KAPITOLA 20
‘Aiso!’ její přítelkyně ji sevřela v medvědím objetí.
El se konečně vrátila ze svého cvičení, takže toho hned využila a rezervovala si její čas pro její návštěvu. Ačkoliv čím více den postupoval, tím více měla dojem, že měla počkat a urovnat si myšlenky.
Jen po cestě sem se jí podařilo třikrát zabloudit a dokonce se vracela i pro knížky. Ať se snažila sebevíc, nedokázala se soustředit a nemohla přijít na to proč.
Bylo to snad kvůli té věci s Deinarem? Vždyť neexistoval jediný důvod, proč by se kvůli tomu měla cítit špatně. Od kdy potřebovala uznání od.. kohokoliv? A proč se jí líbilo být v jeho společnosti? Měla by před ním utíkat a ne se na něj smát.
S každou další myšlenkou byla čím dál víc naštvaná a rozmrzelá.
Kdyby už nestála před dveřmi její přítelkyně, ještě by ji napsala o zrušení.
‘Ty mluvíš?’ vykulila na ni oči se smíchem, když ji objetí oplatila.
‘A ty máš zase jizvu. Budeme si muset vyjasnit spoustu věcí.’ zasmála se a jasně modré oči se jí rozjasnily.
I přes veškeré její nadšení ji však neuniklo její rozpoložení, takže ji prakticky hned vtáhla dovnitř a zavřela za nimi dveře.
‘Co se stalo? Vypadáš… rozhozeně.’ zeptala se, když si sedla na postel.
Ona sama si vybrala židli, do které se s povzdechem opřela.
‘Nejprve ty. Chci slyšet o tom tvém novém hlase i o tom tvém cvičení. Jsem ráda, že jsi zpět.’ usmála se.
‘Ten hlas je jeden z důvodů, proč jsem se zdržela tak dlouho. Vlastně to ani není hlas. Jazyk mi nedorostl.’ zašklíbila se.
‘Je to jen iluze. Má magie rozechvívá hlasivky, takže okolí slyší slova, která mám na mysli. Bylo velmi těžké se to naučit a ještě těžší je to udržet.’
Chvilku to fascinující zjištění zpracovávala. Při bližším pohledu se skutečně dalo poznat, že El nemluví, jelikož její rty se formovaly trochu jinak. Dokonce i hlas by zřejmě zněl úplně jinak. Jelikož ji však nikdy neslyšela mluvit, vůbec ji něco takového nenapadlo.
‘To je ohromně fascinující. Musíš být nadšená. Umím si představit, jak náročné to muselo být.’ usmála se na ni.
‘To taky jsem. Nejhorší na tom je to cvičení. Ale teď povídej ty. Jsem napjatá jak struna. Kde jsi přišla k tý jizvě? Proč jsi taková nijaká? Obvykle sršíš energií na sto kilometrů. A hlavně.. jak to jde s tvým záhadným cizincem?’ oči ji radostně zářily, jako dítěti, které po dlouhé době dostalo sladkost.
‘El.. to není.. však poslouchej.’ rezignovaně si povzdechla a navázala příběhem tam, kde s ním v sanatoriu přestala.
Popsala jí, jak ji konečně pustili domů, takže se mohla zastavit za Kiaran aby se přidala k alchymistickému cechu.
Jak narazila cestou na Deinara, který od ní vyžadoval vyléčení ruky, protože jej během svého přijímání pokousala. To u El vyvolalo vlnu smíchu, takže na chvilku přestala, než jí popsala všechno, co se stalo na cechovní zkoušce, včetně jejího výpadku. Dokonce jí ukázala i lektvar, který vytvořila.
Řekla jí o tom, jak byla pozvána na hostinu, ale nezúčastnila se, kvůli svému stavu, takže se pro změnu skoro nechala vyhodit do vzduchu v laboratoři.
Jak si byla následně sednout u jezera, aby si pročistila hlavu a znovu narazila na Deinara, kterého její nepřítomnost na akci zřejmě naštvala natolik, že ji hodil do jezera a donutil ji souhlasit, že bude chodit na jakékoliv akce, jinak ji nepustí ven.
Zmínila se dokonce i o puse, kterou ji dal na čelo.
‘Počkej, počkej, počkej!’ přerušila ji El, která u toho razantně zamávala rukama.
‘On. Ti. Dal. Pusu? Proč u takových věcí vždycky chybím?’ plácla sebou do polštáře.
