KAPITOLA 24
“J-já? A-ale já se vám nemůžu líbit!“ vyhrkla.
“Vždyť mě nesnášíte! Pořád na mě jen vrčíte! Navíc… jsou tu určitě mnohem hezčí a lepší než… aaa!“ polekaně vyjekla, když se zavrčením udeřil dlaní do kmene nad její hlavou.
Část kůry dopadla na její vlasy, takže se sama velmi ráda přikrčila a přitiskla ke stromu ještě víc.
“Ano, ty Aiso. Mám rád tebe.“ každé slovo vyřkl záměrně pomaleji, jakoby si chtěl být jistý, že obsah slov plně pochopila a teprve pak dlouze vydechl.
“Proto chci, abys šla se mnou.“ z očí mu ustoupila temnota, když po ní přejel pohledem a rukou ji zbavil kůry ve vlasech.
“Jít.. jít s vámi kam?“ zeptala se opatrně, nechtěla ho znovu vytočit.
“Ke mně domů. Bude to dlouhá cesta, alchymista by se hodil.“ odpověděl aniž by uhnul pohledem.
“A.. co se stane, když nebudu chtít jít?“ skoro to zašeptala, ale i tak ji slyšel.
Pokrčil rameny.
“Nic. Neuvidíš můj domov a budeš jen zde. Takže?“ naklonil hlavu mírně ke straně, jak očekával odpověď.
Bylo těžké uvěřit, že vůbec něčemu říkal domov. Váhala. Prakticky jí nabízel dobrodružství po jeho boku. Bral ji tedy jako sobě rovnou?
Na druhou stranu.. mohla to být jen další z jeho hloupých her. Stejně jako její deník. Ještě že si jej nevzala. Zvědavost ji ale nakonec přemohla. Chtěla se podívat někam ven a tohle znělo jako zajímavé dobrodružství. Takže jako ve snu kývla.
“Dobře, půjdu s vámi. Ale nevím jestli.. to.. nikdy jsem.. já..“ nikdy žádný vztah neměla a tak netušila, jak to funguje. Včetně jejích vlastních citů.
Snažila se mu to sdělit, ale slova jí utíkala. Navíc si stále nebyla jistá, zda to není jen jedna z her.
Dát mu další důvod, který mohl otočit proti ní, ji nepřišlo moudré. Zdálo se ale, že její zmatek pochopil.
“Nemusíš mi odpovídat hned, ale od teď jsi jen má. Kdokoliv se na tebe jen křivě podívá, toho zabiju.“ věnoval jí jeden z těch démonických úsměvů, který ji donutil litovat ty, jež se o něco takového pokusí.
“Vyrazíme za dva dny, dej si své věci do pořádku, nebude to krátký výlet.“ přejel jí konečky prstů po krku.
Tělem jí z toho projelo podivné brnění. A k jejímu překvapení tam neskončil. Pomalu sjel přes její hruď až k jejímu pasu, kde se zastavil jen natolik nízko, aby zachytil lem jejího trička a vyjel s ním zpátky nahoru, kde se na břiše dotknul její, teď už nechráněné, kůže. Fungovalo to jako elektrický výboj, svaly jí po jeho doteku cukly a téměř ji naběhla husina.
“D-dobře. Kde.. kde se sejdeme?“ nezůstal jen u doteku, ale začal ji po břiše hladit, což způsobilo, že se nedokázala dostatečně soustředit.
“Najdu si tě.“ odpověděl tiše, zatímco rukou povyjel na žebra, čímž z ní dostal tichý roztoužený výdech.
Prakticky hned na to zčervenala. Nemohla popřít, že se jí to líbilo. Přesto jí to ale nepřišlo správné. Proto chytla jeho ruku, aby ji odtáhla.
“To-tohle nemůž…mm..“ utišil ji dlouhým polibkem, který uvnitř ní vyvolal prudkou vlnu horka. Položila druhou ruku na jeho hruď, aby ho odtlačila, ale nezvládla to. Přitáhl si ji blíže a začal ji líbat, což absolutně smazalo veškeré její pochybnosti a tak se přistihla, že jej líbá zpět.
A líbilo se jí to.
