Když jsem tuhle úvahu sdělila muži, řekl mi, že je to naprostá blbost, aby kočka ovlivnila to, jak žiju. Já jsem ale věděla své. Věděla jsem, jak se můj život obrátil k lepšímu, když jsem ji našla, a jak šel potom do prdele, když jsem si ji ukradla zpět.
Můj zlomený muž teda po mém naléhání kývnul. Vzali jsme Lili a jeli zpět pod most. Jenomže muž tam už nebyl. Už jsme ani nevěděli, jak vypadá. Byla jich tam spousta. Muž položil kočku na zem a řekl, že jestli je moje úvaha správná, určitě si majitele najde.
A Lili se rozutíkala. Vzápětí se však zastavila, otočila se a s nejistotou přišla až k mým nohám. „No tak. Jsi volná,“ pobídla jsem ji. A ona se otřela o můj kotník, zavrněla, prohlédla si mě a za pár okamžiků vyskočila na nějakou plechovou stříšku a zmizela ve tmě.
Už ten den bolesti přestaly. Muž se zdál být zase stejný jako dřív. I mě se dokonale ulevilo. Doktoři nechápali, proč se stav dítěte takhle radikálně zlepšil, ale já věděla své.
Než se nám narodila zdravá dcera, můj muž poklekl. Rodit jsem začala krátce po návštěvě mojí mámy. Řekla mi jenom: „Doufám, že se to vaše dítě nebude jmenovat nějak idiotsky.“ Společně jsme ji pojmenovali Lili.
Hlasité předčítání
Nevím co napsat. Krása. Obsah. Styl moc se mi to líbí