V sedm hodin večer se chlapci sešli u Šulce. Sami. Žádná z očekávaných dívek nedorazila. Jedna volala, že se jí udělalo špatně, druhá že se necítí ve své kůži, třetí že jí není dobře a zbylé dvě nezavolaly vůbec.
Chlapci si tedy sedli kolem stolu v obývacím pokoji a mlčeli.
„No co, tak nepřijdou. Jejich chyba!” utěšoval sebe i své kamarády Šulc. „Teda, jestli jim je špatně, tak je vlastně lepší, že sem nelezly! To by tady pěkně vázla zábava!”
Chlapci pokývali tiše hlavami a Šulc nahodil patku. Potom všichni tiše zírali před sebe na popelník.
„Máte někdo cigára?” zeptal se po chvíli hostitel.
Nikdo se nepřihlásil.
„Školácká chyba!” konstatoval Šulc a nahodil znovu patku.
„Tak to rozjedem, ne?” ozval se nesměle Pšenda.
„Hmm, tak jo,” souhlasili ostatní.
„Ale já zapomněl koupit chlast. Přinesli jste něco?” zeptal se s nadějí v hlase Šulc.
Chlapci zavrtěli hlavami. Nastala delší pauza.
„Chcete někdo šťávu?” zeptal se po několika minutách ticha hostitel.
„Já bych si dal jednu velkou!” přihlásil se hbitě Ludva.
„Kluci, co kdybychom šli na diskotéku? Tam bude chlast, ženský i cigára!” navrhl Jiří, když Šulc přinesl šťávy a chlapce podělil.
„No jo! To je to správný vořechový!” vykřikl sprostý Fuckie. „Jde se balit!”
„To není snad ani zapotřebí,” vysvětloval učený Ludvík. „Vždyť jdeme jen tady kousek! Balit se nemusíme. Stačí, když se teple oblečeme.”
Nikdo mu však nevěnoval pozornost. Všichni vstali od svých šťáv a spěšně vyrazili z Šulcova bytu vzhůru do víru nočního velkoměsta plni očekávání a šťávy.
♦ ♦ ♦
Hlasité předčítání
Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)