Ještě k tomu však nedošlo. Cítila povinnost to změnit. Matka ji vždycky učila pomáhat bližnímu svému a ona na to posledních několik let úplně kašlala. Jednou skončí v pekle, to věděla zcela určitě, předtím však byla potřeba napravit, co napáchala.
Vytáhla zpod postele zaprášenou bezpečnostní schránku. Otiskem palce ji odemkla a následně otevřela. Schovávala se v ní vysokokaliberní pistole značky Hanz a synové s rozšířeným zásobníkem a s municí z ochuzeného uranu. S touhle hračkou dělali gangsteři díry do obrněných aut. Kdysi si ji u ní nechal jeden opilý zákazník jako zástavu za její služby, už se pro ni však nikdy nevrátil. Vanessa se ji bála prodat, bála se jí vůbec dotknout.
Strach byl nyní tentam. Úplně zapomněla, kdo byl stará Vanessa. Její někdejší osobnost byla v mlze daleko před první dávkou nadčasového tripu.
Sebevědomě uchopila rukojeť zbraně. Na své rozměry byla kupodivu lehká, mezi moderní materiály střelných zbraní již dávno nepatřila ocel. Ovládání zbraně vypadalo intuitivně, nabití, odjištění a… Dál to znala z filmů.
***
„No jo, tak pojď,“ ozval se Asherův hlas z domovního tabletu a vchodové dveře se následně otevřely.
Přemluvit ho k osobní schůzce nebylo jednoduché. Úplně se od ní distancoval. Už ji k ničemu nepotřeboval. Byla jen obyčejnou feťačkou, která kupovala jeho šit. Stejně jako stovky dalších, se kterými nechtěl mít co do činění.
Musela si vymyslet historku, že ho jeden z dealerů okrádá. Měla důkazy a trvala pouze na osobním setkání. Asher, posedlý svou mocí a paranoiou z její ztráty, na takovou historku slyšel. Přes veškerou inteligenci, to byl vlastně pěkný pitomec, uvědomila si škodolibě.
Cestou ve výtahu vytáhla z kapsy špunty do uší a pořádně je nacpala, kam patřily. Nesnášela hlasité zvuky a střelba v uzavřeném prostoru s touhle bestií asi nebude nic příjemného. Tasila svůj nástroj zkázy z batohu a odjistila. Neexistovala pro ni možnost tuhle srandu propašovat přes Asherovy gorily. Povzdychla si a na kratičkou chvíli je politovala, životní styl si však zvolili, stejně jako ona.
Peklo už čekalo.
Nebála se. Vlastně se cítila celkem dobře. Prvně v životě měla svůj osud plně pod kontrolou. Dveře výtahu se otevřely. Sebevědomě vykročila.
V následující vteřině jednala naprosto automaticky. Nad ničím nemusela přemýšlet. Svaly v jejích rukou se svévolně aktivovaly a bleskově odhalily monstrózní zbraň zpoza jejích zad. Překvapený výraz jednoho z mužů ochranky bylo jediné, co si z toho pamatovala.
*BLEM! BLEM!*
Chodbou se rozlehly dva ohlušující dunivé výstřely. Každá z kulek provrtala jednu horu svalů a zmizela někde v betonové zdi. Dvě těla se skácela na studenou podlahu. Úzký prostor chodby naplnil puch střelného prachu. Podrážky jejích tenisek obklopila krvavá louže.
Přes hustý dým chvíli nic neviděla. Byl to jen krátký okamžik, než se jí prostor opět zviditelnil. Pohlédla na rozstřílená těla na podlaze, na moment jí připomněla hrůzy zákopové války.
Otupěle překročila jedno z těl, aby se dostala k Asherovým dveřím.
„Co to kurva je?!“ běsnil Ashův hlas zevnitř. „Do prdele, Vanesso! Co to má kurva znamenat! Tobě úplně přeskočilo, ty svině jedna!“ vyšiloval.
Neodpovídala. Namířila zbraní na zámek.
*PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK!*
Dveře náhle rozstřelila exploze broků. Asher zevnitř opětoval palbu ze své pozlacené automatické brokovnice.
„Chcípneš!“ zahulákal.
Vanessa krytá futry vyvázla bez škrábnutí. Jako robot apaticky opět namířila na zámek ode dveří, které sotva držely pohromadě.
Hlasité předčítání
