KAPITOLA 26
Trhla sebou směrem ke dveřím, než však vůbec udělala dva kroky, vrazila do překážky, v podobě jeho ruky, kterou zapříčil o stěnu.
Rychle se otočila na druhou stranu, ale stalo se to samé. V zoufalství se tedy otočila čelem k němu, což nemohlo vést k ničemu jinému, než ke srážce s jeho hrudí. Nezbývala ji tedy jiná možnost, než se zády přitisknout ke stěně.
Kdy se k ní dostal tak blízko?
‘D-Deinare..’ začala, ale nedostala se ke slovu.
Pohledem těkla ke dveřím, ale nebyly tam. Co to u démona…?
‘Vážně sis myslela, že mi znovu utečeš?’ přiblížil se k ní natolik, že se jejich hrudníky téměř dotýkaly a nohou se vklínil mezi ty její, což jí v těle vyvolalo zvláštní, hřejivý pocit.
‘Znovu už ne, Aiso. Ani vlevo, ani vpravo, ani mezi nohami a už vůbec nenechám nikoho, aby ti znovu pomohl. Máš vůbec tušení, jak dlouho už mi unikáš?’ zavrčel jí tiše do ucha.
Polilo jí horko i zima zároveň, když si vzpomněla na všechny chvíle, kdy se od něj vzdálila. Teď to jeho vězení dávalo smysl. Nasbíral všechny potřebné informace a teď je použil proti ní. Neměla jak utéct.
‘Deinare, já… vysvě..’ než dokončila myšlenku, spojil hladově rty s těmi jejími.
Její srdce se znovu rozbušilo, jenže tentokrát to nebyl strach.
Nechápala to, copak nebyl naštvaný? Jakoby se znovu ocitla v tom lese. Polilo ji horko.
‘C-co chceš.. udělat?’ vydechla rozechvěle, když se jejich rty oddálily.
‘Tebe, Aiso. Chci tebe.’ v očích mu zasvítilo, když ji přitiskl celou vahou na stěnu a začal ji líbat.
Srdce jí splašeně bušilo. Jak to myslel? Reflexivně položila ruku na jeho hruď, když se přiblížil, ale touha a chtíč, si prosadily svoje, jako tehdy v tom lese. Nedokázala ho od sebe odstrčit, takže jen pevně sevřela jeho košili do své ruky a nechala veškeré své obavy rozplynout v jejich vzájemné blízkosti.
V té chvíli ji jednou rukou začal klouzat po boku, nejprve jen po jejím oblečení, ale pak vklouzl i pod triko.
Každý jeho dotek na její holé kůži na ni působil jako malý výboj elektřiny, který jen prohluboval její touhu po něm.
Na chvíli se oddálil, aby ji mohl rukami vyjet od boků až k ňadrům, která drze stiskl v dlaních, což ji donutilo zasténat. Následně sjel s rukami opět níž, přes zadek, až na stehna, za která ji popadl a bez varování vyzvedl do vzduchu.
Polekaně vyjekla, když ztratila půdu pod nohama a instinktivně se přitiskla blíž k němu, dokud na svých zádech opět neucítila chladivou zeď.
Vyzvedl ji o něco výš, jen proto, aby ji po zdi opatrně spustil do zhruba stejné výšky, jako byl on, čímž podle přichytil její tričko o stěnu a to se zrádně vyhrnulo nahoru.
Nemohla se rozhodnout, zda ji to víc fascinovalo nebo vzrušovalo.
Teprve až byl plně spokojený, tak ji uvěznil ve vzduchu mezi zdí a svým tělem. Nezbývalo ji tedy nic jiného, než mít nohy kolem jeho pasu. Bylo to příjemné.
Ukradl ji poslední polibek, než se velmi pomalu, přesunul ústy na její krk a klíční kost.
Tlumeně zasténala a nepatrně se na stěně prohla vůči němu. Rukami spočinula na jeho ramenou a prsty mu začala přejíždět po svalech na zádech.
Zavrčel nazpět a volnou rukou ji přejel přes rozpálené břicho, až k jejím ňadrům, kde z nich jediným pohybem uvolnil podprsenku. To bližší pak chytil do ruky a znovu jej zmáčkl, než si prsty začal hrát s její bradavkou. Nejprve po ní jen velmi zlehka přejížděl, za což mu vjela jednou rukou až do vlasů a znovu tiše zasténala. Jak však začínala být rozdrážděná, uchopil bradavku mezi prsty a stiskl ji ve stejnou chvíli, kdy jazykem začal dráždit tu druhou.
