„Janka bude udržovat oheň a mi zajdeme pro zbytek“. Ještě dodal a smutně si vyslechl pokyn, že je nutno dojít pro zbytek nákladu, neb ho budeme časně zítra potřebovat. Odcházíme, Jana neprotestuje a my se vydáváme strastiplnou cestu tváříce se před ní, že z toho moc velkou radost nemáme a moc se netěšíme.
Ale těšili se a jak! Bylo však nutné zachovat klid, rozvahu a tvářit se nenápadně, ustaraně z cesty ve sněhu, mrazu a nepohodě jež nás čekala, a to hlavně kvůli Janičce vše podstupujeme bez výmluv a případného reptání.
Míro, přece se nemusíme hned vrátit, cesta je dlouhá, náročná a strastiplná, stavíme se někde, kde doplníme teplo našich vychladlých těl.
Jasně, odpověděl, nemůžeme vše uspěchat, je třeba tě zasvětit do kouzla démonu alkoholu, musíme se někde osvěžit, aby nedošlo k újmě na našich unavených tělesných schránkách a Jana bude jen ráda, že má na sebe dost času a může si dostatečně odpočinout bez naší přítomnosti, která by ji mohla jen rušit. Děláme to vlastně jen a jen k vůli ní. Vzájemně jsme se ubezpečili, že vše podnikáme jen pro její dobro, protože ji máme opravdu rádi a chceme, aby ji bylo opravdu dobře a chudinka nestrádala. Byl jsem nadšen a pln očekávání jaké nás čeká dobrodružství.
Devětsil byl otevřený a dost to tam žilo. Našli jsme si volné místo mezi krbem a jukeboxem kde bylo útulně a teplo. „Dáme pivo nebo víno?“ pravil Míra a bez jakékoliv odpovědi samostatně objednal u procházejícího číšníka oboje se slovy „musíme hochovi šetřit kroky, má tu plno a nejsme sami“.
Ještě jsem víno nepil odpověděl jsem, moc v šestnácti nepiji, doposud jen střídmě pivo a kořalku vůbec. Málo kde mi někdo pití prodá, ještě, že jsem tady s tebou dodal jsem a sklenku naráz vypil ani se neoklepal.
Jak se ukázalo měl jsem přirozený talent a i lidé, kteří seděli u okolních stolů musili uznat, že mi pití pod odborným dozorem mého učitele opravdu šlo. Nemusel se za mne vůbec stydět a ani tempo s jakým se jal objednávat mi nenahánělo strach, neboť jsem, jak se ukázalo, tak úplně netušil, do čeho jdu a on jako pedagog také pochybil na plné čáře, neb se mu vlastní konzumace nepatrně vymkla z rukou.
Trochu zvolni, pravil strýc a dolil mi do plna což mne povzbudilo, opět jsem sklenici vysál až do dna, okamžitě jsem ji měl zase plnou a jako správný a učenlivý žák svého mistra jsem neváhal s její likvidací.
Po desáté hodině a dvou lahví vína jsem sotva seděl, natož abych se mohl pohybovat bez potíží po dvou.
Bohužel mi začali při chůzi vadit hosté, kteří seděli okolo u stolů a také se snažili konzumovat vše, co jim bylo doneseno v čím dál tím kratších intervalech s přibývajícím posunem času k zavírací době.
Číšníci totiž pochopili, to jistě z minulých zkušeností, že čím dříve má host dost, tím dříve se ho zbaví a mohou se těšit většímu spropitnému, nebo i takové možnosti, že host zaplatí několikrát, a to vždy kdy se probudí na stole a zvolají platit!
Dalo mi velké úsilí vždy se dopotácel na záchod a jen zázrakem se nestalo, že jsem vždy dorazil včas, což by se mi vzhledem k tomu, že venku podstatně přituhlo nevyplatilo,
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Tvůj text staví na klasickém a velmi oblíbeném českém motivu tragikomických historek, dospívání a vesnických či hospodských absurdit. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě nesmírně zábavné a mají obrovský potenciál čtenáře pobavit. Chybí tu však pevnější dějová kostra, text působí spíše jako slepenec tří různých vyprávění (hory, ples, kutilství), které by si možná zasloužily rozdělit do samostatných povídek.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně tvou silnou stránkou, dokážeš skvěle zachytit mrazivou horskou fujavici, zakouřené přítmí hospody i bujaré veselí maškarního plesu. Čtenář má pocit, jako by seděl u piva přímo s hlavními hrdiny a poslouchal jejich neuvěřitelné zážitky. Emoce postav, od zoufalství Jany až po opileckou euforii, působí velmi autenticky a živě.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvůj styl vyprávění má neskutečný spád, který čtenáře nutí číst dál. Největší překážkou ve čtivosti jsou ale extrémně dlouhá, až krkolomná souvětí, ve kterých se čtenář občas ztrácí, a text by potřeboval provzdušnit kratšími větami. Objevují se zde pravopisné chyby a chybějící čárky, ale tvůj vypravěčský talent a energie textu tyto technické nedostatky dokážou do značné míry vyvážit.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neuvěřitelně živelné a upřímné vyprávění, které v sobě nezapře inspiraci klasickým českým humorem ve stylu Bohumila Hrabala či Miloslava Švandrlíka. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy, zkrácení souvětí a lepší strukturování děje, tvůj přirozený cit pro absurdní komiku je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar bavit lidi a vyprávět historky tak, že si je čtenář dokáže živě představit.