Zatímco jsem se opírala o velkou křišťálovou kouli u kukátka a dívala jsem se na obra z dálky,on náhle vyskočil od stolu a hrnul se naštvaně ke mně. Chytl mě, a já se bála, že mě snad už roztrhá! Jenže mě jen odhodil na postel a řekl, že tam mám zůstat ležet a neopírat se o tu kouli. Sledovala jsem ho, jak se zklidňuje, pak ke mně přišel a ptal se mě, co si pamatuju z oslavy? Řekla jsem, že skoro nic, jen jak mi lili pití a pak mi bylo špatně.
Obr na to kývl, a pak se mě pokusil chytit za hlavu. Chtěl se podívat do mých očí, možná aby vyvolal moje vzpomínky. Ale já jsem mu stačila vyklouznout. Spadla jsem na zem a najednou jsem se probudila – zase doma.
Obrovo rozhodnutí
V dalších příbězích se toho zase událo hodně moc! Obr se dozvěděl, že tu za mnou byl Ohyn a strašlivě zuřil! Chtěl zabít Ohyna, přede mnou i před Silverem, ale Silver obra oslabil žezlem a Ohyn utekl před obřím hněvem do bezpečí svatyně! Obr pak zmizel celý oslabený do své věže v Temnovišti beze mě, nechal mě v podzemním paláci u Silvera, s tím, že se pak vrátí a dořeší to s námi jednou pro vždy!
Obr se otočil ke mně. V jeho pohledu bylo něco, co mě ochromilo. „Zůstaneš tady, dokud to s vámi všemi nevyřeším,“ zavrčel. A pak zmizel. Zůstal jen Silver, jeho žezlo a napětí, které by se dalo krájet.
Ve svatyni jsme čekali – Silver, Ohyn a já. Každý jsme měli své obavy. Aby to čekání nebylo tak nesnesitelné, Silver začal vyprávět o svém kouzelném žezlu. Ukázal mi, jaké je to tajemné, když září a vyzařuje moc. „Divné,“ zamumlal. „Jak to, že ti neublížilo, když ses ho dotkla?“ Nechápavě jsem pokrčila rameny. „Nevím.“ Silver si prohlédl mé dlaně. „Potkala jsi Bezejmennou, že ano? Podala jsi jí ruku? Dokonce ji pojmenovala?“ Jeho otázky mi připadaly zvláštní, ale kývla jsem. Silverův výraz potemněl. „To by mohlo vysvětlovat hodně věcí,“ Silver s toho byl pak docela v šoku, tak jsem se ho začala vyptávat já, ale z venku už se ozval obr a Silver mi nestačil nic zodpovědět, podal mi jeho žezlo, řekl:,,My spolu Ohyna před obrem ochráníme!“
Když jsem i se Silverem vyšla ze svatyně a držela se společně ze Silverem jeho žezla, vyzařovala z nás silná záře, tak silná, že se obr od nás odvrátil a couvl. Silver začal s Obrem vyjednávat o Ohynovi i o mě, obr byl zase na všechno nepřístupný, řekl Silverovi,že Ohyna zabije a mě si odvede zpátky k sobě do jeho hradu, tam patřím a nikdy to nikdo nezmění! Obr najednou padl k zemi, byl tak moc oslabený tou velkou září, co na něho svítila s žezla, který jsme drželi oba se Silverem tak blízko u obra, Ínemak ztěžka a hlasitě dýchal, na jednou po mě ale chňapl, a přitáhl si mě zbylou jeho silou k sobě, zařval bolestí a pak i se mnou zmizel do jeho temné věže, tam se zhroutil na zem a ležel na zemi,jako mrtvý! Vstala jsem od obra, abych se na něho podívala, byl celý ozářený a mezi jeho temně našedlou barvou jeho kamenové tváře, mu místy prosvítalo cosi jako fosforový žíly?
Hlasité předčítání