Znovu zasténala, teď už mnohem hlasitěji a druhou rukou mu sevřela rameno. Zároveň se na zdi zaklonila dozadu, což ji paradoxně jen posunulo blíže k němu. Tělem jí projela vlna horka, kterou se marně snažila zklidnit hlubokým dýcháním.
Chvíli si s ní takto pohrával, což jen čím dál víc posilovalo její horkost a tlak, který se mezi jejich těly tvořil.
Když už si myslela, že nemůže být víc vzrušenější, znovu ji chytil do náruče a bez potíží přenesl ke kamenné desce uprostřed místnosti.
Posadil ji na okraj a sundal z ní dolů její tašku. Znovu ji začal líbat a s tím ji položil na záda.
Následně ji jednou rukou chytil ruce za hlavou a oddálil se od ní, zatímco tou druhou dosáhl lemu jejích kalhot. Jelikož ležela prohnutá na zádech, vytvořila se mezi kalhoty a jejím tělem mezera, kterou teď zneužil a bez obtíží vklouzl dovnitř. Nezastavil se, dokud jeho ruka nedorazila až k jejímu citlivému místu, které začal jemně masírovat.
Hlasitě zasténala a prohla se, jakoby chtěla uniknout, ale neměla kam. Držel ji pevně, takže se pod ním mohla jen bezmocně zmítat rozkoší, podle toho, jak rychle se rozhodl ji dráždit.
Netušila jak dlouho to mohlo trvat, než jí dal čas na vydechnutí, během kterého ji zbavil kalhot úplně.
Nebránila se, vlastně mu i sama pomohla, když se nadzvedla.
Znovu ji chytil a políbil, přičemž tou druhou rukou vklouznul prstem rovnou dovnitř, tak jako posledně.
Vzepjala se a slastí vykřikla. Cítila jak pod jeho doteky teče. Bylo to ještě lepší než posledně, protože se v ní začal rovnou pomalu pohybovat. Každý jeho pohyb uvnitř ní vyvolal tiché zasténání.
Ve chvíli, kdy do ní vklouznul i druhým prstem, se její sténání prohloubilo a zesílilo. Nedokázala si představit, že by to mohlo být ještě lepší.
Hluboko uvnitř cítila horko, které se s každým jeho pohybem v ní, dralo napovrch, aby mohlo zachvátit celé její tělo.
Než se jí však stihlo zmocnit, vyklouzl z ní. Nešťastně zakňučela, jelikož horko v ní začalo ztrácet na síle. Zazmítala sebou, aby se dostala k němu, ale držel ji pevně.
‘Nemysli si, že je to všechno, maličká. Nepřestanu, dokud tě ten oheň uvnitř celou nepohltí.’ přejel jí prsty po břiše od spoda nahoru, kde jemně přejel po jejím ňadru a teprve až pak ji pustil.
Znovu zasténala a slastí se zachvěla. Jeho hlas v ní vyvolal zvláštní pocit, který nedokázala identifikovat.
Koutkem oka zahlédla, že i on si sundal kalhoty. Měla dojem, že by tou situací měla být znepokojená, ale mysl měla tak zastřenou, že naopak chtěla víc.
Potáhl ji za boky kousek k sobě a vzápětí ucítila jeho úd tam, kde ještě před chvílí byly jeho prsty.
Tiše zakňučela, když pomalu vklouznul dovnitř. Přece jen byl větší než jeho prsty a ona na něco takového nebyla zvyklá.
Pomalými přírazy se posouval hlouběji, až dokud nenarazil na překážku, kde se na chvíli zastavil. Vyhledal její pohled a zlehka ji pohladil po tváři.
‘Teď to možná trochu zabolí, ale pak už to bude jen lepší.’ vydechl tiše.
Mlčky přikývla. Věřila mu. Což bylo fascinující, protože k tomu neměla jediný důvod. Ale nějak podvědomě věděla, že může. Že ji neublíží.
Kousek se z ní vysunul, jen proto, aby následně prudce přirazil, čímž překážku jednou provždy odstranil.
Bolestí krátce vykřikla a škubla sebou.
V tu chvíli si jeho rty opět našly ty její. Přitiskla se k němu, jednou rukou mu vklouzla do vlasů a tou druhou na záda. Nebyla v tom jen touha po jeho blízkosti, ale také naléhavost. Chtěla, aby s ní zůstal a pomohl jí s čímkoliv, co bude následovat. A on zůstal.