‘El, vůbec mě neposloucháš! Řekla jsem že mi dal pusu na čelo. A udělal to jen proto, aby mě naštval. Nebo ty ostatní. Nebo obojí, protože věděl, že mi není příjemné se obhajovat před jeho fanynkami, které si myslí, že spolu něco máme. Řekla jsem mu to. Navíc hned po tom odešel. Nechápu, kde v tom vidíš jakoukoliv romantiku.’ potřásla hlavou a se založenýma rukama se opřela do židle.
‘A co jsi udělala ty?’ zeptala se El, když se zvedla na lokty.
‘Utekla jsem přes jezero. Protože z jedné strany se ke mně začaly stahovat ty ženský a na druhou stranu odešel on. Co jsem měla dělat jinýho?’ pokrčila rameny.
‘Myslím, že jsi jediná, kdo je dostatečně šílenej na to, aby to udělal.’ povzdechla si.
‘Tehdy jsi přišla k té jizvě?’
‘Ne, ale dostáváme se tam.’ zvolna navázala vyprávění na její den na louce, který se velmi nepříjemně zvrtl v bitku s démonem, následovanou zběsilým úprkem lesem před démonisty z dřívějška, až do Deinarovi nechtěné náruče. Při jeho jméně, se El v očích znovu zatřpytilo, ale zůstala potichu, za což jí byla vděčná, jelikož by ji už musela udusit polštářem.
Vypověděla jí také o nedávném hledání Lizie. Nevynechala ani pocit nedůvěry vůči jejím nápadům nebo získání trestu za to, že se rozhodla Deinara zachránit.
‘Nebyl to obyčejný jed. Byla to démonská esence. Nebo její kombinace. Ale v každém případě..’ rozhlédla se rychle kolem sebe a pak ústy naznačila slova: POHLTILA JSEM HO.
To El dokázalo nadzvednout z postele s rozšířenýma očima. Zašmátrala po svých suknicích a z jedné vytáhla kouzelnou tuhu, kterou jí před nějakou dobou věnovala.
‘A jsi.. udělalo to něco?’ napsala do vzduchu.
‘Myslím, že ne. Ale jistá si nejsem.’ zavrtěla hlavou v odpověď.
‘Když jsem se doma probrala, zjistila jsem, že se pořádá oslava. Přirozeně jsem tam musela jít. Zjistila jsem, že skrz ten trest o mou společnost nikdo nestojí, takže jsem si našla tiché místo na balkoně, kde mě nějakým zázrakem našel Deinar. Znovu.’ mírně se zamračila.
‘Nějakou dobu jsme si povídali a na chvíli jsem měla pocit.. jakoby mezi námi spadla nějaká zeď. Jakoby byl.. někdo jiný. Ale dost možná to byla jen má představa.’ zavrtěla hlavou a na chvíli se zahleděla z okna.
‘A co se stalo pak?’ vyzvala ji El.
‘Prohlédla jsem jeho zranění, začal se vyptávat na jedy a mé léčení, při čemž mi na balkoně odřízl únikovou cestu a pak se objevila jeho.. holka.’ dopověděla svůj příběh uplynulých týdnů.
‘Holka? On má holku?’ vykulila El překvapeně oči.
‘Tohle tě zaujalo nejvíc?’ procedila skrze zaťaté zuby.
‘Možná byla, možná ne. Nevím, viděla jsem jen to jak se k němu.. lísala.’ zašklíbila se, když se jí obraz před očima vytvořil znovu.
‘Navíc může mít každý den jinou holku. Stejně hubenou, stejně vysportovanou, stejně dokonalou a stejně blbou. Je mi to jedno. Chci jen vědět, proč se ho nemůžu zbavit. Proč se ho vlastně ani nechci zbavit. Proč se mi líbí být v jeho společnosti. A hlavně proč se v jeho přítomnosti cítím být ve větším bezpečí než kdykoliv za svůj dosavadní život.’
rozhořčeně došla až k oknu a praštila do stěny. V levém rameni ji škublo, takže se za něj chytila a nechala magii proudit do jizvy.
S tichým výdechem se opřela o tabulku skla a zadívala se ven.
‘Měla bych z něj mít strach. Mám z něj strach, ale v jeho blízkosti je tak snadné na to zapomenout. Proč? Měla bych před ním utíkat, vždyť dost dobře může být ten démon z mých snů. Nebo spolu mají aspoň něco společného. Navíc.. nesnáší mě. Myslí, že bych neměla existovat. Jen ještě neví, že jsem to já a děsím se chvíle, kdy to zjistí… jenže zároveň je to jediná věc se kterou s ním plně souhlasím.’ ucítila, jak ji El zezadu objala a přitiskla se k ní.
