Moran řekl:,,No,nějak to vyřeším,mám ještě v záloze nějaký poklad,chtěl jsem ho dát své dceři,přišli mě navštívit a oznámili mi moc šťastnou novinu,ona se svým manželem budou brzo rodiči a já děda!Tak jsem chtěl jet pro poklad pro vnouče,které se má brzo narodit,ale myslím,že ho dám raději Normanovi a jeho dceři,abych nějak odčinil,že se s ní neožením!“
Obr zavrčel:,,Myslíš,že to přijmou?“
Moran kývl:,,Snad jo,ale závist Normanovy rezavé dcery,že moje dcera brzo porodí a ona se ještě ani neprovdala je moc velká!Měla by uznat,že si vybrala toho nepravého a doufám,že to zvládne a bude v pohodě!“
Obr na to zakroutil hlavou:,,Ta se tě jen tak nevzdá,je stejně neodbytná,jako Norman!“
Moran se na to zašklebil:,,To teda je!Ale když není nikdo,kdo by se jí postavil a porazil ji v souboji,myslí si,že když vyhrála,tak já si ji musím vzít!Norman si to myslí taky a nedají pokoj,dokud nesplním svůj slib a nestane se moji královnou,ale to mi pak bude vládnout Norman!Strašný co?“
Obr se na to zasmál,řekl:,,To jsi s tím soubojem o místo nové královny nějak nedomyslel!“
Moran na to:,,Ani ve snu mě nenapadlo,že to vyhraje zrovna Normanova dcera!“
Obr se na to ušklíbl:,,Mě to napadlo hned,jak jsem ji uviděl!Vsadil jsem na ni a vyhrál!Místo nové královny sice vyhrála,ale zdá se,že tvé srdce očividně nezískala,co?“
Moran se podíval na mě,řekl:,,To ne,ale třeba ještě nejsem ztracený! Nechcete jet se mnou na loď? Poplujeme pro ten poklad. Vaše společnost by mi zvedla náladu mnohem víc než Norman a jeho dcera!“
Obr na to zamyšleně zavrčel:,,Nevím, nejsem si jistý,jestli ji brát na loď,když se mi s té propasti vrátila celá nezměněná-možná i o něco horší!“
Obr na mě upřel svůj temný pohled a dodal:,,Budu tu muset nechat Ohyna…nevím,jestli nakonec nebudu litovat,možná to není dobrý nápad vzít ji na loď,ale asi jediný způsob,jak ty dva od sebe aspoň na chvíli držet dál!“
Moran na to přikývl:,,Ohyn to tu zvládne a ty s ní aspoň zažiješ něco jiného,než to věčné Temnoviště!“
Oba si na to plácli a bylo domluveno!Poplujeme s Moranem pro poklad!Tak se mám na co těšit!Ale vadí mi,že obr nevezme Ohyna!Tak ách jo!
4. S obrem na lodi
Obr Ínemak mě opravdu vzal na Moranovu loď a vypluli jsme směrem na ostrov,kde Moran ukryl svůj poklad! Moran se tvářil potěšeně a mě se moc líbilo být na lodi! Obr dovolil Moranovi, aby mi dal jednu kuličku barevného cukru! Šla jsem si sednout k obrovi na klín a přemlouvala ho,aby mi dovolil ještě jednu kuličku barevného cukru a prosila jsem snad ještě víc,než za to,aby s námi mohl na loď i Ohyn! Obr Ínemak to nedovolil!
Ohyn to ani nechtěl a očividně si oddechl,že s námi nemusí na Moranovu loď! Mě to moc vadilo a byla jsem za Ohynem smutná. Chtělo se mi brečet, ale na lodi už ne, akorát mi vadily obrovy přísný pohledy na mě a připomínky,abych se chovala jen podle jeho představ,příkazů,zákazů a přání! Moranovi to bylo k smíchu,i to,že jsem přemlouvala obra,abych si mohla vzít ještě trochu barevného cukru!Obr mi nic nedovolil, tak jsem se na obra naštvala! Naschvál jsem si polila ty hrozný černý šaty od obra,jen abych je mohla sundat,šla jsem je přehodit přes zábradlí lodě,aby se usušily,ale byl vítr a šaty spadly dolů do moře,přes palubu!
Hlasité předčítání