Pomohl ji na bolest zapomenout tak dokonale, že ji téměř přehlédla, když se v ní znovu začal pomalu pohybovat, dokud nebyl až na samém konci, což uvnitř ní vyvolalo nový, příjemný pocit.
Zasténala a prohla se v zádech, čímž mu nejen unikla z polibků, ale zároveň se dostala do mnohem lepší polohy.
Tiše zavrčel a políbil ji na krk, zatímco se v ní pomalu pohyboval. Jakmile si na něj však zvykla a její steny se prohloubily, opět se oddálil a zvolna své pohyby zrychlil.
Začala sténat pravidelněji a mnohem hlasitěji.
Rukou z jeho vlasů vyklouzla a sevřela kamennou desku pod ní. S každým jeho přírazem to bylo lepší a lepší. Žár uvnitř ní znovu nabral na intenzitě a ona v tu chvíli nechápala, jak dokázala bez něčeho takového existovat. Jak dokázala existovat bez něj.
Zvlášť, když ve svém objetí slyšela sténat a vrčet i jeho.
Po chvilce své tempo opět zpomalil, což u ní vyvolalo nesouhlasné zakňučení.
‘N-ne, prosím. Ještě.’ dostala ze sebe, když ho křečovitě sevřela rukou na jeho zádech.
‘Chceš víc?’ měla dojem, že byl překvapený, ale v tomto stavu si byla jistá jen tím, že se mu v očích promítlo něco dravého.
Přejel ji rukami od boků po stehna a zase zpět, kde ji chytil za zadek a zprudka do ní přirazil. Slastí vykřikla a svět před ní se zúžil jen na něj.
Jako odpověď mu to však stačilo, když v přírazech začal vytrvale pokračovat.
S každým jeho přírazem hlasitě zasténala a zatnula ruku do jeho paže. Výš už nedosáhla.
Netrvalo dlouho a nahromaděná sopka horka uvnitř ní vybuchla do celého jejího těla. S výkřikem se prohnula a zatnula nehty do kamene, když se jejich tekutiny smíchaly.
Ve svalech jí příjemně škubalo a tělo zaplavila vlna příjemného, neznámého pocitu.
Dlouho nad tím však nepřemýšlela, když se znovu sklonil k ní a dlouze ji políbil. Nějakou chvíli tak setrvali, než se jejich, nebo alespoň její, splašené srdce utišilo. Chvějící se rukou mu přejela po zádech a znovu ji nechala sklouznout zpět, když se z ní opatrně vytáhl. Tlumeně zasténala, když ji opustil.
Mlčky sledovala, jak si oblékl kalhoty zpět a rozhodla se ho napodobit.
Když se oddálil, sklouzla z kamene na zem, oblékla se a upravila.
Ještě stále se chvěla, proto se rozhodla si na kámen sednout.
Vyhledala ho očima a srdce jí téměř zamrzlo, když si přes sebe přehodil plášť a rozešel se směrem ke dveřím.
‘Půjdeš pryč?’ zeptala se tiše.
Nechtěla aby šel zase pryč, ne.. teď.
‘Neměl bych?’ otočil se směrem k ní.
Z jeho výrazu nedokázala nic vyčíst. Jak jinak. Proč by měl vůbec zůstávat? Protože jí řekl, že ji má rád? A kolik žen měl rád před ní? Proč si furt myslela, že se něco mezi nimi změnilo?
Uzavřená ve svých myšlenkách nezaznamenala, jak ji po tváři stekla první slza, ani jak na ni mluvil.
‘Aiso?’ hlas se ozval blíž, než by čekala, takže vzhlédla.
Nestál od ní ani dvacet centimetrů. Z jeho blízkosti ji najednou bylo úzko. Zavrtěla hlavou a objala se rukama.
‘Tohle… to je jen další z tvých her, že? Kolik mi toho ještě můžeš vzít? Jak moc ještě musím trpět, než budeš šťastný? Protože já už nemůžu. Myslela jsem.. že to zvládnu ale.. nemůžu. Ne, po tom polibku. Ne, po… tomhle. Prostě to.. skonči. Prosím.’ nesnášela se.
Nesnášela se za to, že před ním vypadala slabá. Nesnášela se za to, že si jej k sobě pustila příliš blízko. Nesnášela se za to, že tomu nezabránila.
‘Aiso, podívej se na mě.’ jeho hlas byl přímý, ale ne výhružný.
Jenže ho taky nemohla poslechnout, protože měla strach z toho, co uvidí.