Bylo to tak příjemné a nečekané, že skoro nezadržela slzy. Ani si neuvědomila, jak moc ji obyčejné obejmutí chybělo.
‘Promiň, neuvědomila jsem si, jak moc těžké to pro tebe musí být. Zvlášť, když se z Adirna stal šílený maniak. Vím, že tě má rád, ale tohle.. je moc. Mohl tě zabít.’ vydechla tiše.
‘Nemohu ti odpovědět na všechny otázky. Mohu ti říct jen něco, co nebudeš chtít slyšet a to… Myslím, že ho máš prostě ráda Aiso. Jakože upřímně ráda. Proto ti jeho blízkost nevadí. Proto se cítíš bezpečně a proto chceš, aby tě přestal urážet. Protože není jen další kdokoliv.’ opatrně ji pustila.
‘Promiň, nechtěla jsem tak vyletět. Já jen.. nevím co dělat. Jsem čím dál nervóznější, dělám chyby a mám dojem, že se ke mně dostává blíž a blíž, aniž bych chtěla nebo o tom vůbec věděla.’ opřela se o zeď vedle okna a promnula si obličej.
‘Ale myslím, že se pleteš. Nikdy bych nemohla mít ráda někoho, kdo zastrašuje ostatní jen proto, aby se pobavil.’ odmítavě zavrtěla hlavou.
‘Dobře, vzdávám to.’ zvedla El ruce na důkaz smíru a usmála se.
‘Ať tak, či onak, potřebuješ rozptýlit od událostí posledních dní a vím přesně jak to uděláme.’ znovu začala prohledávat své suknice, dokud z nich nevytáhla zmačkaný papír, který opatrně narovnala a podala jí ho.
Zvědavě si ho přebrala a očima přelétla jeho titulek. Bylo to oznámení o výpomoci na plese.
‘Upíři pořádají na oslavu vítězství ples pro celé město. Myslela jsem, že bychom se mohli přihlásit na pomoc. Jsem si jistá, že by tě to odvedlo od negativních myšlenek.’
To byl jeden z hlavních rozdílů, mezi vlky a upíry. Vlci si své území chránili, proto jejich oslavy povětšinou zahrnovaly jen další vlky. Upíři oproti tomu byli rádi vidět, takže všechno co pořádali bylo velké a extravagantní.
Prostudovala si lístek pořádně až dolů, ke kontaktním údajům, načež povytáhla jedno obočí.
‘Zayn pořádá plesy?’ zeptala se trochu nevěřícně. Ale byl jedním z Pěti, takže možné bylo všechno.
‘Ty ho znáš?’ zeptala se teď nevěřícně El.
‘Neřekla bych, že znám..’ shrnula ji svou velmi krátkou historii s členem představenstva.
‘Zná se s Deinarem. Vypadá to, že jsou přátelé.’ dodala nakonec.
‘Tak to není dobré, vymyslíme něco jiného?’ naklonila El hlavu na stranu.
‘Nemyslím si, že byť jen jeden z nich tuší, že bych toho druhého znala nějak víc.’ zavrtěla hlavou.
Navíc ten nápad s plesem se jí líbil. Deinar tam určitě nebude jen kvůli Zaynovi. Co by tam dělal? Ani si nevšimla, že se začala usmívat.
‘Já jsem pro. Můžeme vyrazit rovnou, pokud nic nemáš.’ podala jí lístek zpátky.
‘Dneska jsem jen tvoje.’ zavěsila se do ní, jako nevěsta a začala ji táhnout ke dveřím.
‘P-počkej! Ty knihy!’ vyhrkla rychle a vyhrabala z brašny všechny tři knihy, které ji El před časem půjčila a které byly hlavním předmětem její návštěvy.
Položila je na prázdný stůl a zase se do El zavěsila.
‘Teď můžeme jít, vaše iluzetvorstvo.’ šťouchla kamarádku mezi žebra.
‘Víš, nerada to říkám, ale pokud doteď nepropadl kouzlu tvého smíchu, pak je to idiot.’
***
‘Vstupte!’ ozval se z poza dveří známý hlas, jehož majitele poznala, sotva se dveře otevřely.
