pomoc.”
Bylo mi slabo. Divně špatně…
Strašně divně. Tlak v hlavě, ve spáncích, v hrudi – jako by se mi cosi vařilo pod kůží.
Hlasité předčítání