Divný sen o vodě
Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku už byla tma a já jsem seděla u vody na břehu a dívala se na temnou hladinu ve které se odráželo hvězdné nebe. Padla na mě velká únava a zdřímla jsem,zdálo se mi,jak se ke mně přibližuje voda,jak pode mnou mizí a nadnáší mě, jak mě objímá,obtáčí se všude kolem mě,pak jsem ležela na vodě,jako na dece,vlnila se pode mnou,houpala mě a někam unášela,to se mi líbilo,ale pak jsem procitla a byla vážně ve vodě uprostřed jezera!Ležela jsem ve vodě,voda mě nadnášela,ale byla studená a byla mi zima!Vzpamatovala jsem se,chtěla volat pomoc,ale nešlo to,neměla jsem žádný hlas!Pak mě voda pohltila a já se potápěla pomalu ke hladině!Byla jsem vyděšená,snažila se bránit,chtěla jsem vyplavat zpátky nahoru,ale nešlo to!Pak se u mě objevilo zelený zářivý světlo a ze světla se vynořil Bojka Rybák! Objal mě,zmizel se mnou na břeh a tak mě zachránil před utonutím!Vykašlala jsem vodu,chtěla mu poděkovat za záchranu,ale on zmizel!
,,Bojko kde jsi?!“
Zavolala jsem a rozhlížela se všude kolem, tekla se mně voda,tělo mi tuhlo zimou!Zaslechla jsem štěkat psa,na to ke mně přiběhl Kuba, pes Toma,který na něho z dálky volal,pes mě očichal a zaštěkal,pak se rozběhl zpátky,pak přiběhl znovu a dovedl tak ke mně Toma i ostatní s chaty,kteří byli na procházce ze psem. Divili se na mě,co tam dělám, kde jsem vlastně celou dobu byla?Kam jsem jim včera zmizela?Hledali mě snad všude!Vyčítali mi,někdo z nich mi půjčil teplou bundu!Zavedli mě k nim do chaty,usadili u krbu,dali mi suchý oblečení i deku a uvařili mi teplý čaj. Seděla jsem pak takto zabalená u krbu s čajem,poděkovala jsem,ale nevěděla,co mám odpovědět na jejich všechny otázky?
Libča promluvila jako první:,,Možná měl Rogas pravdu,když říkal,že jsi divná!Víš co o tobě včera říkal a ne jen on?Zmizíš si prý vždycky bez rozloučení,kdy se ti zachce,objevíš se pak nečekaně a všechny vyděsíš!Tak se nediv, že se na tebe zlobí,to se přeci nedělá!“
Tom kývl,dodal:,,Jedno máš jistý,Rogas tě zpátky už nechce!Máme ti vyřídit,jestli se u nich v domě,nebo na chatě ještě objevíš,jen tak ti to neprojde!“ Andy se zeptal:,,To jako mysleli vážně, že jim tohle děláš,nebo jen přeháněli?“
Ivča řekla:,,Určitě přeháněli!Já jim to nevěřila,proč by to dělala?“
Libča na to pohnula ramenem:,,Myslí si,že je bláznivá a probírali to včera s Oťanem, ta nová,co se držela Rogase je teda pěkně drsná,s tou už bych se potkat vážně nechtěla!“
Tom se zašklebil:,,To jo,strašná semetrika!Tu Rogasovi přeju,ať si s ní užije,možná už teď lituje,že si ji tak rychle připustil k tělu!“
Andy na to kývl:,,Vypadá to,že se tuhle od němé nic nedozvíme,tak nic,navrhuji,aby jsme už šli spát a nechali to na ráno!“
Všichni s Andym souhlasili,rozloučili se,nechali mě spát na sedačce v obýváku a odešli do svých pokojů. Kuban spal u dveří,to mě uklidňovalo,připadala jsem si v bezpečí a taky pomalu usínala!V krbu dohoříval oheň,když se mi najednou zastesklo po Ohynovi!Kéž by tu byl!Přála jsem si a představila si krásného Ohyna,jak vždycky vystoupil s ohně,nebo s kouře,s úsměvem se ukláněl,pak ale jsem si představila toho Ohyna,co stál u dveří a opíral se o kopí,s jeho krásného úsměvu nezbylo nic,smutná tvář,zarudlé oči a celkově ho obr proměnil v někoho úplně jiného,než býval dřív,než mě hodil prve do černé propasti času!Rozhodla jsem se,že musím zpátky k obrovi,musím vidět Ohyna a hned!
Hlasité předčítání