Někdo zašeptal: „Kdo ti uspí znamení, když je Marmond poražený?”
Řekla jsem do tmy: „Asi nikdo. Myslíš, že umřu?”
Stín mě uklidňoval: „Neboj. Nenechám tě. Jsem tu s tebou.”
Cítila jsem obrovský tlak. Něco ve mně proudilo. Síla, která mi nedovolila jen tak ležet. Vstala jsem. Ale hned se zhroutila. Zašeptala jsem:
„Co se to se mnou děje?”
Stín u mě zasyčel: „Musíš se uklidnit.”
„Ale jak?” zeptala jsem se bezradně.
Stín povzdechl: „I obr musí uznat, že se mu Marmond hodí. Ty ho potřebuješ. Musíš za ním do léčírny. Musíš ho probrat, aby tě dostal do jeho léčivé a uspávací lázně které to tvé znamení uspí. A možná i tebe zachrání.”
Zašeptala jsem: „A co když to znamení prostě nechám neuspané?”
Stín se zasmál: „Tak nech. Ale bude v tobě vřít. Jako sopka. Pak vybouchne. A ty zemřeš.”
„Třeba ne. Třeba se nic nestane. Ty jsi to snad někdy viděl?”
Stín zasyčel: „Já ne. Ale Marmond ano. Pojď. Odnesu tě k němu.”
Lekla jsem se. Vyhrkla:
„Ne! Nechci, abys mě nosil k Marmondovi.Co kdyby by mi to znamení uspal i někdo jiný než Marmond?!”
Stín si povzdechl:
„To si přeje i Ínemak. Zrovna teď skuhrá u temného mága. Ale ten ho zklame. Protože Marmond je vážně jediný.”
Stín mě vyzvedl do náruče. Odnesl do léčírny k Marmondovi.
Marmond tam ležel bezvládně, zraněný bleskem. Stín mě k němu posadil. A zmizel.
Dívat se na Marmonda zblízka, když o sobě neví, bylo zvláštní. Za všechno, co provedl, mu smrt nepřeju. Vlastně… se mi Marmond líbí. Asi jsem divná.
Dotkla jsem se ho levou dlaní. Rozzářila se. Záře se znamení v mojí dlani se vpíjela do Marmonda. A on se najednou probral. Otevřel oči. Vzal mě za ruku. Přitiskl ji na místo, kde má srdce. Něco potichu šeptal.
Byla jsem jako očarovaná. Nedokážu popsat, co jsem cítila. Chtělo se mi brečet.
Neslyšela jsem ho, ale cítila jsem to. Jako kouzlo. Jako kouzelný smutek. Jako kdyby se spojily dvě bouře.
Lehla jsem si k němu a objala ho.
Zašeptala jsem:
„Marmonde… já se bojím, že umřu…”
Marmond mě uklidnil:
„Neboj. Slibuju, že neumřeš. Ne tady. A ne teď.”
Znamení potemnělo. Marmond vstal. Já neměla žádnou sílu. Vzal mě do náruče. Odnášel někam pryč. Nemohla jsem ani šeptnout. Nemohla jsem nic. Jen se nechat odnášet… do neznáma.
Nápad – ★★★★☆
Fantasy svět, který jsi vytvořil/a, působí velmi originálně a vztahy mezi postavami jsou zajímavě propletené. Motiv magického znamení, které hrdinku přenáší k Silverovi nebo reaguje na emoce, je skvělým hnacím motorem děje. Zápletka s neustále křičícím čarodějem je neotřelá a dává příběhu hned od začátku jasný cíl a napětí.
Atmosféra – ★★★★☆
Emoce z textu přímo sálají, ať už jde o hrdinčino zoufalství, Ínemakův vztek, nebo Marmondovu temnou posedlost. Skvěle se ti daří budovat kontrast mezi drsným prostředím u obra a bezpečným útočištěm u krále Silvera. Scéna v horách, kde Marmondův řev trhá nebe, má výborný epický a až hororový nádech, který čtenáře snadno vtáhne.
Provedení – ★★★☆☆
Děj má rychlé tempo a dialogy posouvají příběh svižně kupředu, takže se ukázka čte jedním dechem. Stylistiku ale trochu sráží časté opakování stejných sloves (zařval, zavrčel, zašeptal) a občasné zmatené přechody mezi scénami. Dej si také pozor na pravopis (např. ‘z toho’, nikoliv ‘s toho’, ‘bychom’ místo ‘by jsme’) a chybějící mezery za interpunkcí, i když samotný poutavý obsah tyto drobné vady spolehlivě táhne.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi poutavou ukázku z fantasy příběhu, která v sobě ukrývá obrovský potenciál a spoustu zajímavých tajemství. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče po řemeslné a gramatické stránce, tvá fantazie a schopnost psát čtivě jsou obdivuhodné. Nenech se odradit drobnými chybami, dál rozvíjej tento fascinující svět a piš, protože tvůj příběh má čtenářům rozhodně co nabídnout!