V labyrintu slov vzdávám hold básníkům,
snad nezaniknou v kulminaci času.
Přestaňme dávat významy otazníkům,
když osud se houpe na šedivém vlasu.
Jsme jak sochy z mramoru, jako loutky bez výrazu,
múzy se vytrácí. Jak zvrátit tuhle nákazu?
Houpe se koráb v bouři, když hledá rovnováhu,
Jen umělci a snílci mají lék na naši nemoc v dosahu.
Jenže i oni se vytrácí jako ty múzy zrádné,
nákaza je dostihla v ten nejhorší čas,
pozor dej, blíží se pohroma v nás,
těžko se vznáší, když pugét našich snů vadne…
Nemoc naší doby
Číst nahlas