Povedený mejdan

Humor Ze života

Četba díla zabere cca 22 min.

„To záleží na tom do čeho,” vysvětlil Ludva. „Jednou jsem párkrát píchnul do vosího hnízda. Čistě teoreticky, abych zjistil stupeň organizovanosti a akceschopnosti lesních vos. Měl jsem stopky a chtěl jsem změřit, za jakou dobu po prvním vpichu vyletí z hnízda.”

„Ty seš normální kokot, vole! A kolik´s naměřil?” vyzvídal Šulc.

„Nevím, musel jsem se vzdálit tak rychle, že jsem je nestačil zapnout.”

„Hm, ty seš vůbec dobře ujetej. Já myslel, jestli si chceš jako zasouložit!”

„Ano!”vyhrkl překotně Ludvík. „Patřím do množiny potenciálních zájemců o styk.”

„Paráda, tak běž koupit ty primoše, vole!” přikázal Šulc.

„A proč já? Jdi ty! Mě bolí noha!” zalhal do té doby poskakující Ludva.

„Ne, musíš se votrkat!” trval na svém zkušený spolužák a zahodil zbytek cigarety.

„Tak dobrá, já jdu,” rezignoval nakonec Ludva. „Jsem přece nějaký chlap, ne?” ujišťoval se matematik zatímco se pomalu šoural ke vchodu do samoobsluhy.

„Toto pro mě vůbec nic není! Než bys vypočítal rovnici o dvou neznámých, tak budu zpět.”

„Zrychli, vole! Tak dlouho čekat nemůžu!” poručil zkušený Šulc a opřel se světácky o lampu.

„Tak já se pokusím,” sliboval Ludvík. “Jsem přece nějaký řízek, no ne?” utvrzoval sám sebe a namířil si to směrem k samoobsluze.

Po deseti krocích se však zastavil a plaše se ohlédl.

Když viděl, jak jeho kamarád vrtí nechápavě hlavou a křižuje se, opět se obrátil směrem ke vchodu a přidal několik nejistých kroků.

Před vchodem se však znovu zastavil a bylo na něm patrno, že prožívá nelehký vnitřní zápas.

„Jé, to mě mrzí! Nezlob se, Šulci, ale teď jsem si vzpomněl, že už musím domů! Potřebuji si před tou akcí ještě zopakovat goniometrické funkce! To snad chápeš ne? Tak večer v sedm hodin. Ahoj!” vykřikl ještě učený Ludva a než se Šulc vzpamatoval, byl fuč.

„Chápal bych, kdyby sis chtěl vyzkoušet funkce něčeho úplně jiného,” zabručel si Šulc pod vousy. „No nic, tak primáše nebudou. Přece je nebudu kupovat sám.”

♦ ♦ ♦