Její ruka stále spočívala na jeho hrudi, pod kterou cítila tlukot jeho srdce, teplo které z něj vycházelo i vůni, která ji dovolila vnímat jen jeho. Dokázala by si na to zvyknout a zůstat tak navěky.
V tu chvíli vyjel s rukou k jejímu ňadru, které pevně uchopil. Tiše do polibku zasténala a ruku na jeho hrudi sevřela.
Zavrčel v odpověď. Ne výhružně, jak si uvědomila, ale majetnicky.
Na to sklouzl ústy po její bradě až k jejímu krku, kam ji jemně kousl a následně neviditelnou ránu ošetřil jazykem.
Zasténala, teď už mnohem hlasitěji než prve a zhluboka dýchala. Tělem ji projížděl příjemný pocit, vyvolaný jeho pohráváním si. Pevně doufala, že to není jen další sen, protože jinak měla velký problém. Tiše a dlouze zasténala, když se jeho ruka začala z ňadra posouvat pomalými dráždivými pohyby zpět k jejímu břichu a.. níž, jak si uvědomila.
Měla pocit, že na místě roztaje.
Jeho ruka mezitím dosáhla lemu jejích kalhot, ale nezůstala tam dlouho.
Brzy zmizela uvnitř a zamířila přímo k jejímu rozkroku.
Když se dotkl prsty jejího citlivého místa, tělem jí projelo příjemné brnění, při kterém by téměř zapomněla dýchat, kdyby znovu nespojil jejich rty.
Oplácela mu to, zatímco mu druhou rukou vklouzla pod košili.
V tu samou chvíli do ní vjel jedním z prstů, což způsobilo, že jej kousla do rtu, když s tlumeným výkřikem sklouzla z jeho rtů.
Než se ale stihla dočkat dalších slastných pocitů, tiše zavrčel, ruku rychle vytáhl a poodstoupil.
K překvapení obou nesouhlasně zakňučela a zmateně se na něj podívala. Bylo to kvůli ní?
Chvíli ji pozoroval, ukradnul jí poslední polibek a pak kývnul hlavou k houští.
Stále byla červená, udýchaná a rozcuchaná, ale smysly se jí začaly velmi rychle vracet. Až děsivě rychle.
Co se to teď právě stalo?
Zadívala se směrem k houští a pak to zaslechla taky. Někdo mířil směrem k nim. Vůbec dotyčného prve neslyšela.
Pomalu se vydýchávala z prožitého zážitku, když na mýtinu vylezl upír.
Zayn. Kýchla.
“Pořád si ten problém nevyřešila, Aiso? Nebo se opravdu mám obávat dalšího moru?“ zazubil se, až se mu zablýskly špičáky.
“Myslím, že je to z těch mých lektvarů. Zřejmě jejich kombinace způsobila, že ten váš speciální upíří gen, co ostatním vlkům smrdí, je pro mne jen alergická reakce. Nebo něco podobného. Ale žádný mor tu není.“ odvětila s úsměvem, začínalo tam být nějak moc živo.
“Jsi si jistá? Jsi nějaká.. zadýchaná.“ těkl pohledem mezi ní a Deinarem.
“Udělal ti snad něco? Můžeš ho nahlásit a provedu patřičné kroky. Pokud něco nesnesu tak to, že by někdo házel klacky pod nohy mému dodavateli výzdoby.“
Skoro zapomínala, že byl jeden z Pěti, takže by pravomoce na potrestání měl. Co by ale mohl udělat jeho příteli?
“Cože? Ne, ne, jasně že ne.“ zašermovala rychle rukama.
Příliš rychle.
“Nemohla jsem spát a došly mi přísady na ty lektvary, tak jsem šla na vzduch to napravit, narazila jsem na jednu z místních bytostí a byla hozena na strom. Jsem jen v šoku nic víc, vážně. Vlastně mi s tím Deinar dost pomohl. Poslední dobou na sebe celkem často narážíme, připadám si jako bych ho sledovala.“ nervózně se zasmála a pak sebou mírně trhla a natočila se k vlkovi.
“P-přísahám, že vás fakt nesleduju.“
“Já vím.“ odpověděl tiše a planoucím pohledem ji sledoval.
