Zlatý podzim
Už zase barví listy podzimu
falešným zlatem lichvář vítr,
plnými náručemi mince rozdává –
ty, co se rychle v bronz, měď mění,
jen vůně zetlelého listí
mezi prsty zůstává.
Čas marné pomíjivosti
temných pokušení
v mlhách bloudění,
a smutků vzpomínek –
zahlédnu ještě někde v dáli
jasného ohně plamínek?
Či ještě lépe – padne mlha?
Vyjde Slunce?
Ještě mě líbej sladký podzime
prohřej mi duši, srdce teplem
a láska, štěstí ať nás nemine.
V Litomyšli dne 12. listopadu 2020 Irena Švecová
Vidět malé krásy světa.
Hlasité předčítání