Černovous se zhluboka nadechl a zase vydechl tak, jako to míval ve zvyku, když potřeboval zklidnit nervy a zapojit mozek.
„Myslím, že jsme to vzali za špatný konec. Zase se zklidníme. Posaďte se, prosím, ano?“ Kdyby neuměl vyjednávat, nikdy by to v businessu nedotáhl tak daleko.
Lena poslechla a zapadla do jednoho z křesel.
Derek dál upřeně civěl, jako hlídací pes, který zaregistroval kolemjdoucího nebezpečně blízko svého plotu. Div sám nezačal štěkat.
„Zlato…Prosím, můžeš si sednout?“ pokusila se o vlídný tón.
Derek s nevolí poslechl a líně se a usadil v křesle. „Prachy,“ řekl a pozvolna uvolnil zatnuté čelisti.
„Napřed se podíváme, co jste přinesli…,“ oznámil Černovous svým vyjednavačským tónem a za tiché modlitbičky zvedl kočku ze svého stolu. Přání bylo vyslyšeno, deska jeho pracovního skvostu nebyla poškozena a všem v místnosti se citelně ulevilo. Položil kočku opět na stůl.
Edward se velice uměle pousmál. Derek si dál navenek zachovával svůj poker face. Uvnitř Leny byla malá dušička, kterou nedokázala schovat. Rozhodně by nebyla dobrou pokerovou hráčkou. Neměla ani tak strach z Černovouse, jako ji spíše rozhodil krátký, ale zato intenzivní konflikt. Rázem byla ráda, že u sebe neměli žádné zbraně, a především, že Derek neměl zbraň.
Trochu jí zatrnulo, když Černovous vytáhl z první zásuvky stolu pozlacenou legendární pistoli Desert Eagle.
„Buďte v klidu, paní Whitfieldová…,“ pronesl klidným tónem, když si všiml, že Lena zase o něco více znervózněla.
Derek zbystřil, ale jeho poker face ho neopouštěl.
Edward si dával záležet, aby jeho úmysl se zbraní byl zcela očividný. Uchopil ji za hlaveň a prudkým úderem rukojeti rozbil keramickou kočku zhruba na tři velké díly a několik malých střepů.
Na desce stolu se ve změti střepů objevil malý plastový sáček s paměťovou kartou, naditá obálka, mobilní telefon Apple a nějaký bloček s ručně psanými poznámkami. A jako bonus pytlík tak s librou kokainu. Možná se ty materiály prostě nedají prohlížet za střízliva…, napadlo Lenu čistě z praktického hlediska. Bůhví, co tam bylo. Měla radost, že nic nekontrolovala.
Mezi Černovousovi obory podnikání patřila politika a s ní spojená lobby, vydírání, nějaké ty drogy, zbraně, developerství a spousta částečně či naprosto legálně podnikajících firem. Byl veřejně známá osobnost, vliv a oblibu veřejnosti kupoval srze charitu. Veškeré zisky vykazoval na legální podniky a všechno si jak se patří, užíval. Sám však do politiky nikdy přímo nevstoupil, protože nebyl úplný hlupák, a věděl, že by to mohlo vrhnout světlo i tam, kde by si pozornost nepřál. On nepotřeboval být politik, jemu stačilo, když politika pracovala pro něj. Takový byl Edward Davidson řečený Černovous.
Hlasité předčítání