Marmond před obrem skuhral. Ínemak ho odstrčil, vyzvedl mě do náruče a zmizel se mnou na zahájení ohnivé oslavy.
A tentokrát na oslavu přišel i král Silver! V doprovodu svých dvou princezen a věrných plecháčů se usadil na druhou stranu dlouhého stolu. Na dálku pozvedl pohár směrem k obrovi a oba se na sebe i usmáli, jakoby nebyli nepřáteli. Vyhlížela jsem Ohyna. Ale obr si toho všiml a zavrčel na mě:
,, Když tu mám tebe a taky Silvera, tak jsem dal Ohynovi volno, aby ti náhodou nevypadly oči, až po něm budeš zase koukat!”
Ínemak se na mě protivně šklebil a vypil další pohár.
Moran s Normanem, kteří oba seděli nejblíž obra se na to zasmáli, mě to k smíchu vůbec nepřišlo. Norman se obra zeptal:
,,Co, kdy přijede paní Karmína?”
Ale obr zavrčel:,,Tentokrát nepřijede. Mám tu pirátskou kapelu a rudohlavovic doprovod.”
Možná vypadali zklamaně, nebo mě to tak připadalo. Pak Norman kývl na mě a zabručel na obra:
,,Když budeš chtít, odvedu ji k sobě!”
Ínemak se protivně ušklíbl a vyhrkl:,,To nezvládneš, vypadá to, že skončíš dřív opitý pod stolem…!”
Norman vážně řekl:,,Slibuju, že si dám už jen jeden pohár!”
Na to se obr s Moranem rozesmáli a řekli oba:
,,Vsadíme se, že u jednoho nezůstaneš a budeš tu zas vyvádět ty tvoje bláznoviny, než to s tebou sekne pod stůl!”
Norman se zatvářil nechápavě:
,,Jaký bláznoviny?…To nikdy nedělám! To spíš vy dva! Opijete se a budete tu zas řvát smíchy!”
Obr zahučel na Normana:
,,Tak o co? Kdo z nás dřív skončí pod stolem?”
Najednou se tomu smáli všichni a připíjeli si o sto šest, jen poháry cinkaly a přetékaly, až mě to začalo vadit. Říkala jsem si v duchu, jen ať se opijí a já pak můžu utéct a najít Ohyna!
Obr si mě po chvíli přestal všímat. S Moranem se pořád něčemu neskutečně řehnili a Norman usínal u stolu. Tak mě to docela těšilo. Sjela jsem nenápadně od obra pod stůl. Nikdo si toho ani nevšímal. Když jsem se dostala co nejdál od hlavního stolu, až k největšímu ohni, rozhlížela jsem se, tady musí být někde Ohyn! Vždycky tu přeci tancuje! Procházela jsem se prostranstvím, kde hořely různé ohně, u každého jiné příšery, jen Ohyna jsem nikde ani nezahlédla. Zavolala jsem:
,,Ohyné! Kde jsi, příjdi prosím za mnou!”
–Jen chvíli s Ohynem–