Nanami Ichigo:
Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s Richardem Gearem. Můj oblíbený herec. Dávali film Husky. Nejsmutnější film, jaký jsem kdy viděla. Vždy u toho bulím, jak malá holka. Jinak bydlím v bytě čtyři plus jedna. Tento byt má levný nájem. I když pro jednoho člověka moc velký byt, tak za levno se jiný sehnat nedá. Tedy jedině garsonka. Tady v Tokiu to tak je. Jinak můj byt vypadá takto: Od hlavních dveří je menší chodba, kde se do botníku odkládají boty a na věšák visí bundy. Skříň po pravé straně, kde je uskladněno oblečení na zimu a na léto. Podle sezóny. Po levé straně jsou dveře, které vedou do koupelny se záchodem. V koupelně je sprchový kout i vana. Byla to velká místnost, kde byla i pračka a sušička. Z chodby rovně je pokoj pro hosty. Zde je postel, skříň a stůl. Z tohoto pokoje jsem si udělala pracovnu. Vedle tohoto pokoje je má ložnice. Je zde letiště, stůl a dvě skříně. Z konce chodby vedl průchod do kuchyně spojené s obývákem. V kuchyni byla linka s domácími spotřebiči, trouba a sporák. U okna byl jídelní stůl a vedle něho lednička. V obýváku byla na zdi velká televize, malý stoleček a velká sedačka se dvěma křesly.
Film započal a já si vedle sebe postavila papírové kapesníčky. Když film byl asi ve čtvrtce, ozval se mi mobil. Aniž bych, jsem se podívala, kdo volá, zvedla jsme hovor. „Nikdo není doma zanechte zprávu.“ Řekla jsem do telefonu a hovor jsem chtěla ukončit. Ale matčin hlas mi v tom zabránil. „Mami, to si děláš srandu.“ Neřekla jsem moc příjemně. „OK, hned jedu.“ Souhlasila jsem a hovor ukončila. Vypnula jsem televizi. „Ten blb.“ Zaklela jsem nahlas. Šla jsem do ložnice, kde jsem na sebe hodila kraťasy a tílko. Vzala klíče od bytu i auta, obula jsem se. Zamkla jsem byt a jela výtahem do garáže, kde jsem parkovala.
Vlezla jsem do auta, zabouchla dveře, připoutala se a nastartovala. Vyjela jsem z krytého parkoviště do temné noci. Jela jsem k nedaleké hospodě, kde měl být můj bratr Kazuki. Poslední tři měsíce se většinou v sobotu večer opije a vede blbé řeči, nebo se chce rvát. Tentokrát jsem se chystala bratrovi říci, aby se šel léčit. Že se z něho stává alkoholik.
Přijela jsem k čtvrti Shibuya, kde se nacházela hospoda, kde měl být Kazuki s přáteli a přítelkyní. Zaparkovala jsem u chodníku. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky, odpoutala jsem se a vylezla z auta. Auto jsem hned zamkla. U mě hned byla přítelkyně Kazukiho Nui Mihara. „Nanami, díky že si dorazila tak rychle.“ Přivítala mě Nui, která byla v obličeji bledá jak stěna. „Co zase provedl?“ zeptala jsem se rezignovaně. „Chce se porvat se Masaem. Shiori se snaží to Kazukimu vymluvit.“ Řekla ve stručnosti. V tom se otevřely dveře a ven vyšel Kazuki s Masaem a Shiori v patách. Jakmile si mě Shiori všimla, přiběhla k nám. „Nanami, jestli něco nepodnikneme, zničí se letité přátelství.“ Řekla Shiori nešťastně. „Neboj, nic takového nebude.“ Řekla jsem rozhodným a tvrdým hlasem. Shiori se podívala na Nui a ta na ni. Pak se obrátily na mě. „C-co máš v plánu?“ dostala ze sebe Shiori. Nečekala jsem, abych jim odpověděla a běžela jsem k těm dvěma kohoutům.
Hlasité předčítání
