Sebevražedná neděle
Děvence se v hlavě naskytla možnost volby mezi dvěma zásadními myšlenkami… Lékárnická skříňka visící na stěně, obsah z ní volá: Vem si mě! A polkni! Když neskonáš, mysl a oblázek duše tvé se zvolní… Vždyť svoboda těla přec tak hezky voní.
Modleme se…!
Otče náš,
smiluj se nad námi a pomoz nám:
Ať se již nikdy nedostaneme do područí hříchu,
ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem
a s nadějí očekáváme příchod našeho Spasitele,
Ježíše Krista.
Dílo bylo dokonáno, na těle nic rozpoznáno…
O dva roky později na střední škole
Bylo půl jedné odpoledne a do třídy vstoupila profesorka angličtiny. Povídá: Rozmyslete si dobře, než nějaké zvíře nebo člověka odsoudíte k smrti. Moje dcera měla rybu a ta neplavala. Tak ji chtěla spláchnout do záchodu v domnění, že ryby mají nějaké zábrany. To byl ale omyl, ona žádné neměla. Když už nám to bylo podezřelé, zavolali jsme doktora. Ten nám oznámil, že byla celou tu dobu těžce nemocná. Proto dávejte dobrý pozor, jestli ryby kolem Vás nemají vypoulené oči. A naše ryba… dostala prášek.
Celá třída se vesele bavila a nikdo z nich neposlouchal…
Nápad – ★★★★☆
Námět psychologického rozkladu, pocitu viny a skryté šikany je velmi silný a ambiciózní. Líbí se mi, jak text balancuje na hranici reality a halucinace, což dává příběhu až surreálný nádech. Vložení biblických motivů a filozofických úvah je zajímavý tah, i když by si zasloužil hlubší provázanost s hlavním dějem. Celkově jde o velmi originální sondu do zmatené dospívající mysli.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou textu – je temná, tísnivá a plná paranoie. Skvěle se ti daří přenést na čtenáře zmatek a úzkost, kterou hlavní hrdinka prožívá, ať už jde o podivné vize ve fastfoodu nebo ve vlaku. Emoce působí velmi syrově a autenticky, díky čemuž text i přes svou fragmentárnost dokáže čtenáře pohltit.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je hodně experimentální a roztříštěná, což bohužel občas snižuje celkovou čtivost a plynulost. Nejvíce matoucí je neustálé střídání jmen hlavní hrdinky (Tereza, Aurora, Démetra, Solmeona atd.), což čtenáře vytrhává z děje a zbytečně ztěžuje orientaci. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem) a překlepy, ale to se dá snadno vyřešit korekturou; primárně doporučuji sjednotit formu a zapracovat na plynulejších přechodech mezi scénami.
Celkové hodnocení:
Tvé dílo je nesmírně zajímavým experimentem, který se nebojí otevírat těžká témata jako je šikana, vina a psychické problémy. Text působí jako horečnatý sen, což je fascinující, ale pro běžného čtenáře to může být bez pevnější struktury těžko uchopitelné. Máš obrovskou fantazii a cit pro budování tísnivé nálady, jen je potřeba tuto divokou energii trochu více zkrotit a usměrnit. Určitě v psaní pokračuj, máš osobitý hlas, který stojí za to dále rozvíjet!