Na štěstí tuhle těžkou chvíli přerušili Normanovi psi. Najednou se odněkud vynořili. Začali na nás štěkat. Za chvíli se tu objevila stará pirátka Olda. Samozřejmě, že s její oblíbenou flaškou v ruce. Zahučela na nás:
,,Hej! Vy dva! Jste v pořádku?”
Marmond se uklidnil a vstal ze zemně. Vyzvedl i mě, rychle řekl:
,,Udělalo se jí zle. Ale už je v pohodě! Koukám, že Normanovi psi se našli?”
Pohladil psa, který ho očichával.
Olda zavrčela:,,No jo, našli.”
Pak se Marmond rozhlédl a zeptal se:
,,A kde mají pána?”
Pirátka zachraptěla:
,,Hraje si ve svém hradě na hrdinu!”
Na to se Marmond zasmál.
,,Co tam provádí?”
Pirátka vydechla:
,,Dělá, že je těžce nemocný, ale přitom nechce léčitele ani vidět! Všechny zase seřval, zmlátil…i psi mu utekli!”
Marmond pokýval hlavou.
,,Já ho vyléčím!”
Pírátka nevěřícně zahučela:,,To určitě!”
Mezi tím jsme i se psi dorazili k Normanovu hradu.
U brány stál zmlácený strážník. Sotva se držel na nohou.
Psi proběhli první. Pirátka zavrzala:
,,No nic! Půjdu se vyspat. Jsem moc zvědavá, jak ho vyléčíš, vyřiď Normanovi, že se zítra stavím!”
Mávla a odešla do tmy.
–U Normana–
Marmond mě vedl pod paží k Normanovi. Vypadal nervózně.
Když jsme vstoupili do hodovní síně. U stolu seděl jen starý věštec.
Ke krbu se rozvalili psi.
Věštec vstal od stolu a pozdravili se s Marmondem. Věštec zašeptal:
,,Norman spí. Jestli chcete, tak tu počkejte na něho u stolu. Nebo vás půjdu uložit do hostinských komnat a můžete si s ním promluvit až ráno!”
Marmond kývl, tiše se zeptal:,,Je nemocný?”
Věštec zadržel smích, zeptal se:
,,Potkali jste Oldu?”
Marmond si odfrkl:,,No jo, potkali.”
Věštec nás usadil ke stolu. Pak Marmondovi potichu začal vyprávět, co všechno se tu odehrálo. Byla jsem unavená a zaspala u stolu opřená o Marmonda…
Když jsem se probrala, ležela jsem v posteli v temné komnatě. Posadila jsem se a dívala se do tmy. Zašeptaly u mě Marmondovy stíny.
,,Raději spi, jestli nechceš, aby jsme přivolaly Marmonda.
Zívla jsem a rozespale jim poručila:
,,Tak ho přivolejte!”
Když Marmond přišel, hned se zeptal:
,,Co se stalo?”
Vyhrkla jsem:,, Nechci tu tvoje stíny! Chci jít za tebou ke stolu!”
Marmond se usmál. Sedl si ke mě a naklonil se tak blízko, až mě to vadilo.
Potichu řekl:
,,Raději spi. Zůstanu chvíli s tebou!”
Lehl si ke mě a začal povídat:























