„Nezvládám to s tebou, to je fakt.”
Ukázal na mě a pokračoval:
„Poručil jsem ti, abys zabila toho zpropadeného Normana. Ale ty ne! Nechalas ho tu dál dělat peklo. Všechny ty rudohlavky venku by ho zabily hned. Ale Norman si usmyslel, že to smíš udělat jen ty! Tak to vypadá, že se stává nesmrtelným!”
Zaťal pěsti a nešťastně zafuněl:
„A co Marmond?! Ten tu přišel taky jen kvůli tobě! Aby ti odstranil to prokleté znamení.
A co udělal? Jen ti to uspal…
Odstranit prý nejde.
Ještě mě přesvědčil, že tě to znamení může ZABÍT!
A když jsem si to ověřoval – sice mi to všichni věštci potvrdili… ale pak se ztratily záznamy…
Marmond umlčel všechny, kdo mohli ještě pomoct.
Aby byl JEDINÝ, kdo tomu rozumí!”
Na chvíli se odmlčel.
Pak ztěžka dosedl zpět do křesla u krbu.
Jeho oči potemněly a zavrčel:
„Marmond může za smrt mnohých. A tím, jak tam křičí, ze sebe tu vinu nedostane.
Nepřivolá mě. Ani tebe.Tak se k němu nepřibližuj!”
Ztěžka si povzdechl:
„Jsme silnější, než on kdy bude. A ten jeho řev jednou ustane. Neboj se.”
Chtělo se mi brečet. Schovala jsem si hlavu do dlaní a zafňukala:
„Já to ale už nevydržím! Prosím, Ínemaku…mohli by jsme někam, kde nebude slyšet ten Marmondův nářek?! Moran ti přeci navrhoval,aby jste se spolu vydali na lov na žraloky!”
Ínemak se naštval a přísně na mě zavrčel:
„Žádný Moran! A navíc má u sebe ty dvě protivné Rudohlavky, které jsem mu poručil prodat Silverovi. Ale on ne! Místo aby mě poslechl, si je nechá. A přitom by ani nemusel — má tolik svých věrných posluhovačů. Co by se mu stalo, kdyby je tam poslal?”
Pak se na mě podíval a dodal:
„Vidíš? S Moranem jsem se začal přátelit taky jen kvůli tobě.”
Naštval se, vstal z křesla a zařval-znělo to jako výbuch:
„Já toho Marmonda tam vážně půjdu zabít! Aby tu byl konečně klid!”
3. ÍNEMAK ZTRÁCÍ TRPĚLIVOST👹👿
Ínemak se na mě podíval tak hrozivě,až mě to vyděsilo.
Zakroutil hlavou:
„Neudělám to. Protože on na to čeká. Neudělám to ani kvůli tobě. Ale něco přece udělat musím, aby přestal s tím řevem!”
Zeptala jsem se tiše:
„A co uděláš?”
Ínemak kývl směrem ke mně:
„Ne. Já to neudělám. Uděláš to ty. Dávám ti to za úkol. Marmond musí být tím řvaním už vysílený, oslabený, snadno ovladatelný. Vezmeš s sebou toho svého ožralu. S Normanem se aspoň projdeš! Marmonda spoutáte, ucpete mu pusu a přivedete ho sem. Do hradního vězení! Norman se tím trochu zabaví a nebude myslet na pití. A ty? Ty už tu ve věži se mnou být taky nechceš, co?”
Objala jsem ho a řekla: „Snad to s Normanem zvládnu.”
Ínemak nespokojeně houkl:
„Tenhle úkol jsem už poručil i jiným. Ale Marmond je nejspíš zabil — nikdo se od něj nevrátil. Nikdo! Ale ty s Normanem to zvládneš. A já si zatím zajdu s Ohynem na lov. Takže: vy mi ulovíte Marmonda–a já se mezitím pořádně nacpu.”





















