Někdo zašeptal: „Kdo ti uspí znamení, když je Marmond poražený?”
Řekla jsem do tmy: „Asi nikdo. Myslíš, že umřu?”
Stín mě uklidňoval: „Neboj. Nenechám tě. Jsem tu s tebou.”
Cítila jsem obrovský tlak. Něco ve mně proudilo. Síla, která mi nedovolila jen tak ležet. Vstala jsem. Ale hned se zhroutila. Zašeptala jsem:
„Co se to se mnou děje?”
Stín u mě zasyčel: „Musíš se uklidnit.”
„Ale jak?” zeptala jsem se bezradně.
Stín povzdechl: „I obr musí uznat, že se mu Marmond hodí. Ty ho potřebuješ. Musíš za ním do léčírny. Musíš ho probrat, aby tě dostal do jeho léčivé a uspávací lázně které to tvé znamení uspí. A možná i tebe zachrání.”
Zašeptala jsem: „A co když to znamení prostě nechám neuspané?”
Stín se zasmál: „Tak nech. Ale bude v tobě vřít. Jako sopka. Pak vybouchne. A ty zemřeš.”
„Třeba ne. Třeba se nic nestane. Ty jsi to snad někdy viděl?”
Stín zasyčel: „Já ne. Ale Marmond ano. Pojď. Odnesu tě k němu.”
Lekla jsem se. Vyhrkla:
„Ne! Nechci, abys mě nosil k Marmondovi.Co kdyby by mi to znamení uspal i někdo jiný než Marmond?!”
Stín si povzdechl:
„To si přeje i Ínemak. Zrovna teď skuhrá u temného mága. Ale ten ho zklame. Protože Marmond je vážně jediný.”
Stín mě vyzvedl do náruče. Odnesl do léčírny k Marmondovi.
Marmond tam ležel bezvládně, zraněný bleskem. Stín mě k němu posadil. A zmizel.
Dívat se na Marmonda zblízka, když o sobě neví, bylo zvláštní. Za všechno, co provedl, mu smrt nepřeju. Vlastně… se mi Marmond líbí. Asi jsem divná.
Dotkla jsem se ho levou dlaní. Rozzářila se. Záře se znamení v mojí dlani se vpíjela do Marmonda. A on se najednou probral. Otevřel oči. Vzal mě za ruku. Přitiskl ji na místo, kde má srdce. Něco potichu šeptal.
Byla jsem jako očarovaná. Nedokážu popsat, co jsem cítila. Chtělo se mi brečet.
Neslyšela jsem ho, ale cítila jsem to. Jako kouzlo. Jako kouzelný smutek. Jako kdyby se spojily dvě bouře.
Lehla jsem si k němu a objala ho.
Zašeptala jsem:
„Marmonde… já se bojím, že umřu…”
Marmond mě uklidnil:
„Neboj. Slibuju, že neumřeš. Ne tady. A ne teď.”
Znamení potemnělo. Marmond vstal. Já neměla žádnou sílu. Vzal mě do náruče. Odnášel někam pryč. Nemohla jsem ani šeptnout. Nemohla jsem nic. Jen se nechat odnášet… do neznáma.
Hlasité předčítání