Jak zachránit Bojku Rybáka?
Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před očima,jak je v řetězech v hradním vězení a bylo mi z toho tak smutno. Když pro mě přišel obr, musela jsem s ním o tom promluvit, i když se zas tvářil tak nepřístupně. Nedalo mi to a řekla jsem mu:
„Moc mi vadí tvoje a Moranova zábava se souboji chycených. Není to od vás vůbec správné,aby jste se takto bavili utrpením druhých… tohle si Bojka nezasloužil!” Obr na mě zakroutil hlavou a nesouhlasně mlaskl:
„Ty mi do toho nemáš co mluvit! Místo abys mi byla vděčná, že se snažím sdílet s tebou svoje záliby, ještě se budeš na mě zlobit? Abys věděla, tak s tím budu pokračovat… A když mě zas naštveš, donutím tě se toho taky účastnit! Postavím tě mezi ostatní do boje a budu s radostí sledovat tvoje utrpení!”
To mě opravdu rozčílilo. Odpověděla jsem: „Na to zapomeň! Jestli to myslíš vážně, tak ti raději hned uteču a už se k tobě nikdy nevrátím!”
Obr se rozesmál a opakoval: „Uteče mi a nevrátí se!”
Pak najednou zvážněl a hrozivě se zamračil.
„Pamatuj si, přede mnou nemáš kam utéct, ani se kam schovat! To už bys měla dávno vědět. Tvoje hloupé vyhrůžky jsou zbytečné, jako ty sama!”
„Ale já nejsem zbytečná!” Z očí mi vyhrkly slzy a cítila jsem, jak mě ten jeho výsměch pálí.
„A jestli si to myslíš, tak tu nemusím vůbec být!” Obr mě šel chytit, takže jsem před ním couvala. U dveří ale stál už uzdravený Ohyn a zastavil mě. Objímal mě zezadu, stejně jako včera Moran. Ale řekl obrovi:
„Můj pane, když dovolíš, tak ji srazím k zemi!” Obr se zašklebil a kývl.
„Tak ji klidně sraz, potrestej ji za mě, a pak ji přivaž, já jdu pro Rybáka. Až ho přivedu, předvedeš ji, kdo z vás je silnější!”
Obr zmizel a nechal mě tam s Ohynem. Stáli jsme u dveří a Ohyn mě zezadu držel tak pevně, že jsem cítila, jak hoří a jak mě pálí. Snažila jsem se dostat z jeho sevření, a on mi řekl:
„Taky nechci před tebou bojovat s Rybákem! Ale když tě pustím, abys utekla, tak mě pro tebe možná pošle, kam utečeš?” „Přece k Silverovi! Uteč tam se mnou a schováme se znovu ve svatyni, jo?”
Ohyn mě hrubě shodil na zem a namířil na mě špičku kopí. Zasyčel:
„Nedovolím ti navádět mě proti pánovi! Aby mě pak kvůli tobě zase tak trápil… A tebe jen hodí do černé propasti, bude tě sledovat, kam zase dopadneš, a pak tě chce co nejdřív zpátky… nechápu ho!”
Zaprosila jsem: „Ohyne, prosím! Půjdu za Silverem, promluvím s ním. Pak třeba obrovi domluví, aby přestal s tou jeho krutou zábavou! Kdo jiný dokáže obra víc oslabit než Silver a jeho kouzelné žezlo?”
Vtom se objevil obr s Bojkou v řetězech. Ohyn odstoupil a šel kleknout před obra, já měla najednou volný východ. Vstala jsem a utekla. Obr na mě zavolal: „Však tě hned chytnu! Jsi pomalá, tak se proběhni!”
Útěk k Silverovi
Ale já jsem skočila do nejbližší kašny, proplavala odtokem a kanálem do řeky, a nechytil mě! Rozhodla jsem se co nejrychleji dostat k Silverovi a doufala, že mě hned přijme. Silver akorát vycházel z paláce, když mě zahlédl, jak pospíchám k němu. Usmál se na mě a rozevřel náruč. Když jsem mu do ní vpadla, řekl: „To je dost, že ke mně taky trefíš!” Zaprosila jsem Silvera, aby se se mnou hned šel schovat do svatyně. „Utekla jsem obrovi, nechci, aby ti kvůli mně znovu vyhrožoval, ale nutně potřebuju tvou pomoc!” Silver na to pokýval hlavou a vydal se se mnou do svatyně. Cestou jsem mu povídala, co se všechno odehrálo. Ve svatyni mi Silver řekl: „To bude těžké přesvědčit obra, aby nějak změnil svoji krutou zábavu. Ale může za to Moran! Snad se s ním brzo přestane přátelit a nebude mít s kým poměřovat vězně v boji a vsázet na ně. To není nic nového, i jiní mají podobné zábavy. Radím ti, počkej na úplňkovou oslavu ohňů. To budou všichni zpití a já pak budu moct pomoct Bojkovi na svobodu. I když mi to obr nedaruje, budu na to připraven. Dlužím ti to!” „Ne, nedlužíš mi to,” řekla jsem. „Ale nevím, komu jinému říct o pomoc, když ne tobě?”
Silver mě objal a řekl: „Kdyby o tebe obr tolik nestál a netoleroval by tvoje prohřešky, tvé útěky by tě stály už dávno život. To je na tom tak zvláštní. Měla bys spíš patřit ke mně, stejně jako Ohyn. Ale jak to mám změnit, když na to nestačím ani já, král Silver?”
V tom se ve svatyni objevil Ohyn a řekl:
„Pán mě posílá, abych ji přivedl zpátky, hned!”
Silver na Ohyna promluvil: „Vyřiď svému pánovi, že ji k němu přivezu sám a potřebuji s ním mluvit!”
Ohyn se zatvářil zmateně: „Nemůžu se vrátit bez ní. Pán mě moc potrestá. Co pak to nechápeš? Vyřídím mu, že si s ním přijedeš promluvit, ale prosím, musíš mě nechat ji odvést k pánovi. Nechceš přece, abych kvůli tobě trpěl!”
Silver si těžce povzdechl a kývl: „Dobře, tak ji odveď, ale vyřiď obrovi, že k němu hned jedu. Ať mě nenechá stát u brány!” Ohyn mě vzal a odnesl mě zpátky k obrovi. Byl tam i Moran. Obr se na mě zašklebil a zeptal se: „Tak co, jak bylo u Silvera?”
Ohyn se před obra poklonil a řekl: „Můj pane, Silver je na cestě k tobě a potřebuje s tebou mluvit!” Obr nadzvedl obočí a zakroutil hlavou: „Ten bídák… to zas budou řeči k ničemu. No nic, tak ho přijmu a ty ji jdi spoutat do věže a hlídej jí tam!” Ohyn mě odvedl do věže, ale když mě chtěl spoutat, najednou se sesypal a rozbrečel se. „Takhle dál už nemůžu!” Vzlykal Ohyn. Nechal se obejmout a spadl se mnou na postel, a tak jsme zůstali dlouho…
Hlasité předčítání