Pohled jí spočinul na známé zrzavé hlavě, jejíž vlasy trčely ve špičkách do všech stran. Kýchla.
‘Na zdraví, Aiso. Je to nakažlivé?’
Zayn seděl za mohutným stolem ve vcelku impozantním, bohatě zdobeném křesle a usmíval se tak široce, že mu viděla i špičáky.
‘Radost vás opět vidět, Zayne. Ničeho se obávat nemusíte, od té doby co jsem vlkodlakem, tak na upíry zkrátka reaguju.’ zasmála se.
‘Navíc, jsem měla dojem, že vaši rasu, jen tak něco neohrozí.’ naklonila hlavu mírně ke straně.
‘Rozumím, ovšem má imunita není zárukou toho, že nemohu chytit nějaký rádoby vlčí mor.’ věnoval ji jeden z těch poťouchlejších úsměvů.
‘Dobrá.. máte bod.’ zasmála se.
‘Ovšem musím podotknout, že vzhledem k okolnostem už se ke mně nebudete moct jen tak zezadu přikrást. A ani to se vám tehdy moc nepovedlo.’ propálila úsměvem teď ona jeho.
Cítila, jak se El vedle ní zaculila.
‘Auč..’ teatrálně se chytil za hruď, ‘znovu zasažen, tak nádherným stvořením? Musím ztrácet svůj pověstný šarm. Máš bod.’ opřel se do opěradla židle a těkl smaragdovým pohledem z jedné na druhou.
‘Každopádně přeji vám oběma příjemný den, dámy. Prosím, posaďte se.’ mávl rukou před stůl, kde se objevily dvě židle a vyčkal až se posadily.
‘Tak, co vás ke mne přivádí?’ spojil prsty a opřel si je pod bradou.
El vytáhla plakát a poposunula ho po jeho stole blíže k němu.
‘Našly jsme plakát s nabídkou pomoci při chystání plesu, který vaše rasa pořádá, jako oslavu vítězství.’ vysvětlila situaci, místo El, jelikož jí cestou sem došel hlas.
‘Doufaly jsme, že bychom mohly pomoci.’
‘Chápu. A čím byste mi mohly být užitečné?’
Bylo fascinující sledovat, jak v jednu chvíli dokázal být uvolněný a v druhé vážný.
‘V prvé řadě s čímkoliv bude třeba, například můžeme pomoci s posouváním nábytku. Nebo více specificky.. El to umí se světlem.’
Cestou sem se domluvily na určitých bodech, jak by mohly pomoci.
Takže se teď El zaměřila na svou část. Nejprve v rukou vytvořila zářivou kouli světla a poté ji jednou rukou nasměrovala naproti stěně. Druhou pak začala v různých pozicích ohýbat prsty, dokud světlo na zdi nezískalo tvar dvou postav. Následně do světla v ruce foukla, to se roztočilo a způsobilo, že obraz na zdi se začal pohybovat. Jakoby tancoval.
Když pak pohla volnou rukou, postavy se od sebe oddalovaly nebo přibližovaly. Když naopak ruku se světlem pootevřela, na stěně se objevila spousta malých teček, které vypadaly jako hvězdy.
‘Působivé. Co dál?’ těkl pohledem na Aisu.
‘Pokud bude dost dřeva, mohu svou magií udělat výzdobu.’ položila ruku na jeho stůl a nechala do něj proudit magii. Kousek od ní se pak ze stolu začaly vinout malé úponky nového života.
‘Zničila si mi právě stůl?’ povytáhl jedno obočí.
‘Ne. Za chvíli to přejde. Té magie tam není tolik.’ zavrtěla hlavou.
‘Přemýšlela jsem nad tím, že pokud by tam byly trámy, mohla bych z nich nechat vyrašit větévky, aby sál vypadal víc jako les. A buď přímo na ně zavěsit nebo na stoly místo svícnů postavit tohle.’ opatrně vyndala z tašky jednu ze svých baněk a opatrně na ni aktivovala sadu run, které zeleně zasvítily. Pak kývla na El a ta svou magií stáhla veškeré světlo v místnosti. Jelikož stále viděla, nebyl problém lahev odzátkovat, což z baňky vypustilo mlhu a nad tou pak škrtla křesadlem. Jiskra z křesadla dopadla do mlhy a ta začala z lahve najednou vystřelovat v podobě spousty malých, barevných jiskřiček, které ve tmě svou barvou nádherně zářily. Vypadalo to jako ohňostroj z láhve. Musely se pro něj stavit než sem dorazily, jelikož ho u sebe běžně nenosila.
