Povídka

Porsche 911 z roku 1997
Četba díla zabere cca 15 min.

Stála tam. Z břicha jí kapala krev. Pozorovala mě a když jsem udělal krok jejím směrem, odvrávorala zpět k lesu. Napadlo mě, dobře, teď to mám z krku, můžu jet. Tak jsem si sednul za volant a ještě, a za to se proklínám, podíval se jejím směrem. Stála tam její silueta. Posvítil jsem baterkou, abych zjistil, že jí z břicha pořád kape krev. Pak se otočila, ukázala mi svůj huňatý ocas a kulhala pryč. Bylo zjevné, že někde prostě chcípne. Nastartoval jsem, ale hned na to motor zase vypnul. Strašně se to ve mně pralo. Do prdele nechám to zvíře se trápit? Může někde chcípat hodiny nebo dokonce dny.

A tak jsem opět vylezl z auta, popadl svou zbraň, zamknul, vzal baterku a vydal se směrem, kudy šla. Za pár chvil jsem se prodíral borovicovým lesem. Směrem do kopce. Při vší té únavě jsem se nenáviděl za svou dobrotu, ale přece jenom jsem spisovatel. Nemám ve zvyku nechat něco rozpracované. Trýznilo by mě to do konce věků. Co byste asi tak udělali vy, co?

Snažil jsem se jí dohonit, ale byla mrštnější než člověk s absencí kondičky, který je zadýchaný, když má vylézt pár schodů. A pořád stoupala. Zkusil jsem na ni i zařvat, ať se zastaví. Neposlechla mě. Nedivím se. Sápal jsem se, Porsche bylo někde v hajzlu daleko za mnou. Říkal jsem si, ty vole, ty jako nemáš strach takhle uprostřed lesa v noci? No, a tak jsem samozřejmě dostal strach.

Uprostřed toho lesa se rozevřely stromy. A já se ocitl na jakémsi vrcholu. Přede mnou rozpadlý barák. Fakt nekecám, rozpadlý barák. A ta debilní liška do něj vlezla. Asi si tam udělala noru, co já vím. Zatnul jsem zuby a dal se za ní. Jestli tam najdu i mláďata, bude to pěkně v hajzlu, přemítal jsem.

Byly to vesměs jen zdi bez střechy. Absence ambice někoho, kdo si chtěl vybudovat něco, někde uprostřed ničeho, by se dala krájet. Ať při mně stojí všichni zastřelení spisovatelé, jdu to udělat. A tak jsem vstoupil dovnitř. Můj nos zachvátil docela intenzivní smrad, který nikdy nepocítil ani ten nejzkušenější funebrák.

„Tak kdepak jsi? Dělám to pro tebe, víš? Je mi moc líto, že to tak musí být. Čeká tě ale určitě lepší místo. Nějaký liščí ráj nebo tak něco,“ mumlal jsem. Spíše abych se uklidnil.

Zpoza rohu vystoupila postava. Nejprve jsem zasvítil baterkou na nohy. Tělem mi projela hrůza. Jinak to nejde popsat. Hrůza v té nejčistější formě. Všiml jsem si dlouhých, odporných nehtů, které se točily kolem prstů směrem dolů. Projel jsem světlem výše. Cáry hader visících na vychrtlém těle. Vykulené oči, které na mě doširoka civěly mi zabránily k jakékoliv akci. Byl jsem paralyzovaný. Zpoza toho člověka vylezla ta liška. Vypadala naprosto v pořádku.

„Promiňte. Nechtěl jsem vás obtěžovat. Já jen že ta liška…“

„Huaaaaaaaaaaa!“ začala postava řvát. Ucítil jsem děsivý zápach vycházející jí přímo z úst.

Dal jsem se na útěk. Do hajzlu, utíkal jsem, padal, zvedal se, utíkal. Mířil jsem zpátky lesem. Modlil se, ať najdu své Porsche z roku 1997 na svém místě. Nic na světě jsem v tu chvíli nemiloval víc, než to zasrané auto. Vykutálel jsem se na cestu. Zrak mi zakalilo světlo blížícího se auta. Jen tak tak jsem uhnul. Auto se zastavilo. Byla to nějaká dodávka. Vystoupil z něj chlap. Hromotluk.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
6 měsíců před

Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
beer dispensers
Klípek barový. ….jakmile jsem do baru vešel, bylo mi jasný, že dnešní relaxační pivko na do...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

O trpělivosti ... všechno má svůj čas
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
Stopařka
Kužely reflektorů Davidova auta se právě rozstříkly do ojíněné aleje za hranicí provinčního m...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
Hotel pomezi
Ach Bože, strašák! Viktor Deml zabočil z cesty do zežloutlé trávy upoután truchlivým výjevem r...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
beer dispensers
Klípek barový. ….jakmile jsem do baru vešel, bylo mi jasný, že dnešní relaxační pivko na do...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Odpuštění  není o tom ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku