„Janka bude udržovat oheň a mi zajdeme pro zbytek“. Ještě dodal a smutně si vyslechl pokyn, že je nutno dojít pro zbytek nákladu, neb ho budeme časně zítra potřebovat. Odcházíme, Jana neprotestuje a my se vydáváme strastiplnou cestu tváříce se před ní, že z toho moc velkou radost nemáme a moc se netěšíme.
Ale těšili se a jak! Bylo však nutné zachovat klid, rozvahu a tvářit se nenápadně, ustaraně z cesty ve sněhu, mrazu a nepohodě jež nás čekala, a to hlavně kvůli Janičce vše podstupujeme bez výmluv a případného reptání.
Míro, přece se nemusíme hned vrátit, cesta je dlouhá, náročná a strastiplná, stavíme se někde, kde doplníme teplo našich vychladlých těl.
Jasně, odpověděl, nemůžeme vše uspěchat, je třeba tě zasvětit do kouzla démonu alkoholu, musíme se někde osvěžit, aby nedošlo k újmě na našich unavených tělesných schránkách a Jana bude jen ráda, že má na sebe dost času a může si dostatečně odpočinout bez naší přítomnosti, která by ji mohla jen rušit. Děláme to vlastně jen a jen k vůli ní. Vzájemně jsme se ubezpečili, že vše podnikáme jen pro její dobro, protože ji máme opravdu rádi a chceme, aby ji bylo opravdu dobře a chudinka nestrádala. Byl jsem nadšen a pln očekávání jaké nás čeká dobrodružství.
Devětsil byl otevřený a dost to tam žilo. Našli jsme si volné místo mezi krbem a jukeboxem kde bylo útulně a teplo. „Dáme pivo nebo víno?“ pravil Míra a bez jakékoliv odpovědi samostatně objednal u procházejícího číšníka oboje se slovy „musíme hochovi šetřit kroky, má tu plno a nejsme sami“.
Ještě jsem víno nepil odpověděl jsem, moc v šestnácti nepiji, doposud jen střídmě pivo a kořalku vůbec. Málo kde mi někdo pití prodá, ještě, že jsem tady s tebou dodal jsem a sklenku naráz vypil ani se neoklepal.
Jak se ukázalo měl jsem přirozený talent a i lidé, kteří seděli u okolních stolů musili uznat, že mi pití pod odborným dozorem mého učitele opravdu šlo. Nemusel se za mne vůbec stydět a ani tempo s jakým se jal objednávat mi nenahánělo strach, neboť jsem, jak se ukázalo, tak úplně netušil, do čeho jdu a on jako pedagog také pochybil na plné čáře, neb se mu vlastní konzumace nepatrně vymkla z rukou.
Trochu zvolni, pravil strýc a dolil mi do plna což mne povzbudilo, opět jsem sklenici vysál až do dna, okamžitě jsem ji měl zase plnou a jako správný a učenlivý žák svého mistra jsem neváhal s její likvidací.
Po desáté hodině a dvou lahví vína jsem sotva seděl, natož abych se mohl pohybovat bez potíží po dvou.
Bohužel mi začali při chůzi vadit hosté, kteří seděli okolo u stolů a také se snažili konzumovat vše, co jim bylo doneseno v čím dál tím kratších intervalech s přibývajícím posunem času k zavírací době.
Číšníci totiž pochopili, to jistě z minulých zkušeností, že čím dříve má host dost, tím dříve se ho zbaví a mohou se těšit většímu spropitnému, nebo i takové možnosti, že host zaplatí několikrát, a to vždy kdy se probudí na stole a zvolají platit!
Dalo mi velké úsilí vždy se dopotácel na záchod a jen zázrakem se nestalo, že jsem vždy dorazil včas, což by se mi vzhledem k tomu, že venku podstatně přituhlo nevyplatilo,
Hlasité předčítání