O něco později vstoupil do Fargotova skladu těžkou okovanou bránou i Sart. Pořád se ještě divil, jak hladce ho Hydala pustila pryč ze svého opatrovnictví. Nebylo žádné hubování a stěžování a všetečné dotazy, spíš byla ráda, že se zbaví jednoho hladového krku. Dala Sartovi ještě na cestu nové boty a hnědou halenu, co měl dostat s příštím přídělem, a řekla jen, aby si na Fargota a jeho lidi dával pozor a že teď už za sebe zodpovídá sám. Sart za všechno poděkoval, rozloučil se s přáteli ze sirotčince a vyrazil.
Teď stál uvnitř hrubě vytesané dlouhé síně s trámovými podporami a řadou kamenných sloupů ve středu. Skladiště bylo větší, než čekal a také mnohem méně uklizené a uspořádané. Zboží se válelo všude a Sart nevěřil, že by tu někdo věděl, kde co je a v jakém přesně množství. Pár Fargotových mužů procházelo skladištěm a podle nějakého seznamu připravovali na hromadu různé zboží pro obchod. Vypadali trochu bezradně, pořád něco hledali a nadávali u toho. Nebyli oblečeni o moc líp než Sart. Zato vzadu stál plavovlasý trpaslík ve snobském tmavomodrém zdobeném hávu a s těžkým zlatým řetězem na krku. To musel být Fargot. Protivný, zahořklý výraz v jeho tváři napovídal, že ano. Sart za podezřívavých pohledů těch, kdo si ho alespoň ráčili všimnout, došel k němu. “Buďte pozdraven, Pane.” oslovil zdvořile svého budoucího živitele. Fargot cvičeně ze svého výrazu vykouzlil falešně přívětivý úsměv a s vlídným tónem obchodníka stejně zdvořile odpověděl. Jakmile se ale otočil k příchozímu a zjistil, co je to za drbana, zase od přetvářky rychle upustil. “A ty buď u mě vítán, ctěný… no… co chceš?” Sart se rozhodně nadechl: “Rád bych pro Vás pracoval. Nemám doporučení, jsem jen sirotek z dolů, ale vynasnažím se dokázat, že dovedu být spolehlivý a svědomitě pracovat. Jsem zvyklý i na horší práci, když je třeba…” Fargotova zdvižená ruka mladého trpaslíka umlčela. Pak klesla níž a napřáhla se k Sartovi na pozdrav, ten ji pevně a upřímně stiskl, i když Fargotovo stisknutí tak upřímné nebylo. “Vítej ve Fargotově skladišti a přilehlém obchodě, támhle Goron ti řekne, co se od tebe bude chtít. Co můžeš, nesmíš a musíš. A taky to bude on, kdo tě potrestá, pokud by si tvoje prsty chtěly vydělat rychleji, než se sluší. Goron trestat umí.”
Goronova společnost nebyla nejpříjemnější. Byl hrubý, nemluvný, jízlivý a Sart pro něho byl důležitý asi jako hadr na podlahu. Albín ho nechával tahat nejtěžší balíky zboží, protržené prášící pytle a vše co bylo mokré a špinavé. Pochvalu si vysloužil, leda když pod tíhou nákladu klopýtnul a upadl, to Gorona pobavilo. Z jeho rozhovorů s Fargotem, které Sart tajně poslouchal, si odvodil, že je Goronovým záskokem po dobu nějakého důležitého úkolu. Ten den se blížil a Sart se těšil, až jeho dozorce na delší dobu odjede. Nebyl tu moc šťastný a také mu chybělo špehování výcviku stráží, ale vydělával sám na sebe. Horší ovšem bylo, že Fargotovy stavy byly plné, víc lidí ani náhodou platit nehodlal. Mladý sirotek tu byl jen jako Goronův záskok na pár dní. Třeba kdyby měl obchodník plány na nějakou cestu se zbožím, ještě by v jeho službách mohl zůstat. Mohl dostat i část podílu z výnosu takové cesty, i když u Fargota se nedalo počítat s poctivou částkou. Hlavně by to ale znamenalo trochu dobrodružství a cestování po cizích krajích, jak to slyšel v příbězích, a jak o tom vždycky snil.
Hlasité předčítání