Zamrazilo ji, ale oddechla si. Alespoň něco. Následně se otočila zpět k upírovi.
“Počkat, když jste tu, znamená to, že mám problém?“ ačkoliv byl les volně přístupný, technicky vzato byla stále v noci mimo školu.
“Jak bys mohla, když jsem ti noční výlety osobně schválil?“ spiklenecky na ni mrknul.
Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že ji kryje, protože si nevybavovala žádnou takovou dohodu. Tlak z hrudi se najednou rozplynul vděčností. Přesto však odmítala své štěstí pokoušet.
“Dobře, tak já půjdu, myslím, že dneska mám dost.“ pomalu couvala víc do lesa.
“Chceš doprovodit?“ ozval se Deinar.
“Ne! Ne, ne, ne.“ vyhrkla rychle než si odkašlala.
“Chci říct ne, děkuji, vaši radu si vezmu k srdci, nějakou dobu si dám od lesa pauzu. Domů to zvládnu. Příjemný večer pánové.“ podařilo se jí na tváři vykouzlit vcelku uvěřitelný úsměv a bez dalších zdržení zmizela v lese.
*
Oba se za ní chvíli dívali. Znovu mu utekla. V očích mu rudě problesklo.
“Cos jí provedl? Vypadalo to, že spěchala co nejdál od tebe.“ ušklíbl se na něj upír.
Zamračil se.
“Díky tobě, zatím nic. Nevěděl jsem, že se znáte.“ zabodl do upíra ledový pohled.
“Ne nijak zvlášť. Potkal jsem ji poprvé před několika týdny před čajovnou, byla sama, takže ideální zábava. Nečekal jsem, že si s ní i pokecám o upírech. Vlastně se divím, že o nás vůbec nevěděla. Znala akorát nějaké.. Keerije? Takový fialový upír s elfíma ušima. Pak jsme se zahlédli na té akci s Lizie a nedávno za mnou přišla skrz výpomoc na náš ples..“ začal vyjmenovávat, události, které si vybavoval.
“Pořádáš plesy?“ povytáhl jedno obočí.
“Jsem ve vedení, je to jedna z mých prací a navíc si můžu beztrestně užívat. Co je pořádání plesu v porovnání s tím, že máš neomezené zásoby krve?“ smetl si z obleku neviditelné smítko.
“Osobně však musím říct, že jsi našel opravdu unikát. Nejen že je bystrá, ale také šílená a kreativní – opravdu bys měl vidět, co mi vytvořila pro ples – ale hlavně na její krev do konce života nezapomenu. V klanu by vážně vynikala, ale trvala na vás. Jaká škoda.“ podíval se znovu směrem, kterým odešla, podobně jako pes na slaninu.
V tu chvíli mu jednu vrazil tak prudce, že Zayn zavrávoral vzad.
“Naštěstí, je pro vás příliš chytrá.“ zavrčel a uvolnil klouby na pěsti.
“Co to sakra…“ Zayn vyplivl z úst krev, kterou si následně otřel hřbetem ruky.
“Co se s tebou děje? Už na té akci si byl.. jiný.“ trhl sebou ve chvíli, kdy mu došly souvislosti a těkl pohledem mezi místem, kde zmizela a Deinarem.
“Ty ji máš rád.“ zelené oči se mu rozšířily překvapením.
“Nechápu, že mi to nedošlo už tehdy, když ses postavil na její stranu.“ nechápavě zatřásl hlavou.
“Už si jí to řekl?“ začal vyzvídat s úsměvem líným, jako kočka.
“Vysmála se mi.“ odvětil tiše.
Zayn nebyl nebezpečný jen kvůli své moci nebo jeho postavení. Byl nebezpečný především proto, že si hrál na neškodného přítele. Svou důvěřivou rolí se tak dokázal dostat kamkoliv a ke komukoliv. A ten druhý mu velmi ochotně a velmi brzy vysypal na stůl všechny karty, které měl. A Zayn s nimi velmi ochotně hrál ve svůj prospěch. V tomhle si byli celkem podobní, to musel uznat. Jenže hlavní rozdíl mezi nimi panoval v tom, že on upíra prohlédl a to tajemství odhalil. Jeho přítel však o něm samotném věděl jen to, co mu sám vědět dovolil a to byl důvod, proč se v jeho blízkosti stále vyskytoval – neodhalil všechna jeho tajemství.
