Zarazil se a pohlédl na svou ruku. Plastový kelímek zmizel. Místo něj držel v dlani drobnou, dokonale vyřezávanou dřevěnou sošku ptakopyska. Zobák ptakopyska byl mírně vlhký a voněl po pražené arabice.
„Kláro?“ řekl Chládek pomalu, snaže se udržet tón hlasu v mezích vědecké objektivity. „Myslím, že máme problém s lokální kauzalitou.“
„Cože? Evžene, data jsou perfektní. Běží to na sto procent. Co se tam dole děje?“
Chládek upustil ptakopyska. Zvířátko nedopadlo na zem. Zastavilo se zhruba metr nad betonovou podlahou a začalo pomalu obíhat kolem Chládkových nohou po eliptické oběžné dráze, přesně v souladu s Keplerovými zákony.
Vesmír, jak si Chládek v tu chvíli s mrazením v zádech uvědomil, byl nesmírně pedantský účetní. Pokud v něm existoval zákon zachování energie a hmoty, musel v něm zákonitě existovat i zákon zachování pravděpodobnosti. Příroda nesnášela vakuum. A stroj, který právě zapnuli, fungoval jako gigantická vývěva na jistotu. Generoval tolik dokonalé, abstraktní náhody v datovém prostoru, že aby se vyrovnal kosmický účet, začalo okolní fyzikální prostředí kompenzovat tuto anomálii produkcí absolutně nepravděpodobných jevů.
Kryt třicetimetrové trubice začal světélkovat jemným, perleťovým svitem. Vzduch v hale zhoustl a získal konzistenci vlažného pudinku.
„Vypněte to, Kláro! Okamžitě to vypněte!“ křikl Chládek a brodil se ztuhlým vzduchem směrem k nouzovému schodišti. Zářivky pod stropem zablikaly a jejich světlo se rozložilo do duhového spektra, z něhož se začaly formovat drobné, levitující geometrické útvary připomínající Platónská tělesa.
„Nemůžu!“ ozval se Klářin zoufalý hlas. „Ovládací panel zmizel! Respektive… nezmizel, ale přeměnil se na funkční repliku barokního cembala! Když stisknu klávesu ‘Esc’, zahraje to akord G-dur a na monitoru vyskočí sonet od Petrarky!“
Chládek dorazil ke dveřím kontrolní místnosti a vtrhl dovnitř. Klára stála s rukama zdviženýma nad klaviaturou z mahagonového dřeva, která plynule vyrůstala z jejich superpočítače. Na obrazovce, která nyní vypadala jako pergamen, se rychlostí blesku scrolovaly nekonečné sloupce dokonale náhodných čísel. S každým dalším megabytem vygenerovaného chaosu se realita v laboratoři hroutila hlouběji do surrealismu.
V rohu místnosti se hasicí přístroj s tichým mlasknutím proměnil v živého, velmi zmateného tučňáka patagonského. Tučňák na ně pohlédl, zaklapal zobákem a vykálel na podlahu hrst sněhových vloček.
„Tohle je konec epistemologie, jak ji známe,“ hlesl Chládek a fascinovaně sledoval, jak se jeho levá bota mění v bochník žitného chleba. „Vytvořili jsme entropický gradient. Ta mašina vysává veškerou předvídatelnost z našeho časoprostoru. Pokud se to dostane na povrch, Curych se do hodiny změní v obraz od Salvadora Dalího. Burza začne obchodovat s abstraktními koncepty místo franků a tramvaje budou jezdit na nostalgii.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad, že vesmír kompenzuje absolutní matematickou náhodu fyzikální absurditou, je naprosto brilantní a vysoce originální. Text má skvělý nádech humorné sci-fi ve stylu Douglase Adamse, kde se tvrdá věda potkává se surrealismem. Rozuzlení pomocí byrokratické směrnice jakožto zbraně ‘čisté předvídatelnosti’ je neuvěřitelně vtipné a chytře uzavírá celou pointu.
Atmosféra – ★★★★★
Přechod ze sterilního a vážného vědeckého prostředí do naprostého surrealistického chaosu je zvládnutý mistrovsky. Čtenář je snadno vtažen do děje a gradující absurdita (od dřevěného ptakopyska po tučňáka a cembalo) vyvolává upřímné pobavení. Skvěle se ti podařilo udržet vážný tón vypravěče i při popisu naprostých nesmyslů, což fantasticky umocňuje komediální vyznění.
Provedení – ★★★★☆
Text je nesmírně čtivý, má svižné tempo a tvá slovní zásoba je bohatá a přesná. Dialogy působí přirozeně a dynamicky posouvají děj kupředu bez zbytečného vysvětlování. Pro ještě větší dokonalost si dej pozor na občasná stylistická klišé (např. ‘hrobové ticho’) a mohl bys ještě více rozvinout smyslové vjemy těsně před zhroucením reality, ale celkově jde o řemeslně výborně zvládnutou práci.
Celkové hodnocení:
Jedná se o výjimečně zábavnou a chytrou povídku, která bere reálný vědecký základ a přetváří ho ve fantastickou sci-fi komedii. Máš jasný talent pro situační humor, gradaci a nápadité vyprávění. Rozhodně v psaní pokračuj, protože texty s takovou mírou vtipu, dobrou strukturou a lehkostí se čtou samy a jsou velkým příslibem do budoucna!