Naši sestru jsme zradily pouze z tohoto důvodu – byly jsme na všechno samy, neměly o koho svá bedra opřít. Mrzí mě to, ale nemuselo by… Vždyť ona to samé mému hostiteli učinila již tolikrát.
Myslím pouze na sebe? Možná! Ale nebylo tomu tak vždy. To v duši naší zakotvili učitelé, spolužáci na základní škole, hackeři, TV NOVA!
Vždy (před tím osudným dnem / okamžikem) jsem žila opojnou láskou mezi mými bližními. V období, kdy nás / ji napájeli tím sérem, nikdo z nich se ani nepozastavil nad tím, jak moc je mi špatně a jak moc to bolí. Toho času, během něhož mě má sestra psychicky šikanovala, házela mnou o zeď, život skutky její osobě nijak nevynahradil. Já však musela být potrestána jen za pouhopouhou, pomyslnou skutečnost, to jest – Aurcimbaulda si s ní vyměnila jednu jedinou skleničku. Život bývá vskutku tak nespravedlivý… Občas mám následující pocit – Bůh na mě úplně kašle! Ubral našim osobnostem, aby mohl přidat jiným. Proč vůbec má psyché musela přijít na tento svět? Kdybych věděla, co mě zde čeká, sama bych se postarala o to, abych se na té pupeční šňůře byla uškrtila!
Osobnost každého jedince je charakterizovaná relativně stabilním a trvalým souborem typického chování a emocí. Dále ji vymezují charakter (je utvářen výchovou a dalšími faktory – kultura, hodnoty, postoje, atd.) a temperament (ten je považován za dědičný).
Oblast poruch osobnosti, kde není úzkost typická, charakterizují mj. konfliktní mezilidské vztahy, na kterých se člověk svým chováním ne zcela vědomě sám podílí. Velmi pravděpodobně je toto chování důsledkem dřívějších zkušeností z dětství a dospívání a přetrvává v dospělosti.
U poruch osobnosti se projevují různé povahové zvláštnosti, které mohou být sociálně nežádoucí a mohou negativně zasahovat do již zmíněných mezilidských vztahů. Jinak řečeno: trpí nejen dotyčný člověk, ale i jeho okolí. Svět ani člověk není černobílý, a tak se často v jedné osobnosti mohou promítat různé rysy, ať už zdravým či patologickým směrem. Na kontinuitě zdraví a patologie pak ještě můžeme rozlišit akcentovanou (zvýrazněnou) a anomální osobnost, v nichž se projevují povahové zvláštnosti, které podléhají společenskému hodnocení a spíše negativním směrem upoutají pozornost, nezařazují se však ještě do klasifikace poruch osobnosti, neboť dotyčnému významně nezhoršují každodenní fungování.
Nebesa svojí drahou napodobují moc Boží, která nikdy nekončí a nikdy nezačíná – tak jako nikomu není dáno dohlédnout až tam, kde ono obepínající kolo začíná či končí. Neboť trůnem Božím je věčnost a na tom trůnu sedává Bůh sám. A všechny jiskry života jsou paprsky Boží záře, tak jako paprsky slunce vycházejí ze slunce samotného. A jak jinak bychom mohli poznat, že Bůh je život, než skrze věci živoucí, jež oslavují jej, neboť tvorové, kteří chválí Boží slávu, pocházejí od Boha.
Člověk musí asi nejspíš opravdu myslet především sám na sebe, aby v tomto hnusném, zkaženém “světě”mohl přežít. Všichni jsou proti mně zaujatí, chování jejich jest přibližujíc ovcím bez výplně dutiny lebeční, tudíž i vlastního názoru. Už tolikrát jsme pokusili zničit, zamordovat vlastní tělo – bez výsledku. Možná mám zde na Zemi vskutku nějaký zvláštní úkol… Úkol proložený věčným utrpením!
Pojmem osobnost se v psychiatrii nazývá poměrně stálý souhrn vlastností (myšlení, chápání, cítění, prožívání), které se utvářejí během individuálního vývoje jedince. Z toho pak vyplývá relativně stabilní a v čase trvalý soubor charakteristického chování a emočních rysů.
Nápad – ★★★★☆
Zvolený formát deníkového proudu vědomí, který střídá odborné psychologické pasáže, náboženské citáty a syrové osobní výlevy, je nesmírně originální a odvážný. Text nabízí hluboký a nefiltrovaný ponor do nitra člověka, který bojuje s vlastní identitou a vnímáním světa. Ačkoliv dílo postrádá klasickou dějovou linku, jeho nosná myšlenka – hledání přijetí a pochopení ve světě, který se zdá být nepřátelský – je velmi silná a literárně nosná.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra textu je neuvěřitelně hutná, emotivní a dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do víru vnitřního zmatku a bolesti. Střídání pocitů grandiozity, hluboké sebelítosti, vzteku a náboženské extáze vytváří velmi autentický a mrazivý zážitek. Emoce z textu doslova prýští, a i když jsou často temné a protichůdné, působí na čtenáře velmi silně a zanechávají hluboký dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika přesně odpovídá zvolenému žánru neuspořádané zpovědi, což textu dodává na autentičnosti, ale občas to ztěžuje plynulou čtivost. Nadměrné používání verzálek, mnohačetných vykřičníků a vkládání dlouhých encyklopedických či teologických pasáží narušuje tempo osobní výpovědi. Pro budoucí tvorbu by bylo dobré zkusit tyto odborné a citované texty více organicky zapracovat do vlastních myšlenek, aby výsledek působil literárně uceleněji.
Celkové hodnocení:
Tvé dílo je nesmírně odvážnou, syrovou a literárně fascinující sondou do hlubokých lidských emocí, pocitů křivdy a hledání duchovní útěchy. Je zřejmé, že do psaní vkládáš obrovské množství osobní bolesti a vnitřního neklidu, což textu dodává na síle, ale zároveň to ukazuje na velkou psychickou zátěž. Pokud tyto intenzivní pocity beznaděje, úzkosti či myšlenky na ublížení sobě nebo jiným prožíváš i mimo literární rovinu, velmi tě prosím, abys vyhledala pomoc důvěryhodného odborníka nebo krizové linky. Psaní je skvělý ventil, ale sdílet tuto tíhu s někým, kdo ti může reálně pomoci a nabídnout bezpečný prostor, je nesmírně důležité a posilující.