Povídka

Porsche 911 z roku 1997
Četba díla zabere cca 15 min.

Stála tam. Z břicha jí kapala krev. Pozorovala mě a když jsem udělal krok jejím směrem, odvrávorala zpět k lesu. Napadlo mě, dobře, teď to mám z krku, můžu jet. Tak jsem si sednul za volant a ještě, a za to se proklínám, podíval se jejím směrem. Stála tam její silueta. Posvítil jsem baterkou, abych zjistil, že jí z břicha pořád kape krev. Pak se otočila, ukázala mi svůj huňatý ocas a kulhala pryč. Bylo zjevné, že někde prostě chcípne. Nastartoval jsem, ale hned na to motor zase vypnul. Strašně se to ve mně pralo. Do prdele nechám to zvíře se trápit? Může někde chcípat hodiny nebo dokonce dny.

A tak jsem opět vylezl z auta, popadl svou zbraň, zamknul, vzal baterku a vydal se směrem, kudy šla. Za pár chvil jsem se prodíral borovicovým lesem. Směrem do kopce. Při vší té únavě jsem se nenáviděl za svou dobrotu, ale přece jenom jsem spisovatel. Nemám ve zvyku nechat něco rozpracované. Trýznilo by mě to do konce věků. Co byste asi tak udělali vy, co?

Snažil jsem se jí dohonit, ale byla mrštnější než člověk s absencí kondičky, který je zadýchaný, když má vylézt pár schodů. A pořád stoupala. Zkusil jsem na ni i zařvat, ať se zastaví. Neposlechla mě. Nedivím se. Sápal jsem se, Porsche bylo někde v hajzlu daleko za mnou. Říkal jsem si, ty vole, ty jako nemáš strach takhle uprostřed lesa v noci? No, a tak jsem samozřejmě dostal strach.

Uprostřed toho lesa se rozevřely stromy. A já se ocitl na jakémsi vrcholu. Přede mnou rozpadlý barák. Fakt nekecám, rozpadlý barák. A ta debilní liška do něj vlezla. Asi si tam udělala noru, co já vím. Zatnul jsem zuby a dal se za ní. Jestli tam najdu i mláďata, bude to pěkně v hajzlu, přemítal jsem.

Byly to vesměs jen zdi bez střechy. Absence ambice někoho, kdo si chtěl vybudovat něco, někde uprostřed ničeho, by se dala krájet. Ať při mně stojí všichni zastřelení spisovatelé, jdu to udělat. A tak jsem vstoupil dovnitř. Můj nos zachvátil docela intenzivní smrad, který nikdy nepocítil ani ten nejzkušenější funebrák.

„Tak kdepak jsi? Dělám to pro tebe, víš? Je mi moc líto, že to tak musí být. Čeká tě ale určitě lepší místo. Nějaký liščí ráj nebo tak něco,“ mumlal jsem. Spíše abych se uklidnil.

Zpoza rohu vystoupila postava. Nejprve jsem zasvítil baterkou na nohy. Tělem mi projela hrůza. Jinak to nejde popsat. Hrůza v té nejčistější formě. Všiml jsem si dlouhých, odporných nehtů, které se točily kolem prstů směrem dolů. Projel jsem světlem výše. Cáry hader visících na vychrtlém těle. Vykulené oči, které na mě doširoka civěly mi zabránily k jakékoliv akci. Byl jsem paralyzovaný. Zpoza toho člověka vylezla ta liška. Vypadala naprosto v pořádku.

„Promiňte. Nechtěl jsem vás obtěžovat. Já jen že ta liška…“

„Huaaaaaaaaaaa!“ začala postava řvát. Ucítil jsem děsivý zápach vycházející jí přímo z úst.

Dal jsem se na útěk. Do hajzlu, utíkal jsem, padal, zvedal se, utíkal. Mířil jsem zpátky lesem. Modlil se, ať najdu své Porsche z roku 1997 na svém místě. Nic na světě jsem v tu chvíli nemiloval víc, než to zasrané auto. Vykutálel jsem se na cestu. Zrak mi zakalilo světlo blížícího se auta. Jen tak tak jsem uhnul. Auto se zastavilo. Byla to nějaká dodávka. Vystoupil z něj chlap. Hromotluk.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
22 dní před

Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
0