‘Je to bezpečné?’ otázal se Zayn.
‘Ano. Runy na lahvi vytvářejí ochranné pole, které pouhým okem nevidíte, takže budete v bezpečí i kdyby se lahev převrátila.’ přikývla.
‘Fascinující. Nikdy jsem nic takového neviděl.’ přiblížil se k lahvi trochu blíže.
‘Protože jsem to vytvořila. V lahvi je tekutina, která se postupně odpařuje a v kombinaci s ohněm vytváří světelný jev. Říkám tomu Jiskřící mlha. Myslely jsme, že vytvořit v sále magický les, spolu se světlem od Elvi bude něco, co by mohlo vaši rasu zaujmout, jelikož tyhle věci ještě nikdo neviděl. Bude to velké, magické a šílené. Přesně váš styl.’ usmála se.
‘Zajímá mne jestě jedna věc. Proč chce vlkodlak pomáhat na upírské akci? Chápu tvou kamarádku, ale naše rasy si drží odstup jak jen to jde.’ změřil si ji pohledem, který nedokázala identifikovat. Podezříval ji snad z něčeho?
El mezi nimi těkla pohledem a raději světlo zase rozsvítila.
‘Po událostech posledních.. dní, potřebuji prostě jen zapomenout. El myslela, že by mi to mohlo pomoct s odreagováním. Znělo to jako zábava, tak jsem tady. Navíc upíři mi nevadí. Já s vámi spory nemám. Což mi připomíná.. je Lizie v pořádku?’ zeptala se starostlivě.
‘Lizie?’ zopakoval pomalu, jakoby si chtěl ověřit, že správně slyšel.
‘Ehm… Elizeira. Omlouvám se, je to urážlivé? Řekla, že jí to nevadí.’ trochu znejistěla.
Bylo fakt, že Zayna moc neznala. Přišel jí fajn, ale stále to byl z nějakého důvodu Deinarův přítel. Neznala jeho sílu, ale jelikož byl jedním z Pěti, musela být velká.
‘Mluvila jsi s ní? Kdy a kde?’ jeho tvář dostala zamračený výraz.
‘No v té jeskyni, kde jsem ji našla, zatímco ostatní byli zřejmě u té elfky.’ odpověděla zmateně.
‘Aiso, mám ti opravdu věřit? Nepřivedla si ji. Byl to ten kluk.’ něco v tom hlase ji přinutilo cítit se provinile, ačkoliv nebyla. Neměli upíři nějaké druhové schopnosti? Jako ohýbání mysli? Nemohla si vzpomenout.
Zavrtěla hlavou.
‘Přivedl ji Jiraq, ano. Ale ten, kdo ji našel, jsem byla já. Když jsem ji dostala z toho magického kruhu, napadl nás obří pavouk. Chtěla jsem ať uteče. Získala jsem jí nějaký čas, ale než jsem se s ním stihla plně vypořádat, našel ji venku Jiraq, který ji pak dovedl k vám. Sledovala jsem je, protože jsem je viděla jen z dálky a nebyla si jistá, kdo s ní je. Měla jsem o vaši dědičku strach, když ale došli až na mýtinu k ostatním, poznala jsem, že v nebezpečí není. Někdo jiný ale ano. Mohla jsem jít za vámi a ujistit se, že je dědička v pořádku, nebo jsem mohla zachránit další život.’ vypověděla ve zkratce celý příběh.
‘Pokud mi stále nevěříte, zeptejte se jí. Je to moc milá, mladá slečna. Pokud se nemýlím, byla oblečena v plášti. Dala jsem jí ho, abych ji chránila. Na zátylku najdete mé iniciály. A.Y. d’Aey.’ přeměřovala si upíra před ní vytrvalým pohledem a on ji ho paličatě oplácel.
Nakonec se jeho tvář znovu rozjasnila v širokém, až šíleném úsměvu a zabořil se zpět do opěradla svého křesla.
‘Tak vítejte na palubě dámy. Můžete se v sále rovnou připojit k ostatním, na plese jste vítány rovněž. A tu lahev si tu nechám. Na památku.’ natáhl se po lahvi dříve, než to stihla sama.
‘Dobrá, je vaše. Děkujeme.’ vytáhla El ze židle a zamířila s ní pryč.
Možná to přece jen bude sranda.
