Poezie

Nemoc naší doby

Autor: OF Kitsune

V labyrintu slov vzdávám hold básníkům,
snad nezaniknou v kulminaci času.
Přestaňme dávat významy otazníkům,
když osud se houpe na šedivém vlasu.
Jsme jak sochy z mramoru, jako loutky bez výrazu,
múzy se vytrácí. Jak zvrátit tuhle nákazu?
Houpe se koráb v bouři, když hledá rovnováhu,
Jen umělci a snílci mají lék na naši nemoc v dosahu.
Jenže i oni se vytrácí jako ty múzy zrádné,
nákaza je dostihla v ten nejhorší čas,
pozor dej, blíží se pohroma v nás,
těžko se vznáší, když pugét našich snů vadne…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

OF Kitsune

Vždy je čas na čaj...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
Nemíním se nijak přít, jen maniakální jsem, když věřím si, věřím v ně věřím v nás a...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Zase se rozdrolím na malý kousky. Nikoho k tomu nepotřebuji. Exuperyho vize se naplnily. Orwell je na ...
Bolí to a bude víc, lepší už to nebude. Vymačkáváš vzduch z mých plic. Proč to děláš, osud...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
kráčím opilej ulicí - dnes budu spát jak v hrobě - mám totiž slušnou opici a dobrou noc...
Jsem jak ten smutný rytíř Don Quijote, Don de La Mancha Směšný a politováníhodný visící na ...
Ráno ve vlaku, každý přemýšlí. I ve snu. Krajina ubíhá netečně, A člověk zamyšlen, pono...
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
Čekání na múzu   Nejsem hloupý, jen nerozumím záhadám. Nejsem král a jen si tak připad...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Objevuješ se vždy, když za oknem padaj kapky - přicházíš znenadání, nezvaná, věčná S obliče...
Vyprosil jsem si od denního pána oblohy noc která obrátila mne naruby shrbený te...
Vidím ruce zkoumající mé křivky.  Slyším mojí vášeň pronikat ven. Cítím tvůj jazyk  ...
Proužek světla v tmavém lese, kde se ozvěna za hlasem nese. Tam jest místo mezi stromy, kde pást...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Až za úsvitů v údolí, kde si smutek dovolí, tiskne ve své dlani měkce dva malinké lesklé sk...
Stejně jako prázdné lahvi už nechybí tvé rty tak lhostejně leží na zemi kusy zmuchlaného pa...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
Oxymorón budoucnosti Čas letí jako vzduch, ani se neohřeje a už je pryč. Lidé se pořád za něč...
Přišel ke mně anděl, měl křídla trochu zlámaná. Možná pomoci mi chtěl, i když sám pomoc p...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
Stěny kolem nás jsou jako z papíru alespoň mám pořád na co psát čmárám -...
0