Jak to jen dopadne, pomyslil jsem si v dalším okamžiku. A když mi bylo šestnáct, podvolil jsem se a možná i pro to.
Na Janu jsme si ani nevzdechli a při ujištění od jednoho kamaráda, že u něho můžeme přespat jsme ztratili zábrany, čímž opadla obava ze zpáteční cesty u nás obou a jakémukoli dalšímu požití alkoholu v jakékoli podobě jsem se přestal bránit.
Byla to pohoda, na noclehárnu, kde složíme hlavu jsme viděli z okna putyky, ve které nám bylo tak dobře. Alespoň mě, neboť Míru jsem už dlouho nezahlédl a sám se sebou jsem už měl co dělat.
V sedě na pohovce u okna v šeru lokálu jsem omámen alkoholem a v příjemném přítmí zamhouřil oči a světe div se probudil mně plíživý pocit jakéhosi pohybu v místech mého poklopce ze kterého mi, jak jsem si vzápětí okamžitě všiml koukala neznámá ruka,
jak slonovi chobot se plíživě vinula mezi otevřeným zipem kalhot, povoleným opaskem a přímo do prostoru kde se nacházel můj nástroj rozkoše ještě nepoužitým nikým jiným, než mnou.
Byla to zúčastněná mladá slečna, která se mně ujala ve spánku a pokoušela se k mému úžasu cosi objevit u mne v již popsaných prostorech.
Vzápětí hned jak jsem pochopil, co hledá a zcela jsem procitl, došlo k výraznému zvětšení toho, co svírala v ruce a hned bylo vidět na jejím významném pohledu, že je spokojenější s výsledkem své snahy daleko více než doposud.
K mému úžasu mi rychlým pohybem stáhla kalhoty o kus níže aby mohla lépe dokončit svou misi a mou volnou ruku si bez okolků vložila pod sukni na velice horké vlhké místo, kde jsem byl zcela poprvé a značně zaskočen situací, neboť jsem netušil, co mám dělat a pouze jsem se domníval snad správně, že bylo zcela jasné o co asi zřejmě jde.
Byl jsem rozhozen touto první zkušeností s dotekem mé ruky a neznaje co dělat jsem ji vsunul dva prsty co nejhlouběji, poté jsem použil palec.
„Co děláš ty nešiko, nevíš jak na to?“ zašeptala mi do ucha a nevtíravým pohybem pokračovala v dráždění mého vypjatého mužství.
„Musíš pomalinku a něžně přejíždět přes moji vlhkou škvírku až nahoru, poznáš z mé reakce, že není již dále potřeba tak činit, neboj a uč se“ dodala, přimhouřila oči a užívala si plodů své rady kterou mi právě poskytla.
Maličko se mi zdálo, že ona zkušená dívka, které mohlo být tak maximálně okolo dvaceti let po chvilce hluboce vzdychla a pevněji mne uchopila v místech svého již delšího sevření které naštěstí doposud polevilo, neboť se soustředila na své ukojení, které jsem ji, jak se po chvíli ukázalo poskytl.
Bylo velké štěstí, že v místech, kde jsme se ocitli bylo opravdu značně šero.
Styděl jsem se, ale naštěstí nebylo vidět na krok, tak se ztratilo to, co se stalo po jejím stisku po rozkoši, kterou u mne samozřejmě dosáhla.
Polila mne horkost, to i přes moji značnou opilost která se mně zmocnila v tomto ne příliš vstřícném prostředí k abstinenci jakéhokoli druhu.
K neskrývané radosti dívky, kterou jsem právě uspokojil a ani nevím, jak najednou ještě více ztuhnulo moje mladé mužství doposud jemně hýčkaný její evidentně zkušenou rukou.
Měl jsem zkušenost pouze s vlastní technikou, kterou jsem používal samostatně v rámci tréninku na podobnou situaci, kterou jsem si v budoucnu přál a očekával ji, dnes jsem byl ale zaskočen a velice příjemně, ani jsem netušil, jak příjemné to může být.

Nápad – ★★★☆☆
Tvůj text staví na klasickém a velmi oblíbeném českém motivu tragikomických historek, dospívání a vesnických či hospodských absurdit. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě nesmírně zábavné a mají obrovský potenciál čtenáře pobavit. Chybí tu však pevnější dějová kostra, text působí spíše jako slepenec tří různých vyprávění (hory, ples, kutilství), které by si možná zasloužily rozdělit do samostatných povídek.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně tvou silnou stránkou, dokážeš skvěle zachytit mrazivou horskou fujavici, zakouřené přítmí hospody i bujaré veselí maškarního plesu. Čtenář má pocit, jako by seděl u piva přímo s hlavními hrdiny a poslouchal jejich neuvěřitelné zážitky. Emoce postav, od zoufalství Jany až po opileckou euforii, působí velmi autenticky a živě.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a tvůj styl vyprávění má neskutečný spád, který čtenáře nutí číst dál. Největší překážkou ve čtivosti jsou ale extrémně dlouhá, až krkolomná souvětí, ve kterých se čtenář občas ztrácí, a text by potřeboval provzdušnit kratšími větami. Objevují se zde pravopisné chyby a chybějící čárky, ale tvůj vypravěčský talent a energie textu tyto technické nedostatky dokážou do značné míry vyvážit.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o neuvěřitelně živelné a upřímné vyprávění, které v sobě nezapře inspiraci klasickým českým humorem ve stylu Bohumila Hrabala či Miloslava Švandrlíka. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy, zkrácení souvětí a lepší strukturování děje, tvůj přirozený cit pro absurdní komiku je obdivuhodný. Určitě v psaní pokračuj, máš dar bavit lidi a vyprávět historky tak, že si je čtenář dokáže živě představit.