Desátník Nash, opravdu vypadal na to, co byl. Prostě americkej mariňák. Momentálně sice sedící, ale v stoje minimálně dva metry vejšky. A kdo by byl tak bláhový a vydal se na štreku, od pravého ramene k levému, určitě bych mu na tu cestu doporučil sváču a spacák. Solidní vzdálenost. Bejk, v člověčím provedení.
„Pravda pravdoucí,“ řekl jsem. „Taky už jsem trochu cestoval a napil se různých piv. Ale to naše je nejlepší.“
„Peršing, jó ?“ Pan Krátký opět nevydržel a okamžitě komentoval.
„Každýmu podle jeho chuti a vkusu. Že tě to furtem tak vzrušuje, Plzeňáku.“
„No chuťově stopro.“
„A já sem zas víc patriot.“
„Trochu provinční. Né ?“
Bylo vidět, že oba zahraniční hosty, náš rozhovor docela pobavil. Asi docela dost, protože pan Miraux neváhal položit otázku.
„Hele chlapi, jak dlouho už jste manželé ?“
Výbuch smíchu, byl nefalšovaně spontánní, tak ze snad ani nešlo doopravdy rozzlobit. A konec konců, smáli jsme se všichni. To jsou ty efekty přátelství od dětství v praxi.
„To chce panáka ! Tenhle fór, chce zapít !“
„Ne, víš přece moc dobře, že tvrdý zásadně nepiju, šéfe. Já ne.“
„Nebuď měkkej.“
„….sem eště neviděl. Jako vážně ?“
„Dej si s náma, já platím….“
„…..a já zdrhám. Pánové fakt. Já potřebuju bejt zejtra bez potíží pojízdnej….“
„Si jdi, zrádný civile. My tě za tvými zády zpomlouváme, žes to ještě nezažil.“
„Když to bude za zády, je to naprosto v pořádku.
Hele chlapi, fakt musím jít.“
Odpověděli zdařilou kuřecí imitací. Hlasově, i s máváním křidélky.
„Hmmm, jste sehraný, pánové. Jak dlouho, že se znáte vy ? A je tu něco, co bych měl vědět já, poručíku ?“
Další záchvat smíchu, byl tak hlasitý, že se veškeré osazenstvo pivního baru otočilo naším směrem. A ne, že by to byl bůhvíjak dobrej fórek. I to mi jasně říkalo, že se doopravdy musím zdejchnout. Tohle bude velmi ostrá alkoholová záležitost. A na to už si připadám i trochu starej. Takovej kmet za třicítkou…… Že bych se stal nudným patronem ?
Zvonění mobilu mě vytrhlo z lehce zasněného pozorování krajiny ubíhající za okýnkem vlaku. Do Plzně, cíle mojí cesty, už zbývala jen chvíle. Skoro bych se měl zvedat a …..
…..a nepřekvapivě volal Václav. Takže průšvih. Včera večer se zábava opravdu zvrtla. A když je potřeba okamžitá zpověď…. Připravil jsem se na nejhorší a zvednul to.
„Čau vobludo. Tok spusť. Co je za průser.“
„Někdy tu tvojí jasnozřivost fakt nesnáším.“ Ozvalo se chraptivě z druhého konce drátů.
„Nemusím bejt věštec. To, že je nakročíno k průseru, by včera poznal i vlčák po lobotomii.
Tak to vyklop.“
„Jo. Jak říkáš, průser byl. A je. Na ranním brífinku se zjistilo, že tam Miraux není. A ani se nehlásil do služby.“
Hlasité předčítání