„Klasická ukázka marsovského podsvětí,“ pronesl Artur hlubším hlasem, než bylo pro něj přirozené. „Zabijáci ho zmrazili zaživa. Možná dluhy z hazardu? Nebo věděl příliš mnoho o pašování tritia. Všimni si toho výrazu, Ockhame. To je tvář muže, který pohlédl do očí samotnému ďáblu.“
„To je tvář muže, kterému selhal svěrač v důsledku prudkého poklesu teploty na minus sto šedesát stupňů Celsia,“ opravil ho Ockham suše. „A obávám se, že vaše hypotéza o mafii vykazuje závažné trhliny. Konkrétně tu, že je naprosto pitomá. Obětí je hlavní inženýr hydroponie, pan Grigori. Podle jeho bankovních výpisů, které jsem právě analyzoval, prohrál v hazardu za posledních pět let přesně tři kredity – v loterii o plyšového králíka.“
„Tak proč je v kostce ledu?“ ohradil se Artur dotčeně.
„Protože se nacházíme v místnosti pro rychlé zmrazení organického odpadu. Zabezpečovací systém má pojistku proti uvíznutí. Aby se spustil mrazící proces, když je uvnitř člověk, musel by někdo manuálně přemostit relé na vnějším panelu. Což znamená, že vrah byl venku, zatímco oběť byla uvnitř.“
„Aha!“ zvolal Artur triumfálně. „Takže to je vražda! Mám podezřelé?“
„V předsíni čekají dva muži. Správce stanice Voršilov a mechanik Hektor. Byli první na místě činu. Vaším úkolem, inspektore, je teď vyjít ven, tvářit se autoritativně a neříkat pokud možno vůbec nic. Já zařídím zbytek.“
Artur si povzdechl. Někdy si připadal spíše jako biologický transportní mechanismus pro křemíkového Sherlocka Holmese než jako plnohodnotný detektiv. Otočil se na patě, těžkopádně překonal nízkou gravitaci a vyšel zpět do předsíně.
U stěny stáli dva muži. Voršilov byl podsaditý, plešatící byrokrat, jehož uniforma nesla stopy po kávě a rezignaci. Hektor byl naopak vysoký, šlachovitý muž s rukama špinavýma od maziva a očima, které těkaly po místnosti jako splašené mouchy.
„Pánové,“ začal Artur a založil si ruce na hrudi. „Máme tu mrtvého muže.“
„Brilantní dedukce,“ ozvalo se v jeho hlavě. „Zkuste jim ještě říct, že jsme na Marsu, aby měli kompletní kontext.“
Artur implantát ignoroval. „Někdo z vás dvou přemostil vnější panel a zmrazil inženýra Grigoriho. Chci vědět proč.“
„To je absurdní!“ vyhrkl Voršilov a začal se potit. „Já byl celou dobu v řídícím centru! Mám na to logy z kamer!“
„Kamery se dají zfalšovat,“ odsekl Hektor a nervózně si otřel ruce do kalhot. „Já opravoval ventilační šachtu v Sektoru 3. Taky mám alibi.“
Nápad – ★★★★★
Zápletka sice využívá klasický motiv detektiva a jeho pomocníka, ale díky zasazení do sci-fi kulis a dynamice s cynickou umělou inteligencí působí neuvěřitelně svěže. Motiv vraždy kvůli pravé kávě je skvělým, lehce absurdním detailem, který příběhu dodává originální šmrnc. Celkově jde o velmi nosnou a zábavnou myšlenku s obrovským potenciálem.
Atmosféra – ★★★★★
Od prvního odstavce se ti daří budovat hutnou, a přitom vtipně shazovanou noirovou náladu nehostinného Marsu. Kontrast mezi drsnou realitou vesmírné kolonie a byrokratickou absurditou funguje na jedničku a čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Skvěle pracuješ s pocity hlavního hrdiny, jehož existenciální rezignace je hmatatelná i komická zároveň.
Provedení – ★★★★★
Text je stylisticky vyzrálý, nesmírně čtivý a má výborné tempo, které ani na chvíli nedrhne. Dialogy mezi Arturem a Ockhamem jsou břitké, plné trefného sarkasmu a posouvají děj přirozeně kupředu. Gramatika i slovní zásoba jsou na vysoké úrovni, takže z hlediska řemesla není povídce prakticky co vytknout.
Celkové hodnocení:
Jde o mimořádně povedenou a zábavnou povídku, která by se neztratila ani v profesionálním sci-fi sborníku. Máš skvělý cit pro komediální načasování, budování světa i psaní svižných, úderných dialogů. Rozhodně pokračuj v psaní, protože tvůj styl je vypsaný, sebevědomý a pro čtenáře vysoce atraktivní.