Naši sestru jsme zradily pouze z tohoto důvodu – byly jsme na všechno samy, neměly o koho svá bedra opřít. Mrzí mě to, ale nemuselo by… Vždyť ona to samé mému hostiteli učinila již tolikrát.
Myslím pouze na sebe? Možná! Ale nebylo tomu tak vždy. To v duši naší zakotvili učitelé, spolužáci na základní škole, hackeři, TV NOVA!
Vždy (před tím osudným dnem / okamžikem) jsem žila opojnou láskou mezi mými bližními. V období, kdy nás / ji napájeli tím sérem, nikdo z nich se ani nepozastavil nad tím, jak moc je mi špatně a jak moc to bolí. Toho času, během něhož mě má sestra psychicky šikanovala, házela mnou o zeď, život skutky její osobě nijak nevynahradil. Já však musela být potrestána jen za pouhopouhou, pomyslnou skutečnost, to jest – Aurcimbaulda si s ní vyměnila jednu jedinou skleničku. Život bývá vskutku tak nespravedlivý… Občas mám následující pocit – Bůh na mě úplně kašle! Ubral našim osobnostem, aby mohl přidat jiným. Proč vůbec má psyché musela přijít na tento svět? Kdybych věděla, co mě zde čeká, sama bych se postarala o to, abych se na té pupeční šňůře byla uškrtila!
Osobnost každého jedince je charakterizovaná relativně stabilním a trvalým souborem typického chování a emocí. Dále ji vymezují charakter (je utvářen výchovou a dalšími faktory – kultura, hodnoty, postoje, atd.) a temperament (ten je považován za dědičný).
Oblast poruch osobnosti, kde není úzkost typická, charakterizují mj. konfliktní mezilidské vztahy, na kterých se člověk svým chováním ne zcela vědomě sám podílí. Velmi pravděpodobně je toto chování důsledkem dřívějších zkušeností z dětství a dospívání a přetrvává v dospělosti.
U poruch osobnosti se projevují různé povahové zvláštnosti, které mohou být sociálně nežádoucí a mohou negativně zasahovat do již zmíněných mezilidských vztahů. Jinak řečeno: trpí nejen dotyčný člověk, ale i jeho okolí. Svět ani člověk není černobílý, a tak se často v jedné osobnosti mohou promítat různé rysy, ať už zdravým či patologickým směrem. Na kontinuitě zdraví a patologie pak ještě můžeme rozlišit akcentovanou (zvýrazněnou) a anomální osobnost, v nichž se projevují povahové zvláštnosti, které podléhají společenskému hodnocení a spíše negativním směrem upoutají pozornost, nezařazují se však ještě do klasifikace poruch osobnosti, neboť dotyčnému významně nezhoršují každodenní fungování.
Nebesa svojí drahou napodobují moc Boží, která nikdy nekončí a nikdy nezačíná – tak jako nikomu není dáno dohlédnout až tam, kde ono obepínající kolo začíná či končí. Neboť trůnem Božím je věčnost a na tom trůnu sedává Bůh sám. A všechny jiskry života jsou paprsky Boží záře, tak jako paprsky slunce vycházejí ze slunce samotného. A jak jinak bychom mohli poznat, že Bůh je život, než skrze věci živoucí, jež oslavují jej, neboť tvorové, kteří chválí Boží slávu, pocházejí od Boha.
Člověk musí asi nejspíš opravdu myslet především sám na sebe, aby v tomto hnusném, zkaženém “světě”mohl přežít. Všichni jsou proti mně zaujatí, chování jejich jest přibližujíc ovcím bez výplně dutiny lebeční, tudíž i vlastního názoru. Už tolikrát jsme pokusili zničit, zamordovat vlastní tělo – bez výsledku. Možná mám zde na Zemi vskutku nějaký zvláštní úkol… Úkol proložený věčným utrpením!
Pojmem osobnost se v psychiatrii nazývá poměrně stálý souhrn vlastností (myšlení, chápání, cítění, prožívání), které se utvářejí během individuálního vývoje jedince. Z toho pak vyplývá relativně stabilní a v čase trvalý soubor charakteristického chování a emočních rysů.
Hlasité předčítání