Chytl ji proto za bradu a lehce ji zvedl, čímž ji donutil podívat se mu přímo do očí. Měla dojem, jakoby tam spatřila starost, ale zřejmě to bylo jen její vnitřní přání.
‘Chceš, abych odešel?’ zopakoval otázku, kterou prve neslyšela.
Bojovala s odpovědí, nechtěla, aby věděl cokoliv dalšího, ale jeho pohled ji od toho rozhodnutí držel zpátky.
‘Ne.’ hlesla tiše, zatímco ji slzy rozmazaly výhled.
‘Spokojený? Řekla jsem to. Vyhrál jsi. Nechci, abys šel pryč. Chci, abys tu se mnou zůstal, protože mi na tom záleží. Protože mi záleží na tobě. Nechci být zas.. zas..’
..sama. dokončila v duchu, protože to nedokázala vyslovit nahlas.
‘Pak tu s tebou zůstanu.’ setřel jí z tváře slzy, které jí zrádně sklouzly.
Zamrkala nejen překvapením, ale i proto, aby zahnala další.
‘Proč?’ zeptala se tiše.
‘Neříkal jsem to? Mám tě rád. Nebo sis opravdu myslela, že opustím něco tak nádherného?’ řekl to, jako by to bylo víc než jasné, ale ona byla jen víc zmatená.
‘Je kolem tebe spousta.. jiných. Takže proč bych něčemu z toho vůbec měla věřit? Nikdy jsi… nedal nějak najevo, že bych pro tebe byla jakkoliv dobrá. Jen si přišel, vrčel na mě, urážel mě a ještě si mi během toho stihl utáhnout smyčku kolem krku.’ těkala pohledem z šedého oka do modrého.
‘A kdy jsem tě urazil naposledy, Aiso?’ naklonil hlavu ke straně.
‘Vždyť si to řekl právě..’ zarazila se.
Neřekl jí štěně. Zamračila se a snažila se vzpomenout si, jak dlouho už jí tak neřekl.
Pokud se nemýlila, naposledy jí řekl štěně, před tím, než na něj vyjela po té věci s deníkem. Ale od té doby ji oslovoval normálně.
To jsem vám až tak odporná? Ne. Ta scéna se jí v hlavě vynořila z ničeho nic.
Takže jí to vlastně řekl už tehdy? Byla tehdy hodně naštvaná a zmatená. Možná proto ji to nedošlo. A možná také proto, že mít ji rád byla ta poslední věc, kterou by od něj kdy čekala.
‘Proč jsi mi tak tedy říkal?’ zeptala se zmateně.
Možná, že ji ještě stále chyběla část vzpomínek.
‘Nevěděl jsem, že tě to uráží.’ pokrčil rameny.
‘A co jiného by to mělo dělat, když jsou štěňata neschopná a nepotřebná?’ povytáhla obočí.
‘Štěňata nejsou neschopná, znamenají změnu. Vidí svět jinak, takže nehrají podle pravidel, protože mají na různé situace vlastní, neortodoxní řešení. Vlci jsou oproti tomu.. nudní a stejní, zaběhnutí v pravidlech a tradicích a jakoukoliv změnu neuznávají. To ty nejsi.’ vysvětlil.
Zaraženě na něj koukala. Najednou to dávalo smysl. Z jeho pohledu byla skutečně štěně. Byla tu zřejmě jediná podporná duše, mezi hordou válečníků. A taky byla zřejmě jediná, kdo se dokázal pro ostatní – a hlavně Deinara – roztrhat, jen, aby jim zachránila život.
‘Proč jsi teda šel pryč?’ zmateně si vjela rukou do vlasů.
‘Zrušit kouzlo na dveřích. Tyhle chodby berou příliš mnoho energie, pokud kouzlo prolomíš na dálku.’ pokrčil rameny.
Zmateně na něj koukala. Měla dojem, že je úplně v jiném časoprostoru. Otázka však zněla, zda se jí to líbilo.
‘Vím, že je těžké mi věřit, protože jsem ti nedal důvod, ale můžeš mi věřit, když řeknu, že kdybych věděl, jaké to s tebou bude, tak Zayna rovnou zabiju a utéct tě nenechám. A jak jsem říkal..’ naklonil se blíž k ní, což ji přimělo se lehce zaklonit.
‘.. nepotřebuji tvou odpověď hned, ale teď jsi jen má.’
Z jeho slov a blízkosti se zachvěla. Měla z ničeho nic chuť si znovu zopakovat jejich předchozí sblížení. Zrudla.
