Snění a porozumění snům, stejně tak porozumění dennímu snění, je jako nalézaní odpovědí v knize, která nás zaujme, nadchne, ale je pro nás natolik složitá, že během prvního čtení, ne všemu porozumíme Máme-li nějaké otázky, je pro nalezení odpovědí stimulující také to, co je provokativní. Jako například tvrzení, že vesmír je v nás. Jak může být vesmír v nás? Začneme se ptát, a provokující stimul splní svůj účel. Sny bývají provokativní, stejně tak v denní bdělosti rozpoznáme spoustu provokujících tvrzení, nebo stimulů. Ale ne všechny nás zaujmou, ne všechny stejnou měrou. Zaujme nás to, na co jsme nejvíce vnitřně nastaveni, chopíme se toho a učíme se, získáváme zkušenost. To, na co nastavení nejsme vůbec, proti tomu klademe odpor, také se toho chopíme, a protestujeme. Vše mezi tím je balancování v nejistotě, mezi ano či ne. Přijímání, ale samozřejmě i nepřijímání, provokativních tvrzení, nebo snových nápověd, vyžaduje oprostit mysl od toho, co už víme. Včetně všeho, co víme sami o sobě.
To, co nepřijmeme, můžeme nechat klidně být, buď uzraje čas a k otázkám se vrátíme, nebo náš záměr, něco pochopit upadne v zapomnění. K složitým tématům je třeba se vracet, jako ke každé knize, která nás zaujme. Ve stejném textu, čteném s odstupem opakovaně, pokaždé najdeme něco nového, něco, co jsme tam minule neviděli. A možná to tam ani ve skutečnosti vůbec nebylo. Pochopení se vynořuje z pod-řádek, z nově chápaných významů slov, z našeho vlastního rozpoložení, z podvědomí. Něco jiného uvidíme v textu, pokud vezmeme knihu ve špatné náladě jako prostředek k uklidnění, něco jiného najdeme v tom samém textu (životním tématu), pokud k němu přistupujeme v dobré, zvídavé náladě. Něco jiného objevíme, pokud k napsanému přidáváme během čtení vlastní myšlenky, a něco jiného, pokud čteme v tichosti mysli, a sledujeme lehce plynoucí tok „pochopení“ v pozadí naší mysli. Stejné je to s rozluštěním nočních snů, anebo s vyřešením našich denních, nebo životních příběhů.
Stejné je to v opakovaných životních situacích, proto se někomu dějí podobné záležitosti zas a znova, dokud v nich nenajde to správné pochopení. Záleží na způsobu vnímání, zda nás informace posunou na novou, otevřenější úroveň, otevřenější k sobě i ke svému okolí.
Většinou chceme slyšet odpovědi na naše otázky (problémy) hned, a odmítáme přijmout trochu toho životního nepohodlí. Ve chvíli, kdy narazíme na problém, naše ego nám předkládá vyřešení jako náročné. V čemkoli ale vidíme složitost nebo náročnost, to se složitým stává. Skutečné uvědomění si problému, je jako setkání s neznámou entitou, je jako zření něčeho, co vidíme nebo zakoušíme poprvé, a z tohoto bodu je dobré vycházet. Buď z nás v tom okamžiku bude vyzařovat nadšení pro nalezení řešení, anebo se situaci poddáme, případně budeme balancovat na hraně nejistoty v tom smyslu, že vlastně nevíme, co chceme. Ale nic z toho není špatně, pokud si uvědomíme, co cítíme v přítomném okamžiku. Klidně se můžeme poddat pocitu marnosti, lítosti, smutku, nebo pocitu, že je nám všechno jedno, ale tento stav nesmí trvat moc dlouho. V přítomném okamžiku stav lítosti nebo smutku sám od sebe dlouho ani trvat nebude, přítomný okamžik vždycky nabídne řešení. Ve stavu tady a teď se spojuje minulost s budoucností a vytváří prostor pro vznik něčeho nového. Vždycky je proč se snažit, vždycky je kam jít. Pokud si například upřímně uvědomíme, že nevíme, co chceme, spustíme program pro synchronizace odpovědí a otázek, které přinesou řešení. V synchronizacích, (sledovaných v přítomném okamžiku), se objeví inspirace, motiv, záměr, nápad, který nás posune zas o kousek dál.
Řešení problémů najdeme v trpělivosti. Pokud se snažíme nějakého problému chopit se vší silou, s nutkáním vyřešit jej okamžitě, skončíme s tím dříve, než začneme. Energii ze sebe vydáme roztříštěně, pokud se snažíme uchopit svou myslí ten či onen problém najednou, v celé své velikosti. Odevzdání se problému v jednotlivých krocích, i těch nejmenších, je účinnější. Tady se nám jako první krok naskýtá právě důležitá otázka trpělivosti, nebo nedočkavosti. Řešení problému, nebo nalézání odpovědí na otázky, v jednotlivých krocích zvládneme nejlépe v přítomném okamžiku, nejen před usnutím a po probuzení, ale také během denního bdělého vědomí.
Autor: Rebeka Sprinncová
Webové stránky: Psychologie chaosu
Facebook: Psychologie chaosu – kvantové vědomí
Hlasité předčítání