Jenže to Aisa nevěděla a byla příliš nevinná na to, aby v každém pohnutí světa viděla temnotu, kterou skrýval.
Nebylo divu, že měla tehdy na ruce to kousnutí. Ale v čajovně?
Zamyslel se. Nebyl tam někdy v té době také? Před očima mu najednou vyskočila vzpomínka na to pískle, které se překlopilo na židli. Zatraceně.
Kdyby si jí tehdy lépe všímal, mohl tomu zabránit. Alespoň mu ji už teď nesebere.
Z upírova hrdla se vydral smích, který přitáhl jeho pozornost zpět a tak si založil ruce na prsou. V pěsti mu znovu zacukalo.
“Vskutku nevídané, většinou ti padnou k nohám samy. To taky vlastně vysvětluje ten dopis… A pokud se nemýlím, to tobě tehdy zachránila život. Musí jí na tobě hodně záležet. Neumím si představit, že by kdokoliv jiný takhle riskoval. Dokonce tě teď odmítla vydat spravedlnosti. Půjdeš za ní?“ nasměroval smaragdový pohled do místa kudy zmizela.
“Třikrát.“ opravil ho, ale setkal se jen se zmateným pohledem svého přítele.
“Zachránila mi život třikrát a ne.“ upřesnil.
Navíc ji brzy uvidí jak doufal. Nehledě na to, že by ji mohlo dojít, že to on sleduje ji.
Věděl, že ho ráda má, přestože si to zřejmě odmítala připustit. Snad ze strachu? Ne, že by jí to ulehčoval.
Sice doufal, že její city k němu měly nějakou roli při jeho záchraně, ale po Zaynových slovech došel k závěru, že kdyby tam ležel kdokoliv jiný, vrhla by se tam tak, jak tak. Byla to prostě její přirozenost, kterou si však zvláštně užíval. Zejména na sobě.
“Proč jsi přišel?“ změnil téma, což přimělo upíra znovu otočit hlavu k němu.
“Hledal jsem tě. Myslel jsem, že bychom se zase mohli královsky pobavit, když budeš pryč. Na rozloučenou.“
“Neodcházím navždy.“ odvětil s úšklebkem a otočil se k odchodu, ale Zayn ho sevřel jednou rukou kolem ramen a druhou ho pošťouchl do hrudi.
“Ale no tak, necháš se prosit? Jen jednu.“ zvedl před jeho očima do vzduchu ukazováček.
“Jsem si jistý, že tvá dáma na tebe počká. Ačkoliv.. měl bys vědět pár věcí.“ opatrně ho pustil.
“Jakých?“ zabodl pohled do svého přítele.
“Jak mám vědět, že mne znovu nepraštíš?“ zazubil se na něj.
“Taky ti můžu urvat hlavu.“ zavrčel a jeho oči znovu potemněly.
“No dobrá. Nikdy mi nic nedopřeješ… Tvá dáma vidí ve tmě.“
“To snad každý vlkodlak.“ založil si s úšklebkem ruce na hrudi.
“To ano, ale ona mne tehdy viděla, jako člověk. Dokázala se mnou držet krok. A ta krev.. nepotřeboval jsem jíst celý měsíc.“ dopověděl zaraženě, jakoby tomu sám nevěřil.
Musel uznat, že se tomu nedivil. Podle síly krve stačilo upírům jíst tak jednou za dva až tři dny.
Znovu se zastavil u otázky, co byla vlastně zač. Snad bude mít dost času ji poznat, až s ní bude cestovat. Do té doby ji však Zaynovi nepřenechá.
“Dobrá. Půjdeme ale na místo, kde z tebe budu moct vymlátit duši.“ zavrčel nakonec.
“Ach.. už jsem si myslel, že si budu muset kleknout nebo se alespoň klanět. Střet kultur oproti tomu zní jako dobrá zábava.“ v očích mu zajiskřilo, než oba společně spolkla temnota.
