22.
Doktor Princep vstal ze židle a stoupl si k oknu. Ačkoliv byl pro něj předchozí rozhovor dost vyčerpávající, cítil se skvěle. I podle svých přísných měřítek ho zvládl skvěle a měl opět situaci pod kontrolou. Otočil se zpět do místnosti, nadechl se a začal další řeč: „V prvé řadě chci, abyste věděli, že po tom všem, co jste se teď dozvěděli, vás nemůžu nechat jen tak jít. Doufám že to chápete.“ „Takže? Mě zabijete? Zase?“ zeptal se ironicky Damin, zatímco Sora nepřítomně zírala na špičky svých bot.
„Ne. To je velice krajní a pro mě samotného nežádoucí řešení.“ Krátce se zamyslel a obrátil se na Soru: „Myslíte, že byste nás mohla nechat chvíli o samotě, prosím? Slibuji, že se k nám brzy zase připojíte.“ Sora, otupělá tím, co se v posledních minutách dozvěděla, beze slova přikývla. Princep vstal, otevřel dveře a kývl na muže, který stále stál ve střehu na chodbě: „Postarejte se na chvíli o paní Punterovou.“ Muž přikývl a trpělivě vyčkal, než Sora vyšla na chodbu. Jakmile se za ní zavřeli dveře, obrátil se doktor Princep opět na Damina: „Pragmaticky vzato, vy jste pro nás žádoucí člověk pane Damine. Větší problém je vaše sestra. Víte, nejjednodušší by pro nás bylo ji eliminovat, dokončit váš přenos a celou tuto záležitost uzavřít jako komplikaci, ze které se poučíme.“ „Tak na to zapomeňte…to nedovolím.“ řekl tiše Damin a vzdorovitě pozoroval Princepa.
„Damine. Dovolte, abych vám připomněl, že vy ani vaše sestra nejste pány situace.
Ale chápu, že je pro vás těžké přijmout takové řešení. Proto jsem ochoten pro vás udělat něco výjimečného.“ „Aha, další nabídka, která se neodmítá?“ zeptal se posměšně Damin. „To už tu myslím bylo a nedopadlo to moc dobře, že?“ „Jistě. Máte pravdu. Ale já nedělám stejné chyby dvakrát. A vsadím se, že byste dal cokoliv za normální život se svou rodinou. Infel, Puli a vy. Jako dřív. Šťastní a spokojení. To dokážu zařídit.“ „Jak?“ zeptal se tiše Damin a polknul. A i z toho jediného slůvka Princep poznal, že uhodil na správnou strunu.
„Jednoduše. Vaše žena si našla partnera. Podle našich informací se jedná o vcelku spokojené soužití dvou, vlastně tří lidí. A vy byste mohl být na jeho místě. Představte si, že vaše sestra zemře. Vám se pravděpodobně neskutečně uleví a celá věc se začne dostávat do správných kolejí. Poté dokončíte úkol, který máte. Pak zemřete také. Vše v naší režii, pochopitelně. A my budeme mít k dispozici vědomí dvou lidí, se kterými budeme disponovat
– vaše a vaší sestry. A pak už je maličkost vaší ženě a jejímu partnerovi implantovat nové vědomí, jehož součástí budete i vy. Vědomí, jehož posláním bude šťastný a spokojený život.
Pro vás navíc nový život, v těle mladého, zdravého muže – s jeho vzpomínkami a zážitky.
Zapomenete na všechno špatné, co se stalo za poslední měsíce. Na sestru, která se stala dejme tomu obětí zákeřné choroby, budete oba vzpomínat s láskou, můžete si osvojit její děti, které budete milovat jako vlastní… A myslím, že se určitě domluvíme i na nějakém štědrém finančním příspěvku. To nezní tak zle, co říkáte?“ „To přece nejde… takhle si hrát…“ pronesl nešťastným, zlomeným hlasem Damin, zatímco si usilovně mnul čelo a pro změnu se díval kamsi do země. Doktor ale v jeho hlase správně postřehl váhání a proto okamžitě pokračoval: „Můžu vám zaručit, že nebudete cítit žádné výčitky, nebudou vás pronásledovat žádné nepříjemné vzpomínky. Všechno pro vás bude naprosto přirozené. Lidské vědomí v sobě skrývá obrovský potenciál a nekonečné možnosti, věřte mi.“ Damin se nadechl a vzepjal se k poslednímu odporu: „Ale Sora…přece ji nenechám zabít, proboha…“ „Damine, opravdu si velice vážím každého lidského života. Ale pokud jde o moje poslání, nemůžu dělat kompromisy a řídit se city. A uznejte, že moje nabídka je velice, velice velkorysá. Ale také časově omezená. Brzy nastane čas, kdy budu muset jednat – nezávisle na vašem rozhodnutí a vůli. Zachovejte se prosím také rozumně.“ Princep během hovoru opět usedl na svou židli a zpytavě sledoval Daminovu reakci. Ten se na něj s lesknoucíma očima podíval a tiše pronesl: „Dobře…ale chci ji ještě vidět.“
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!