Ráno, ještě než se vzbudili ostatní, zaklepala šlachovitá bledá ruka na vyřezávané dveře s těžkým zdobeným kováním, které vedly do Fargotových komnat. Goron se vrátil. Mluvil s Fargotem tichým naléhavým tónem, jako by je někdo mohl slyšet. Byli tam ale jistojistě sami.
„Můj pane, plán z větší části vyšel.“ šeptem dodal „Tvůj bratr je mrtvý.“
„Jak z větší části? Je Mrtvý nebo ne?“
„Jsem si jistý, že ano. Skřetí past ho zranila, ale nezabila. Vrhli se na něj, ale tvůj rod je zdá se silný. Balur si probojoval cestu z obklíčení. Zabil při tom čtyři skřety. Těžce krvácel a vypadal, že neměl šanci dlouho přežít. Problém je, že v zoufalství utekl do trollího doupěte. Tam se ho skřeti neodvážili následovat. Prý je to obrovská zrůda s tvrdou kůží. Cítí pach kořisti a kdokoli se k němu přiblíží, toho vztekle roztrhá na kusy nebo ubije obrovskými pěstmi, kamením, kmenem stromu, čímkoli, co má po ruce. Náčelník těch bestií, řekl, že mají odplatu, nepřítel je mrtvý a víc dělat nebudou. Pak všichni odtáhli.“
Fargot drtil rukou jílec dýky, se kterou chodil otvírat dveře na zaklepání, hlavně v nočních hodinách. Kulhal rozčileně po místnosti a bojoval se směsicí pocitů.
„Pomsta je tedy dokonaná. Konečně zhebnul. Konečně jsem já ten, kdo to dotáhl dál. Ale i při svojí smrti mě dokáže zkazit plány. Nějak ten klíč musím dostat. Torn má pár trpaslíků, kteří by trolla zabili. Ale žádný z nich by asi klíč nepřinesl mě. Potřebuju někoho odvážného a naivního.“
„Slyšel jsem, že ten náš sirotek zmlátil Nedarda. Něco v něm je. A chybět nikomu nebude…“
„Za pokus to stojí. Snad bude dost opatrný, aby přežil, než nám klíč vynese ven. S trochou štěstí by to vyjít mohlo. A pak, až bude tvůj úkol splněný úplně, dostaneš, na čem jsme se domluvili.“
Hlasité předčítání