Ínemak mi vnutil pití,trochu se zklidnil a zavrčel:,,Ten protivný Norman mi dnes řekl jednu docela důležitou věc!Když každýho,kdo se mi znelíbí hned zabiju,nebudu mít komu vládnout!Tohle mi kdysi říkal i ten tvůj oblíbený Silver!Asi na tom něco pravdy bude,jen jsem to měl slyšet ještě od někoho jiného,než od Silvera!Teď tu hezky zaspi!”
4. Co to bylo ve tmě?
Zaspala jsem skoro hned neklidným spánkem a měla hrozný sen, ve kterém jsem vraždila Normana i jeho dceru a byla zlá! Z ničeho nic jsem se probudila a vykřikla: „To né!”
Seděla jsem na obří posteli a dívala se do tmy. Chtělo se mi brečet, a nikdo tu nebyl, tak jsem vstala a zavolala do tmy: „Chci tu světlo!”
Cítila jsem, jak se mi cosi omotává kolem těla. Moc mě to vyděsilo, a tak jsem zavolala:
„Ínemaku, pomoc!”
Něco neviditelné temného mě strhlo zpátky do postele a dusilo! Pak se u mě konečně objevil Ohyn, zapálil v krbu i svícen a já si oddechla. Řekla jsem: „Něco mě tu ve tmě přepadlo a dusilo!”
Ohyn ke mně přišel blíž a řekl: „Asi se ti jen něco zdálo. Raději zkus znovu zaspat a uklidni se.”
„Ale nezdálo, bylo to moc hrozný! Ohy, prosím, zůstaň tu se mnou!”
Ohyn kývl, řekl: „Jo, budu tu chvíli s tebou, dokud nezaspíš.”
Zeptala jsem se: „A kde je obr?”
Ohyn odpověděl: „Přeci ve vězení, sleduje tam ty jeho oblíbený souboje a je docela nalitý!Přišel za pánem Moran,cosi tu řešili a chlastali tu s Moranem,asi to nevíš, když jsi zaspala! A pán poručil, abych tě šel zkontrolovat, až jsem se tomu divil!”
A taky koukni, co tu zase máš!”
Ukázal Ohyn na křeslo u krbu, bylo pokryto šaty! Ale jakými! Byly zase bleděmodré a moc krásné, a Ohyn se zeptal: „Líbí se ti tyhle šaty víc než ty černý?”
„Jo, líbí! Jsou moc krásné,” vstala jsem a šla si je prohlížet zblízka. Zeptala jsem se: „Myslíš, že si je můžu obléct?”
Ohyn na to naštvaně zafuněl: „Raději ne, pojď si zpátky lehnout a nic si nepřevlíkej!”
Měla jsem přes sebe jen černý přehoz, který mi dal obr, když jsem si musela sundat ty mokré šaty z lázní, ale raději bych pod ním měla ještě něco, třeba ty hezké šaty! Ohyn mě chytl a uložil zpátky do postele, taky si ke mně lehl a zasyčel: „Pán přikázal, abys spala, tak raději spi, nebo tě pán zapojí do těch soubojů, které tak moc nesnášíš!”
Být takto blízko Ohyna se mi moc líbilo. Když je tu se mnou, je to pro mě úplně to nejkrásnější, mnohem víc než šaty! Ohyn mě uspal a zdálo se mi, že jsem se měla vdávat za Ohyna! Byla by to moc hezká představa, kdyby se tam neobjevil obr! Vlastně se tu objevil doopravdy a probudil mě! Ohyn tu už nebyl, nebo tu nebyl vůbec, a mě se to všechno jen tak zdálo? Přemýšlela jsem, když jsem se dívala zblízka obrovy do jeho temných očí! Bolela mě hlava a bylo mi divně. Obr zavrčel: „Už nespi, chci, abys vstala a šla hned se mnou, ale obleč se!”
Hodil po mě nové bleděmodré šaty a pak je vzal a přehodil mi je přes hlavu, u toho vrčel: „No tak prober se, čeká tě velká výzva!”
Podíval se na moji levou, pořád ovázanou ruku a řekl: „Teď bude záležet jen na tobě, jestli o ni přijdeš!”
5.Horší než noční můra
Nechápavě jsem zakroutila hlavou: „Nechci přijít o ruku! Ínemaku, prosím!”
Rozbrečela jsem se, ale obr na mě přísně zavrčel: „Nech toho! Teď není čas na pláč! Musíš se postavit svojí soupeřce a porazit ji! Jinak nedá pokoj! Věřím, že to zvládneš!”
Cítila jsem se, jako bych byla v špatném snu.
Obr mě zavedl do sálu, u stolu sedělo několik hostů, mezi nimi i Moran a Norman.
„Proč tu je? Měl být přeci ve vězení,” zašeptala jsem. Obr se zasmál a ukázal na Ohyna, který stál u krbu. Byl tak krásný, že mě to zahřálo. Neměl na sobě ani jednu ránu – takže mu obr přeci jen dovolil,aby se obnovil v ohni.
Bylo tam rušno, když Normanova dcera přišla ke mně s velkým nožem v ruce.
„Jsem moc ráda, že si to pán nerozmyslel a přivedl tu, která mi způsobuje to nejhorší utrpení!”
Nechápala jsem, o jakém utrpení mluví.
Obr mi poručil: „Braň se, pokud nechceš přijít o ruku!”
Normanova dcera na mě zaútočila, přičemž napřáhla nůž. „Pán to dovolil. Řekl, že tě smím porazit!”
Couvla jsem před ní, dvakrát se mi podařilo jí vyhnout,ale po třetí nůž zasáhl mé rameno. Vykřikla jsem bolestí. Instinktivně jsem nastavila dlaně, cítila jsem v hlavě velký tlak, jak mě brněly paže. Ta síla vyšla z mé levé dlaně, vyšlehl výboj, jako blesk, který zasáhl rezavou princeznu. Z jejího těla stoupal kouř a naříkala bolestí.
Všichni kolem leknutím vykřikli.
Hlasité předčítání