‘To je.. trochu kontraproduktivní, ne? Co když mi tvá společnost nebude vyhovovat? Jak můžu být pak tvou?’ zeptala se tiše.
V očích mu zajiskřilo.
‘Můžeš říct rovnou, že nemáš zájem a nechám tě být.’ odhrnul ji z čela uvolněný pramen vlasů.
‘Takže následující čas s tebou bude jako volný vztah?’
Přikývl.
‘Vím, že máš strach, takže ti slíbím jednu věc. Ať už na mě provedeš či neúmyslně způsobíš jakoukoliv z tvých šíleností, prominu ti to. Ale jen napoprvé.’
Překvapilo ji to. Když se nad tím zamyslela, byla to dobrá nabídka, protože stále existovala spousta možností, jak mu mohla nechtěně ublížit a opravdu se bála, že to jednoho dne udělá. A nebo to naopak přežene s něčím jiným. Takhle by se bát nemusela.
Cítila jak v ní povolil zvláštní tlak. Jakoby byla volnější a lehčí. Možná, že za tu utahující se smyčku nakonec nemohl on, ale ona.
‘Dobře. Takže už tě nemohu upálit svými pastmi nebo ti utéct přes jezero, chápu-li to správně.’ potřebovala se ujistit, že to oba vidí stejně.
‘Správně. A ve chvíli, kdy mi znovu utečeš přes jezero, budu stát na jeho druhé straně a postarám se o to, že už to víckrát neuděláš.’ zase se od ní oddálil, takže se mohla znovu posadit rovně.
Opravdu to tak teda fungovalo. Ale, jak mohla opravdu vědět, že jí říkal pravdu? Chtěla tomu věřit. Zoufale chtěla věřit tomu, že to tak mohlo být. Že by to.. mohlo fungovat. Potřebovala jistotu.
Chytla jej za tvář oběma rukama a přitáhla ho k sobě, aby ho dlouze políbila. Nebránil se.
Když se oddálila, naklonil hlavu mírně ke straně a v očích mu zajiskřilo.
‘Já jen.. chtěla jsem vědět, jestli to funguje.’ hlesla provinile.
‘Nefunguje..’ znovu se přiblížil k ní a jí poskočilo srdce.
‘…protože tohle není šílenost, ale nutnost, Aiso. Každopádně, pokoušej mě dál a vezmu si tě znovu i kdybys měla tu desku zničit.’
Cítila jak rudne a teplota uvnitř ní stoupá spolu s tím zrádným pocitem bezpečí.
‘A bylo by to zlé? Proč bych ji ale měla zničit?’ naklonila hlavu ke straně, teď zase ona.
‘Jelikož to bylo poprvé a mohl bych ti během toho ublížit. A to nechci. Už tak bylo těžké se udržet a protože si s tím už začala.’ kývnul hlavou k desce.
Následovala jeho pohled. Před tím si toho nevšimla, ale zanechala na desce celkem hluboké rýhy. Nevěřila by, že by mohla být až tak silná. Cítila jak znovu rudne. Jenže jestli tohle udělala s kamenem, co se stalo s jeho zády? Bolest ho posilovala, proto se skoro neudržel? A co přesně tím vlastně myslel?
‘Já jsem… Ublížila jsem ti? Muselo.. muselo tě to bolet. Podívám se ti na to.’ otočila se zpět k němu a natáhla ruce k jeho rameni, ale zlehka je zachytil ve vzduchu.
Tázavě se na něj podívala.
‘Jsi roztomilá, ale nepotřebuji nic ošetřit, není to nic zlého. Naopak budu rád, když to příště uděláš znovu.’ spustil jí ruce podél těla, než ji pustil.
‘Cože? Proč?’ zmateně na něj koukala, ničemu nerozuměla.
‘Jsem si jistý, že na to přijdeš, Aiso.’ v očích mu znovu zasvítilo to zvláštní světlo.
‘A-ale vždyť.. ten kámen…’ otočila se znovu k rýhám na desce, než však stihla dopovědět, popadl ji a zvedl do náruče.
Polekaně vykřikla, automaticky ho objala kolem krku a zabořila hlavu do jeho krku.
‘Pusť mě dolů, víš, že to nesnáším!’ vyhrkla.
‘Příliš nad tím přemýšlíš..’ naoko ji pustil.
Znovu vyjekla a přivinula se k němu blíž.
‘…a mě se to celkem zamlouvá..’ ušklíbl se, načež ho rukou lehce bacila po hrudi.
‘Démone.’ ulevila si.
