neboť zvlhnutí na nevhodném místě při špatně otevřeném poklopci by mohlo mít následky které by se projevily hlavně na mrazu při odchodu. Míra na tom nebyl o moc lépe, protože po zralé úvaze usoudil, že mu několik panáků rumu neuškodí a počal je konzumovat s rychlostí číšníka, který je dopravoval a také nenadálého přítele, který se mu uvolil pomoci v přiťukávání při nevraživých pohledech jeho partnerky jak na jeho adresu, tak Míry.
Mě uškodilo už to víno a když jsem při návratu z wc zakopl a narazil do jukeboxu který přestal vyhrávat zadané skladby a zachrčel, byli jsme vyhozeni z lokálu k velké radosti partnerky kumpána strýce,
který se obětoval a pil s ním. Facka mu sedla, když protestoval a ona ho musila umravnit, aby za nás přestal orodovat. Velice rychle a rád to pochopil!
Po zaplacení jsme nedobrovolně opustili podnik kde již nestáli o naše setrvání, to i zmíněný napravený hříšník, který měl to štěstí, že o něho bylo postaráno i když o to zjevně nestál. Nechtěl bych být ráno v jeho kůži, i když ta naše jistě k závidění také nebude.
Noc je ještě mladá zvolal Míra. Před námi je Zátiší a tam nás jistě rádi uvítají. Uvítali, ale jejich nadšení z naší přítomnosti vyprchalo po půl hodině a mém nárazu hlavou do pootevřených dveří.
„Do prdele“, chytil jsem se za hlavu a po uhrazení piva nás také vyprovodily ze dveří.
Ačkoli jsme se cítili ještě velice zdatně a málo napitě. Realita ovšem byla naprosto proti nám, dokonce jsme přestávali sršet vtipem, neboť nám špatně fungoval jazyk a naše mluva nebyla zrovna srozumitelná, to ani hostům kteří seděli okolo, dokonce někteří z nich cizinci byli, ale jak se nakonec ukázalo, naše řeč nebyla srozumitelná nikomu z osazenstva námi obšťastněné putyky.
„Jdeme k domovu!“ Zvolal Míra a upadl do závěje hned při opuštění verandy u hospody. „Hurá a vpřed“,
dodal jsem a spadl vedle něho do hlubokého sněhu který nás ne, ne pustit dál na parkoviště k autu, které musíme stůj, co stůj najít a vyzvednout vše pro co jsme se vydali. Po chvíli zápolení se sněhem jsme se z něho vymanili a vykročili dál k parkovišti, kde nás čekal náklad, který byl našim cílem při této náročné, noční misi.
„Musíme naložit zbytek věcí na sáně“, zavelel Míra a vytyčil směr k autu pro zbytek věcí které jsme měli na boudu dopravit již před několika hodinami. Do půl hodinky po strastech a pádech v závějích jsme se dostali k autu a vše bezezbytku naložily na saně včetně televize a baterie z auta, aby nám nedej bože vydržela a nevybila se. V autě by strádala při mrazech, které mají přijít a bohužel není ani nejnovější, tak bychom nemusili po víkendu nastartovat.
Prozíravě jsme ji tedy vyndali a vzali s sebou na saně a připoutali ji vedle televize pod ostatní tašky s věcmi které musíme stůj co stůj dopravit do cíle, protože jinak v případě, že neuspějeme, bude Jana nemilosrdná a trest o kterém si bude se svou nezměrnou naivitou myslit, že je spravedlivý nás nemine a se zlou se potážeme.
Hlavně Míra dopadne špatně a bude trpět jako zvíře pod bičem otrokáře který se lehce stane z naštvané Jany a vychutná si ho v soukromí doma, kde bude tiše a rád zpytovat svědomí za prohřešky které spáchal i ty které výhledově určitě spáchá na což se může spolehnout a počítat s tím.
Hlasité předčítání