Našel ještě vodku, kterou jsme snadno zvládli a jal se nás ukládat ke spánku, z čehož vyplynulo spaní v ložnici v patře. Jarda se svalil a nebyl k probuzení, byl nepoužitelný a na šrot.
Tak co, uléháme s vidinou šťastných zítřků bez výčitek od Jany, která nic netuší a očividně čeká, že dorazíme.
Usnul jsem sotva se dotknul postele, která se naskytla. Hrozný křeče, bolest břicha a nevolnost mne vzbudila.
Propadám panice, kde to jsem, kde je záchod? Nemohu nahmatat vypínač světla, ovládá mne zoufalství.
A tu nahmatávám okno, které rychle otvírám. Vystrčím zadek ven do mrazu a dělám potřebu.
Naprostá úleva mně opájela a oddechl jsem si. I když v nouzi, bylo mi nádherně při pocitu, že se mi podařilo zachránit situaci a neznečistit potupně námi obývanou místnost.
Zase panika „čím se utřu abych mohl jít zase do postele?“ Mám přece trenky, uklidnil jsem se, těmi to půjde pomyslel jsem si a sáhl pod sebe. Jak jsem se ohnul a znovu se posadil tak jsem ztratil rovnováhu sedíc na rámu okna v patře a vypadl do sněhové závěje, kde se nacházel i exkrement mnou vytvořený.
Trefil jsem se přímo do něj v desetistupňovém mrazu, a to naprosto nahý. Hrůza, co mám dělat jak z této šlamastiky.
Dovlekl jsem se sněhem okolo objektu ke dveřím, bouchám na ně, je mi hrozná zima a dost špatně jak po těle, tak po duchu.
Po několika ranách do dveří se otevřely a v nich stála matka Jardy která přijela z Prahy. Vyděšeně se na mne dívá, na nahého chlapa přede dveřmi v mrazu značně ušpiněný od exkrementů a evidentně nechápe co se děje.
Dobrý den, prosím mohu dovnitř, já u vás bydlím! Nezmohla se na nic, pustila mne dovnitř, ukázala koupelnu, kde dohlédla na moji dokonalou očistu a podala ručník.
Ráno jsme se beze slov odebrali za Janou, kde jsme zjistili, že sbalila kufr a odjela, protože ji autobus už jel!!!!!
Když už jsme tady, tak ještě na kopec ale nepřinášelo nám to žádnou radost, takže ještě ten den jsme se vrátili domů.
Míra mně předal rodičům se slovy „vše proběhlo v pořádku, a to všechno pozvracel váš syn“ přičemž jim podal pytel povlečení a zmizel tak rychle jak to jen šlo!!!!!!!!
Tato zkušenost rodiče utvrdila v tom, že strýcovy metody dohledu nad svěřenou mu osobou jsou natolik nepřípustné, čímž končí má další účast na výletech pořádaných Mirkem.
Na alkohol máš ještě dost času, ještě ti není ani šestnáct a Míra je naprosto nezodpovědný dodala mamka.
Toho dne bylo týden před maškarním plesem, který se tradičně rok, co rok pořádá v místní hospodě a celá vesnice se nemůže dočkat, jak si zařádí. Otec se nemohl dočkat jako pokaždé a s kamarádem vymýšleli masku, kterou ohromí a nikdo je nepozná.
V pátek ráno před plesem natěšeného otce dostihla zpráva, která ho zdrtila. Parťák, se kterým měl večer jít se zranil a jít nemůže! Přepadla ho panika, co dělat, jak z toho ven?
Naprosto bezradný hleděl zastřeným pohledem do zdi sedíc u kuchyňského stolu a neskrýval smutek.
„Hanbou se propadnu, to je první rok, co nebudu za masku, jaká ostuda, jaké ponížení“! Zoufal si a smutek mu vystřikoval z nešťastných pohledů které vrhal kolem sebe.
Hlasité předčítání