První chyba se stala, že hned zpočátku Veronice nerozmluvil její myšlenku změnit práci a prostředí. Nemyslel to tak doslova, když hovořil o osvobozující blízkosti dvou protikladných jedinců žijících v soudržnosti základního instinktu a duchovní tolerance neomezené vlastnickou příslušností jeden k druhému. Přesto ovšem měl v první chvíli radost, že silou své osobnosti přiměl ženu vzdát se svých dosavadních jistot. Druhou chybu udělal, když domluvil Veronice podnájem hned vedle svého. Obě místnosti u staré paní měly samostatný východ na chodbu, spojeny však byly společnými dveřmi, které dosud nikoho nenapadlo zavřít. Sám o tom několikrát přemýšlel, nikdy tak ale neučinil ze strachu, že by je už nedokázal otevřít. Důvod byl prostý: neuměl by se rozhodnout, zda má vejít přímo či zaklepat. Obývali s Veronikou dva pokoje jako jeden společný byt. Vstupovali každý jinými dveřmi z chodby.
„Náš problém je v tom, že oba mluvíme o nezávislém vztahu, a nikdo z nás vlastně neví, kam to celé směřuje a jaké bude konečné vyústění.“
„Já žádné vyústění nečekám,“ odpověděla Veronika, zatímco obnažila horní část těla, aby vystavila slunci svá nevýrazná ňadra připomínající dva bílé terčíky na útlé hrudi. „To je pouze tvůj problém.“
„Jak tohle můžeš říct!“ Petr se málem rozzuřil. „Jsem snad já ten, kdo vědomě udržuje při životě naši vzájemnost jenom proto, abych se přesvědčil, že jsi pro mě pořád ještě dostupná možnost?“
Veronika si mlčky zakryla obličej odloženým tričkem a zapřela štíhlé nohy do rozevřeného jehlanu. Petr se styděl za svůj neuvážený výbuch a přes křivky jejího těla hleděl po mírném svahu louky, která se jako klín zařezávala do šedé hradby bukového lesa. Potok lemoval hranici lesa takřka po celé délce travnatého klínu až k jeho ostrému hrotu v dolní části louky. Stále více si uvědomoval, že se stává obětí své vlastní nedotažené představy o vzájemném vztahu s Veronikou, zatímco ona se tváří, jako by bylo všechno v nejlepším pořádku.
„Odstraňme z našeho vztahu všechen balast mileneckých manýr a pocitu náležení,“ řekl jednoho večera u láhve vína v zapadlé vinárně na Starém městě. „Základní hybnou silou páru je sex a chápavá tolerance. Namísto o odevzdané lásce mluvme tedy o smyslném přátelství. Ty jsi to nejlepší, co mě mohlo při mé slabosti pro ženy potkat. Nedopusť, abychom se někdy měli začít dohadovat o tom, kdo komu a za co dluží svůj vděk.“
Hlasité předčítání