Začalo sněžit, viditelnost se značně zhoršila a naším směrem pouze problikávalo světlo které nám udávalo jen orientační směr.
Určovalo nám kudy jít těch jeden a půl kilometru nevlídnou pustinou na vytouženou a příjemně vytopenou místnost, kde jsme zanechali Janu udržovat teplo domácího krbu. Sníh se ve světle lamp a mrazu lesknul a padající vločky neustále zvětšovali jeho vrstvu na cestě před námi která se klikatila z kopce do kopce až do nedohledna k lesu.
Ještě nebyla ani půlnoc a my jsme plni zápalu vyrazili k našemu cíli. Po hodině zdolávání sněhové fujavice a cesty do kopce jsme na vrcholu kopce převrhly náklad.
Televize se uvolnila z popruhů námi zajištěných a bez varování počala upalovat po obrazovce do údolí. Nedohnali jsme ji a jedna taška také zmizela, marně jsme ji ve tmě a fujavici hledali.
Nu co, zítra je taky den! A šli jsme dál padaje a boříc se do závějí. Trochu jsme byli rozmrzelí, že nám polovina nákladu nekontrolovaně pelášila do údolí, ale co na to říct jiného, než ráno je moudřejší večera a pokračovat v cestě.
Hurá mám ji, zvolal jsem myslíc si, že jsem našel již dlouhou dobu námi hledané obydlí, jenž bylo naším cílem.
Závějí jsem se po čtyřech dostal až k hlavním dveřím, byli zamčené, bouchám, kopu do nich, oblezu chatu a kopu do oken.
Nikdo nás nechce vpustit dovnitř, propadám zoufalství a najednou vidím, že je vše nějak jinak, kde se stala chyba? Jsme jinde u jiné chaty uvědomuji si, Míra nikde já naprosto indisponován a po pás v závěji. Vyhrabal jsem se, strýce nevidím a vlastně nevidím nic, vítr, sněžení zesílilo a já byl ztracen.
Nikde nikdo, jen v dálce problikávalo několik světel zřejmě pouličního osvětlení, které mi jediné určovalo směr.
Křičím a hledám kudy dál, když tu v dáli silueta postavy zvrací přes sáně. Je to strejda, kterému z batohu teče lahvové pivo, které jsme koupili v hospodě, po zádech následkem pádu do údolí.
Jediné pozitivní bylo to, že nevnímal vlhko, ale pouze ulehčení ztrátou zátěže ze zad.
Konečně spolu a směr je náš, jdeme správně k našemu cíli. Náhle vidíme náš cíl a s úlevou se co nejrychleji blížíme k lampě u dveří chaty kterou již drahnou dobu vyhlížíme.
Už tam budeme, poslední sestup z cesty k světlu u vchodu. Spouštíme se a náklad padá do hlubin za našeho opileckého jásotu ke dveřím boudy. Hurá po třech hodinách cesty jsme konečně v cíli.
Jsme dobří pochválili jsme se a vzali alespoň baterii z auta kterou jsme, ač je to k neuvěření dovezli bez úhony až sem do cíle.
Jana nám nakonec po ranách a kopancích do oka otevřela, naštvaně si nás přeměřila pohledem, vtáhla námi dovezené věci na chodbu a bez jakéhokoli pozdravu nám oznámila, že zítra odjíždí domů.
Nepřekvapila nás, usnuli jsme. Budím se s naprostou a nutkavou nevolností která mě donutila k nepředvídatelnému zvracení, bohužel v sedě a do peřin. Jana velice šikovně pokrývky převlékla do čistého povlečení a já se jí odměnil tím, že jsem vše zopakoval.
To ještě dvakrát, čímž jsem docílil toho, že jsem se ocitl, a to ne jen já bez povlečení a nočního oblečení, které ji během noci pochopitelně a samozřejmě naprosto bezvýhradně došlo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Tvůj text staví na klasickém a velmi oblíbeném českém motivu tragikomických historek, dospívání a vesnických či hospodských absurdit. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě nesmírně zábavné a mají obrovský potenciál čtenáře pobavit. Chybí tu však pevnější dějová kostra, text působí spíše jako slepenec tří různých vyprávění (hory, ples, kutilství), které by si možná zasloužily rozdělit do samostatných povídek.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně tvou silnou stránkou, dokážeš skvěle zachytit mrazivou horskou fujavici, zakouřené přítmí hospody i bujaré veselí maškarního plesu. Čtenář má pocit, jako by seděl u piva přímo s hlavními hrdiny a poslouchal jejich neuvěřitelné zážitky. Emoce postav, od zoufalství Jany až po opileckou euforii, působí velmi autenticky a živě.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvůj styl vyprávění má neskutečný spád, který čtenáře nutí číst dál. Největší překážkou ve čtivosti jsou ale extrémně dlouhá, až krkolomná souvětí, ve kterých se čtenář občas ztrácí, a text by potřeboval provzdušnit kratšími větami. Objevují se zde pravopisné chyby a chybějící čárky, ale tvůj vypravěčský talent a energie textu tyto technické nedostatky dokážou do značné míry vyvážit.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neuvěřitelně živelné a upřímné vyprávění, které v sobě nezapře inspiraci klasickým českým humorem ve stylu Bohumila Hrabala či Miloslava Švandrlíka. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy, zkrácení souvětí a lepší strukturování děje, tvůj přirozený cit pro absurdní komiku je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar bavit lidi a vyprávět historky tak, že si je čtenář dokáže živě představit.