neboť zvlhnutí na nevhodném místě při špatně otevřeném poklopci by mohlo mít následky které by se projevily hlavně na mrazu při odchodu. Míra na tom nebyl o moc lépe, protože po zralé úvaze usoudil, že mu několik panáků rumu neuškodí a počal je konzumovat s rychlostí číšníka, který je dopravoval a také nenadálého přítele, který se mu uvolil pomoci v přiťukávání při nevraživých pohledech jeho partnerky jak na jeho adresu, tak Míry.
Mě uškodilo už to víno a když jsem při návratu z wc zakopl a narazil do jukeboxu který přestal vyhrávat zadané skladby a zachrčel, byli jsme vyhozeni z lokálu k velké radosti partnerky kumpána strýce,
který se obětoval a pil s ním. Facka mu sedla, když protestoval a ona ho musila umravnit, aby za nás přestal orodovat. Velice rychle a rád to pochopil!
Po zaplacení jsme nedobrovolně opustili podnik kde již nestáli o naše setrvání, to i zmíněný napravený hříšník, který měl to štěstí, že o něho bylo postaráno i když o to zjevně nestál. Nechtěl bych být ráno v jeho kůži, i když ta naše jistě k závidění také nebude.
Noc je ještě mladá zvolal Míra. Před námi je Zátiší a tam nás jistě rádi uvítají. Uvítali, ale jejich nadšení z naší přítomnosti vyprchalo po půl hodině a mém nárazu hlavou do pootevřených dveří.
„Do prdele“, chytil jsem se za hlavu a po uhrazení piva nás také vyprovodily ze dveří.
Ačkoli jsme se cítili ještě velice zdatně a málo napitě. Realita ovšem byla naprosto proti nám, dokonce jsme přestávali sršet vtipem, neboť nám špatně fungoval jazyk a naše mluva nebyla zrovna srozumitelná, to ani hostům kteří seděli okolo, dokonce někteří z nich cizinci byli, ale jak se nakonec ukázalo, naše řeč nebyla srozumitelná nikomu z osazenstva námi obšťastněné putyky.
„Jdeme k domovu!“ Zvolal Míra a upadl do závěje hned při opuštění verandy u hospody. „Hurá a vpřed“,
dodal jsem a spadl vedle něho do hlubokého sněhu který nás ne, ne pustit dál na parkoviště k autu, které musíme stůj, co stůj najít a vyzvednout vše pro co jsme se vydali. Po chvíli zápolení se sněhem jsme se z něho vymanili a vykročili dál k parkovišti, kde nás čekal náklad, který byl našim cílem při této náročné, noční misi.
„Musíme naložit zbytek věcí na sáně“, zavelel Míra a vytyčil směr k autu pro zbytek věcí které jsme měli na boudu dopravit již před několika hodinami. Do půl hodinky po strastech a pádech v závějích jsme se dostali k autu a vše bezezbytku naložily na saně včetně televize a baterie z auta, aby nám nedej bože vydržela a nevybila se. V autě by strádala při mrazech, které mají přijít a bohužel není ani nejnovější, tak bychom nemusili po víkendu nastartovat.
Prozíravě jsme ji tedy vyndali a vzali s sebou na saně a připoutali ji vedle televize pod ostatní tašky s věcmi které musíme stůj co stůj dopravit do cíle, protože jinak v případě, že neuspějeme, bude Jana nemilosrdná a trest o kterém si bude se svou nezměrnou naivitou myslit, že je spravedlivý nás nemine a se zlou se potážeme.
Hlavně Míra dopadne špatně a bude trpět jako zvíře pod bičem otrokáře který se lehce stane z naštvané Jany a vychutná si ho v soukromí doma, kde bude tiše a rád zpytovat svědomí za prohřešky které spáchal i ty které výhledově určitě spáchá na což se může spolehnout a počítat s tím.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Tvůj text staví na klasickém a velmi oblíbeném českém motivu tragikomických historek, dospívání a vesnických či hospodských absurdit. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě nesmírně zábavné a mají obrovský potenciál čtenáře pobavit. Chybí tu však pevnější dějová kostra, text působí spíše jako slepenec tří různých vyprávění (hory, ples, kutilství), které by si možná zasloužily rozdělit do samostatných povídek.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně tvou silnou stránkou, dokážeš skvěle zachytit mrazivou horskou fujavici, zakouřené přítmí hospody i bujaré veselí maškarního plesu. Čtenář má pocit, jako by seděl u piva přímo s hlavními hrdiny a poslouchal jejich neuvěřitelné zážitky. Emoce postav, od zoufalství Jany až po opileckou euforii, působí velmi autenticky a živě.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvůj styl vyprávění má neskutečný spád, který čtenáře nutí číst dál. Největší překážkou ve čtivosti jsou ale extrémně dlouhá, až krkolomná souvětí, ve kterých se čtenář občas ztrácí, a text by potřeboval provzdušnit kratšími větami. Objevují se zde pravopisné chyby a chybějící čárky, ale tvůj vypravěčský talent a energie textu tyto technické nedostatky dokážou do značné míry vyvážit.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neuvěřitelně živelné a upřímné vyprávění, které v sobě nezapře inspiraci klasickým českým humorem ve stylu Bohumila Hrabala či Miloslava Švandrlíka. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy, zkrácení souvětí a lepší strukturování děje, tvůj přirozený cit pro absurdní komiku je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar bavit lidi a vyprávět historky tak, že si je čtenář dokáže živě představit.