Vše jsem završil tím, že se mi chtělo na malou a já jsem si pamatoval, že po otevření dveří jsem na záchodě, který jak se mi utkvělo v hlavě je na levé straně, tak jsem i učinil.
Vstal jsem otevřel dveře otočil se na levou stranu a s velkým pocitem štěstí si ulevil. Bohužel do skříně na jí uložené věci. Nemusím snad ani popisovat její nadšení které vyústilo k potvrzení jejího odhodlání neprodleně odjet domů. Opět jsem usnul.
Probuzení bylo hrozné bylo mi strašně a Míra se cítil o poznání hůř při pohledech Jany. Přemohl se a vyšel ven na čerstvý vzduch.
Ááááá, protáhl se před chatou a pozdravil souseda který usrkával kávu. Slyšeli jste tu hrůzu v noci, nějací opilci tady dělali strašný rámus a aby se to nepletlo, ještě nechali na svahu nějaké popruhy řekl mu soused.
Hrozný, taky jsem to slyšel a vzbudily nás odpověděl Míra. Doběhl do pokoje a poslal mě pro kotvy na vlek které nám vypadly.
Jana seděla sbalená na kufru. Se slovy – jedu domů nás pozdravila a významně pohleděla na hromadu poblitého povlečení v rohu místnosti.
Dneska ti nic nejede odvětil strýc a podíval se na ní posměšně. Nerada pochopila, že ji nezbývá nic jiného než zůstat, tak se alespoň zatvářila velice kysele a od té doby již nepromluvila a ignorovala nás.
Průser zhrozil se Míra, televize a baterka je v prdeli někde pod svahem unikly nám. Po dvou hodinách hledání jsme to vzdali a skončily bez televize. Hurá na svah, navlíkli jsme si lyže vzali kotvy kolem pasu a s vědomím toho, že se Jana poměrně uklidnila jsme se počali oddávat zimním radovánkám na svahu pod chatou.
Zcela znaveni jsme dorazili k večeru na základnu na již připravené jídlo. Vařila dobře, chutně ale o nějaké radosti a vstřícnosti se nedalo vůbec hovořit a ještě netušila, že se večer chystáme na další naplánovanou akci, kam pozvali Míru s doprovodem.
S Jankou se nepočítalo, ale naštěstí nic netušila.
Lstí jsme se vymanili z jejího dohledu se slovy „jsme tu hned, jedeme pro proviant“ a bez výčitek odešli.
Tvářili jsme se natolik nenápadně, že by nám musel uvěřit opravdu každý a je pravdou, že jeden starostlivý rekreant se halasně zeptal „kam s tou batožinou hoši“ a aniž by čekal na odpověď dodal, že obchod je stejně zavřený a zítra bude možno nakoupit zboží které nám zřejmě došlo.
„Buď zticha!“ syknul Míra a v hrůze se otočil, zda vše neslyšela Jana. Měli jsme štěstí, neslyšela, neb se uchýlila k poslechu oblíbené kapely a sluchátka zachránila náš odchod bez jakýchkoli problémů, které jsme opravdu nemohli potřebovat v tuto chvíli, neb na vše je vždy dost času a na problémy obzvlášť.
Akce byla opravdu daleko, šly jsme snad hodinu a bylo to nekonečné. Když jsme dorazili byla zábava již v plném proudu a po spatření Míry nás všichni bujaře vítali, a to i mne, ač jsem pozván nebyl, což se ukázalo bylo zcela jedno, neb zábava už byla v takové fázi, kdy byl vítán naprosto každý.
Netrvalo dlouho a vše jsme dohnali i přes náš hendikep z minulého dne který jak se ukázalo nebránil se zdárně zapojit do všeobecného veselí všech účastníků. Sice jsem se držel zpátky, ale vše bylo naprosto bujaré a divoké setkání strýcových spolužáků po mnoha letech na které se on velice těšil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Tvůj text staví na klasickém a velmi oblíbeném českém motivu tragikomických historek, dospívání a vesnických či hospodských absurdit. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě nesmírně zábavné a mají obrovský potenciál čtenáře pobavit. Chybí tu však pevnější dějová kostra, text působí spíše jako slepenec tří různých vyprávění (hory, ples, kutilství), které by si možná zasloužily rozdělit do samostatných povídek.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně tvou silnou stránkou, dokážeš skvěle zachytit mrazivou horskou fujavici, zakouřené přítmí hospody i bujaré veselí maškarního plesu. Čtenář má pocit, jako by seděl u piva přímo s hlavními hrdiny a poslouchal jejich neuvěřitelné zážitky. Emoce postav, od zoufalství Jany až po opileckou euforii, působí velmi autenticky a živě.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvůj styl vyprávění má neskutečný spád, který čtenáře nutí číst dál. Největší překážkou ve čtivosti jsou ale extrémně dlouhá, až krkolomná souvětí, ve kterých se čtenář občas ztrácí, a text by potřeboval provzdušnit kratšími větami. Objevují se zde pravopisné chyby a chybějící čárky, ale tvůj vypravěčský talent a energie textu tyto technické nedostatky dokážou do značné míry vyvážit.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neuvěřitelně živelné a upřímné vyprávění, které v sobě nezapře inspiraci klasickým českým humorem ve stylu Bohumila Hrabala či Miloslava Švandrlíka. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy, zkrácení souvětí a lepší strukturování děje, tvůj přirozený cit pro absurdní komiku je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar bavit lidi a vyprávět historky tak, že si je čtenář dokáže živě představit.