Vrchní se usmál a zamával na vyhazovače, jenž stál u dveří.
„Jak chcete, Igor se o vás už postará.”
Když si chlapci všimli chlapíka s rameny jak almara, změnili náhle názor.
„No jo, tak my teda jdeme,” blekotal Fuckie a vytáhl bankovku.
„A co ty, Frajere, kolik jsi udělal těch vodek a toniků?” zeptal se nakonec Pšendy a pátravě se mu zadíval do očí.
„Já ale nic neměl?” zašeptal překvapeně tázaný a upřel na vrchního své vylekané oči.
„Jak to? Viděl jsem tě, jak si nosíš od baru jeden tonik s vodkou za druhým!” zamračil se vrchní. „Kde máš svůj konzumační lístek?”
„Já nemám žádný lístek!” špitl Pšenda a nervózně poposedl.
„Holota jedna!” zabručel vrchní. „Chlastá tu tonik za tonikem a vodku za vodkou a bude mi tvrdit, že nic neměl! Tak to je za pět set!”
Pšenda se snažil něco namítnout, ale výraz Igorovy tváře ho ochromil.
„No tak jo, ale já tu nemám peníze,” vysvětloval plaše a rozhlédl se po svých kamarádech. „Nemohl byste mi někdo půjčit?”
Kamarádi však vstali od stolu a řekli, že už musí jít domů. Prý stejně žádné peníze nemají.
„Tak to bude zlý,” pokýval vrchní hlavou a podíval se na Igora.
„A nemohli byste mi to dát na leasing?”
„To tedy nemohli,” ozvala se nekompromisní odpověď a Igor si začal vyhrnovat rukávy.
„Tak já ti teda půjčím,” zašklebil se nakonec Vyrovnaný Jiří. Sáhl do kapsy a vylovil bankovku.
Pšenda vydechl úlevou. Když bylo zaplaceno, vstal a následoval Ludvíka, který si bezstarostně pohrával s kružítkem.
♦ ♦ ♦
Hlasité předčítání
Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)